Bungee jumping

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Bungee jumping

Bungee jumping či bungy jumping je aktivita, při kterém je člověk přivázán za kotníky na elastické lano a skáče dolů z velké výšky.

Provozování domorodci[editovat | editovat zdroj]

Bungee Jumping má své kořeny ve starobylé legendě, kterou uchovává v paměti domorodý kmen na ostrově Pentecost v souostroví Vanuatu v Melanésii v Jižním Pacifiku. Existuje však několik různých verzí této legendy, faktem[zdroj?] však zůstává žena, jež se rozhodla uniknout před zlým manželem. Vyšplhala na vysoký strom, kde si uvázala ke kotníkům liánu. Manžel vylezl za ní, ale než se mu podařilo manželku chytit, vrhla se střemhlav hlavou dolů. Muž skočil také, ale zabil se. Žena přežila jen díky liáně přivázané ke kotníkům. Pak se již legenda rozchází ve dvou verzích. Jedna tvrdí, že muži začali skoky provozovat k obdivu odvaze, kterou žena projevila, druhá verze říká, že se muži chtěli pojistit, aby je již žena nemohla oklamat. Tohoto obřadu se smějí účastnit jen muži. Časem[kdy?] se ze zvyku vyvinul rituál, kterým si domorodci pokoušeli zajistit dobrou úrodu. Každý rok očistili svahy od všech větví a kamenů, rozmělnili hlínu, aby mírnila dopad, a vztyčili skokanskou věž.

Bungee jumping ve dvacátém století[editovat | editovat zdroj]

Bungy na mostu Kawarau Bridge, prvního komerčního místa pro bungy jumping

Pro západní civilizaci tento rituál poprvé zaznamenala expedice National Geographic v roce 1950, která zvyk popsala jako skoky do hloubky z výšky okolo 65 stop. V roce 1970 Kal Müller, další reportér National Geographic, jako první cizinec vyzkoušel skok, při kterém se zastaví srdce. Doslova tak Müller rituál popsal. "Lano bylo vypočteno s neobyčejnou přesností," vyprávěl Müller. "Má hlava se při dopadu téměř dotkla země a skončil jsem jako ve veliké houpačce. Kupodivu mi to nevadilo. Vzrušení úplně přehlušilo jakékoliv fyzické nepohodlí." Müllerův skok byl první. V roce 1979 se nové myšlenky ujal Klub nebezpečných sportů z Oxfordské university ve Velké Británii. Ti zorganizovali skok ze 75 metrů vysokého mostu Clifton Suspension v anglickém Bristolu. Tento seskok však nebyl legální a tak David Kirke a Chris Baker byli pokutování částkou 10 liber. Potom tuto myšlenku vyvezli za Atlantik a v Americe skočili z mostu Golden Gate Bridge v San Francisku a z mostu Royal Gorge v Coloradu. To byly počátky bungee jumpingu v USA. V roce 1987 vzbudil tento extrémní sport obdiv u Novozélanďana A. J. Hacketta. Tento nadšenec uskutečnil jako první a zatím i poslední seskok z Eiffelovy věže. Tento seskok však rovněž nebyl legální a A. J. Hackett byl po seskoku zatčen francouzskou policií. A. J. Hackett zprovoznil první stálé komerční bungy The Kawarau Bridge Bungy nad řekou Kawarau river poblíž města Queenstown na Novém Zélandu. Ve Spojených státech započali rozvoj Petr a John Kocklemanovi. Systémy amerického a novozélandského systému se velmi liší. V České republice se však využívá kombinace těchto dvou systémů.

Vlastnosti lana[editovat | editovat zdroj]

Detail bungee-jumpisty

Zatímco americký způsob využívá dvojího zabezpečení a delšího volného pádu, novozélandský způsob je extrémnější, jelikož využívá pouze jednoduchého zabezpečení a skok je o hodně pohodlnější než americký. Při americkém způsobu se využívá takzvaných mill-cords, což je elastický materiál využívaný americkým námořnictvem na letadlových lodích při brzdění letadla. Jeho poměrné prodloužení je pouze okolo 80 %.[zdroj?] Tzn., že při seskoku z 50 metrů a délce elastického materiálu okolo 20 metrů, trvá volný pád celých 20 metrů a při maximálním zatížení se dostanete do hloubky okolo 36 metrů. Naopak novozélandský způsob využívá elastičtějšího materiálu. Při seskoku z 50 metrů se totiž využívá bungy lana dlouhého pouze 10 metrů. Tzn., že volný pád trvá pouze 10 metrů, ale brždění je daleko pohodlnější, jelikož poměrné prodloužení tohoto materiálu je okolo 300 %[zdroj?] a při maximálním zatížení se skokan dostane do hloubky 40 metrů.[zdroj?] V České republice se bungee jumping např. provozuje z mostu přes Hačku u Chomutova z výšky 62 metrů, a dále z televizní věže v Harrachově, jež je jediným celoročním bungee jumpingem ve střední Evropě a druhým na světě, kde si můžete skočit bungee jumping po celý rok.

Video skoku z věže v Macau

Podobné sporty[editovat | editovat zdroj]

Bungee katapult[editovat | editovat zdroj]

Z Bungee jumpingu se poté zrodil i Bungee katapult, což je katapultace ze země do výšky. Při této disciplíně je "bungee-jumpista" připoután k napnutému pružnému lanu a současně k pevnému bodu na zemi; uvolnění provede instruktor. V České republice se bungee katapult provozuje v Praze, Plzni, Brně a Ostravě

Bungee running[editovat | editovat zdroj]

Bungee running je sport, při kterém hráč musí s pomocí stejného lana jako při bungee jumpingu dojít co nejdál.

Dobrodružnější formy a bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Milovníci bungee jumpingu překonávají již dosažené cíle a skoky vylepšují o nové zážitky. Skáče se z jeřábů, balónů, mostů, ale i budov. A. J. Hackett skočil jako první z budovy bursy,[kde?][kdy?] při jejímž seskoku se dotkl rukou prosklené střechy jedné z nižších částí komplexu. Bungee jumping z 233metrové věže v čínském Macau je nejdelší komerční seskok tohoto typu na světě.[1]

Bungee jumping je považován za jeden z nejbezpečnějších extrémních sportů, i když zcela výjimečně v zahraničí ke smrtelným úrazům došlo.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český rozhlas - reportáž z bungee jumpingu Macao březen 2013
  2. Třiadvacetiletá Britka se zabila při bungee jumpingu. Novinky.cz. 22. 7. 2015. Dostupné online. 
  3. Zabil se při bungee jumpingu. Měl s ním skákat syn.. Tn Nova. 22. 12. 2016. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]