Lewisova kyselina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lewisova kyselina je chemická sloučenina, jejíž atomy mají volný vazebný orbital a mohou přijmout elektronový pár. Příklady takové sloučeniny v anorganické chemii: chlorid hlinitý (AlCl3), dále FeBr3, SnCl4, TiCl4. Lewisova báze je chemickou sloučeninou, jejíž atomy mají volný elektronový pár a mohou ho sdílet. Své označení tyto sloučeniny nesou po americkém chemiku G. N. Lewisovi.

Tvrdost Lewisových kyselin a zásad[editovat | editovat zdroj]

Lewisovy kyseliny a báze byly v roce 1963 klasifikovány Ralphem Pearsonem na "tvrdé" a "měkké. Koncept je znám pod akronymem HSAB (Hard and soft acids and bases). "Tvrdost", z počátku relativní veličina, je odvozena zejména od poloměru částice a oxidačního stavu. Tvrdé báze spojuje s tvrdými kyselinami vazba s více iontovým charakterem, měkké báze s měkkými kyselinami vazab méně iontová (více kovaletní).

  • Typické tvrdé kyseliny: H+, kationty prvků 1. a 2. skupiny periodické tabulky, borany, Zn2+
  • Typické měkké kyseliny: Ag+, Ni (0), Mo (0), Pt2+
  • Typické tvrdé zásady: azan, aminy, voda, fluoridový anion, chloridový anion
  • Typické měkké zásady: jodidový anion, thioethery, oxid uhelnatý

Historie[editovat | editovat zdroj]

Gilbert N. Lewis publikoval v roce 1923 článek An acid substance is one which can employ an electron lone pair from another molecule in completing the stable group of one of its own atoms jako důsledek svého studia chemické vazby. práce vyšla ve stejném roce, jako Brønsted–Lowryho teorie kyselin a zásad.

Přístupy jsou komplementární. Lewisova zásada je takého Brønsted–Lowryho zásadou, ale Lewisova kyselina nemusí nutně být Brønsted–Lowryho kyselinou.