Chejr vonný
Chejr vonný | |
---|---|
Chejr vonný (Erysimum cheiri) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | brukvotvaré (Brassicales) |
Čeleď | brukvovité (Brassicaceae) |
Rod | trýzel (Erysimum) |
Binomické jméno | |
Erysimum cheiri (L.) Cranz, 1769 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chejr vonný (Erysimum cheiri) je dvouletá okrasná rostlina keřovitého vzrůstu, která v létě vykvétá hrozny žlutých, bílých, oranžových i červených květů. Je jednou z nejstarších zahradních květin, není ale v české přírodě původní, nýbrž je považována za naturalizovaný neofyt. Druh vznikl pravděpodobně ve starověku v teplém a kamenitém Řecku křížením, nejčastěji jsou za jeho rodiče považovány druhy Erysimum corinthium a Erysimum senoneri.
Rostlinu Carl Linné původně zařadil do rodu Cheiranthus (chejr) a pojmenoval Cheiranthus cheiri, toto jméno převzal ze starého perského pojmenování „chejri“. Později rostlinu sice David Cranz přeřadil do rodu Erysimum (trýzel), ale zažité původní české pojmenování chejr vonný nezaniklo a doposud se široce užívá. Jelikož je bylina považována za hybrid, používá se někdy správnější vědecké pojmenování Cheiranthus × cheiri.[1][2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rostlina se ze svého původního Řecka postupně rozšířila, vyjma Skandinávie, Polska, Běloruska, Pobaltí, Ukrajiny a Ruska do celé Evropy, na část Blízkého východu i na severozápad Afriky. Mimo Evropu také roste v Americe v Kanadě, na západě Spojených států amerických i v Ekvádoru a na Falklandských ostrovech, zatímco v Asii zdomácněla na Korejském poloostrově a na východě Číny. Byla zavlečena i na oba hlavní ostrovy Nového Zélandu.[3]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Bylina chejr vonný, s lidovým názvem „zimní fiala“, je v českých podmínkách obvykle dvouletá rostlina. V roce výsevu vyroste přízemní růžice listů, která přezimuje. V následujícím roce z ní vyraší lodyhy s květy a po uzrání plodů rostlina uhyne. Takto se chová ve střední Evropě s chladnými zimami, kdežto v teplých středomořských oblastech je chejr vonný obvykle krátce trvanlivým polokeřem, který přežívá několik zim a na jaře vždy vykvete. Roste tam také na rumištích, ve štěrbinách skal, v mezerách kamenitých stěn a podobně. Vyžaduje sušší, na vápník bohatou půdu a slunné stanoviště, je vděčný za půdu obohacenou humusem. Rostliny obvykle ve střední Evropě kvetou v květnu a červnu, v jižní Evropě průběžně během celého letního období. Počet chromozomů 2n = 14.[1][2][4]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Dvouletá bylina s vřetenovitým kořenem a přízemní růžicí celokrajných nebo mělce zubatých listů, které jsou na koncích špičaté a na rubové straně chlupaté. Z růžice rostoucí přímé nebo vystoupavé, u báze dřevnatící, slabě hranaté lodyhy dlouhé 20 až 60 cm s jizvami po opadaných listech i střídavé listy jsou celé hustě pokryté přitisklými chlupy. Listy mají čepel jednoduchou, kopinatou, 3 až 7 cm dlouhou a 0,5 až 1 cm širokou, na bázi zúženou, na konci špičatou a po obvodě celokrajnou; dolní lodyžní listy mají řapík až 3 cm dlouhý a horní jsou přisedlé.
Květy s asi 1 cm dlouhými, přímo odstálými stopkami vytvářejí až šedesátikvěté hroznovité květenství bez listenů. Oboupohlavný, čtyřčetný, voňavý květ má přímé, kopinaté kališní lístky asi 1 cm dlouhé, načervenalé, dva z nich, vnitřní, jsou vakovitě vyduté. Korunní lístky jsou široce obvejčité, náhle zúžené do 6 cm dlouhého nehtu, obvykle 1,5 až 2,5 cm dlouhé a 0,5 až 1 cm široké, na vrcholu okrouhlé nebo plytce vykrojené. Jsou žluté až žlutohnědé, u šlechtěných odrůd dále smetanové, růžové, oranžové, hnědočervené, karmínové nebo žíhané. Čtyři tyčinky mají prašníky velké asi 4 mm. Válcovitý horní semeník obsahuje až šedesát vajíček, čnělka dlouhá jen 2 mm nese hluboce dvoulaločnou bliznu. Květy jsou opylovány hmyzem.
Plody jsou protáhlé, rovné či slabě zakřivené stlačené šešule, na hřbetu 3 až 6 cm dlouhé a 0,2 až 0,3 cm široké, jejichž chlopně mají vyniklou střední žilku. Obsahují deset až padesát rezavě hnědých, v jedné řadě uložených semen, asi 2,5 mm dlouhých a 1,5 mm širokých, která mají na hřbetní straně malý lem.[1][2][4][5][6]
Pěstování
[editovat | editovat zdroj]Tato ozdobná rostlina se rozmnožuje semeny, která mají klíčivost asi čtyři roky. Ploché, eliptické, žlutohnědé semeno se vysévá v květnu až červnu do studeného pařeniště nebo na výsevný záhon do špetek. Při 18 °C vyklíčí do dvou týdnů a dále se semenáče pěstují při teplotě okolo 12 až 15 °C. Po pikýrováni a rozsazení se rostliny v listopadu vystavují minimálně po dobu jednoho měsíce vernalizačním teplotám okolo +5 °C. Nízké teploty většinou zkracují dobu nutnou do nástupu kvetení a podporují tvorbu postranních výhonů. Doba chladné fáze se u různých kultivarů projevuje rozličně a bývá různě dlouhá.
Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů, které se dělí do dvou kategorií: s jednoduchým květenstvím květů dlouhým 60 až 70 cm nebo s rozvětveným dlouhým 25 až 30 cm, v obou skupinách existují i plnokvěté kultivary. Oba typy se dále rozlišují do čtyř skupin: vysoký jednovýhonový (70 cm), nízký jednovýhonový (35 cm) určený k rychlení, vysoký keřovitý (55 cm) vhodný k venkovní výsadbě a k řezu, nízký keřovitý (30 cm) používaný hlavně na záhony a obruby. Při pěstování silně rostoucích odrůd je vhodné použít retardace růstů, ať už chemicky nebo mechanicky, která ovšem oddálí termín kvetení.
Za příznivé zimy často přežijí i rostliny rostoucí v teplejších oblastech České republiky, proti holomrazům se doporučuje ochrana z chvojí.[1][7][8][9][10]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Chejr vonný je považován za okrasnou rostliny, která sice nepatří k nejrozšířenějším, ale její známost se mezi pěstiteli zvyšuje a využívání se rozšiřuje. Je rostlinou, která byla v místě svého vzniku v Řecku pěstována již v období Římské říše a byla průběžně šířena po evropské straně středomoří.
Rostlina je pro lidi jedovatá ve všech svých částech, zejména v semenech. Obsahuje četné glykosidy, hlavně cheiranthin, které působí na hlavně činnost srdce. Je běžnou léčivou rostlinou v perské medicíně a v současné době se na světových trzích používají některé tradiční výrobky z jejich květů. Pro akutní a chronická zánětlivá onemocnění, jako je artritida, endometrióza a mastitida, byly používány tradiční přípravky z květů připravené v různých dávkových formách, včetně macerátů, pleťových vod, sedacích koupelí a obkladů. V současné medicíně se léčivých vlastností chejru vonného nevyužívá.[1][2][10][11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Erysimum cheiri [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2018-04-26 [cit. 2021-10-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Cheiranthus cheiri, s. 67–68.
- ↑ POWO: Erysimum cheiri [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2021-10-12]. cheiri Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GOLIÁŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4 [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2021-10-12]. Kapitola Cheiranthus cheiri. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky)
- ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Cheiranthus cheiri [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2021 [cit. 2021-10-12]. Dostupné online.
- ↑ AL-SHEHBAZ, Ihsan A. Flora of North America: Erysimum cheiri [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chejr vonný [online]. Žena, Economia, a.s., Praha [cit. 2021-10-12]. Dostupné online.
- ↑ BUCHAROVÁ, Jana. Chejr vonný [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s.,, rev. 2021-09-29 [cit. 2021-10-12]. Dostupné online.
- ↑ BAUER, Simona. Fiala zimní neboli chejr vonný [online]. FTV Prima, s. r. o., Praha, rev. 2019-07-12 [cit. 2021-10-12]. Dostupné online.
- ↑ a b WICHERT, Markus; AHMED, Sebastian Hadj; PUHLMANN, Thomas. Erysimum cheiri [online]. Natura DB, Dessau-Roßlau, DE [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ MOSLEH, Ghazaleh; BADR, Parmis; AZADI, Amir et al. Wallflower (Erysimum cheiri (L.) Crantz) from Past to Future. S. 85–95. Research Journal of Pharmacognosy [online]. Research Journal of Pharmacolognosy, Tehran, Iran, 2019-03-10 [cit. 2021-10-12]. Roč. 6, čís. 2, s. 85–95. Dostupné online. ISSN 2664-7176. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu chejr vonný na Wikimedia Commons
- Taxon Erysimum × cheiri ve Wikidruzích