Německý spolkový sněm

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Bundestag)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Německý spolkový sněm
Deutscher Bundestag
Struktura
Jednací sál
Budova Říšského sněmu v Berlíně
Web
www.bundestag.de

Německý spolkový sněm (německy Deutscher Bundestag, zkratka: DBT) je fakticky komora parlamentu Spolkové republiky Německo se sídlem v Berlíně; formálně jde o samostatný zákonodárný sbor. Druhým ústavním orgánem, podílejícím se na legislativním procesu je Spolková rada. Sněm je volen přímou volbou a v politickém systému Německa se jedná o jediný spolkový ústavní orgán s bezprostřední demokratickou legitimací.

Německý spolkový sněm má nejméně 598 poslanců (oficiálně nazývaných Člen Německého spolkového sněmu, německy Mitglied des Deutschen Bundestages, MdB) a jeho normální funkční období trvá čtyři roky.

Kvůli volebnímu systému a existenci tzv. vyrovnávacích mandátů počet poslanců kolísá; v roce 2013 jich bylo 630,[1] v roce 2017 dokonce 709. V těchto volbách uspěla i populistická Alternativa pro Německo s 94 mandáty. Frauke Petryová, tehdejší předsedkyně AfD, však z klubu vystoupila a je vedena jako nezařazená.

Budova Spolkového sněmu

Vedení[editovat | editovat zdroj]

19. Spolkový sněm[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. října 2017 byl zvolen novým předsedou Německého spolkového sněmu Wolfgang Schäuble (CDU).[2]

18. Spolkový sněm[editovat | editovat zdroj]

V jeho čele stojí předseda Spolkového sněmu (Bundestagspräsident), který je volen poslanci. V 18. Spolkovém sněmu jím byl Norbert Lammert (CDU). Viceprezidenty a zástupci prezidenta byli Peter Hintze (CDU), Johannes Singhammer (CSU), Edelgard Bulmahn (SPD), Ulla Schmidt (SPD), Petra Pau (Linkspartei (Strana levice)) a Claudia Roth (Bündnis 90/Die Grünen (Spojenectví 90/Zelení)).[3]

17. Spolkový sněm[editovat | editovat zdroj]

V 17. Spolkovém sněmu prezidentem byl Norbert Lammert (CDU), viceprezidenty a zástupci prezidenta byli Wolfgang Thierse (SPD), Eduard Oswald (CSU), Hermann Otto Solms (FDP), Katrin Göring-Eckardt (Bündnis 90/Die Grünen) a Petra Pau (Linkspartei).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Současné rozložení mandátů
  •      Unie: 246
    •      CDU: 200
    •      CSU: 46
  •      SPD: 153
  •      AfD: 92
  •      FDP: 80
  •      Die Linke: 69
  •      Nezařazení: 2
     
  • Jako ústavní orgán má Spolkový sněm řadu funkcí: zákonodárnou funkci (vytváří spolkové právo a mění ústavu). Dále schvaluje mezinárodní smlouvy se státy i organizacemi a přijímá spolkový rozpočet. V rámci své kreativní funkce jmenuje spolkového kancléře a podílí se na volbě spolkového prezidenta, spolkových soudců a členů dalších spolkových orgánů. Vykonává parlamentní kontrolu vlády a spolkové exekutivy a kontroluje nasazení Bundeswehru a tajných služeb. Politicky je dále významná veřejnoprávní funkce, dle níž má Spolkový sněm za úkol vyjadřovat přání obyvatelstva a též informovat obyvatelstvo.

    Historie[editovat | editovat zdroj]

    Předchůdci dnešního Spolkového sněmu[editovat | editovat zdroj]

    První demokraticky zvolený parlament, byl Frankfurtský sněm, který měl reprezentovat celé Německo. Zasedal ve frankfurtské Pauluskirche (18. května 1848–31. května 1849) a měl celkem 809 poslanců. Ti sestavili provizorní vládu, vydali první říšské zákony a vypracovali Frankfurtskou ústavu. Chyběla mu však legitimita: Volby oficiálně nesvolal Německý spolek, pruský král Fridrich Vilém IV. odmítl nabízenou korunu a hlavní evropské mocnosti jej neuznali. Dalším zásadním problémem byl spor o územní rozsah Německa, tedy spor mezi velkoněmeckou a maloněmeckou koncepcí.

    Vývoj od roku 1867[editovat | editovat zdroj]

    Po rozpuštění Německého spolku (1866) byl vytvořen Severoněmecký spolek, v němž hlavní roli hrálo Prusko. Po vzoru říšského volebního zákona z roku 1849 byl zvolen ustavující Říšský sněm (únor až duben 1867), který po dohodě s vládami jendotlivých německých států formuloval ústavu. V říjnu téhož roku byl zvolen parlament nového spolkového státu, který se pojmenoval Říšský sněm (Reichstag). Odkazoval tak nejen na starý Říšský sněm, ale i na frankfurtskou Říšskou ústavu z roku 1849.

    V době Severoněmeckého spolku vznikl systém pěti stran, který přetrval až do doby Výmarské republiky. Říšský sněm zde tvořil jednokomorový parlament, který vzešel z jednokolových všeobecných voleb. Kromě přijímání zákonů měl tento Říšský sněm i zákonnou iniciativu. Hlavou vlády byl říšský kancléř, kterého jmenoval císař. Důvěru sněmu musel získávat až od od vydání Říjnových reforem (1918). Se vstupem jihoněmeckých států (1870/1871) se Severoněmecký spolek přejmenoval na Německou říši (Deutsches Reich), její politický systém však zůstal beze změny.

    Po Listopadové revoluci v roce 1918 vypracovalo Výmarské národní shromáždění ústavu, které, když vstoupila v platnost, začalo fungovat jako parlament. Ten byl 6. června 1920 nahrazen nově zvoleným Říšským sněmem.

    1933-1945[editovat | editovat zdroj]

    V průběhu Výmarské republiky byla moc Říšského sněmu opakovaně omezena, a to jak tzv. „zmocňovacími“ zákony vlády, tak i nótami říšského prezidenta. Zmocňovací zákon z 24. března 1933 dal vládě Adolfa Hitlera v podstatě neomezenou moc vydávat zákony a měnit ústavu bez toho, aniž by je Říšský sněm musel schvalovat.

    První Spolkový sněm (Bundestag) 1949–1953[editovat | editovat zdroj]

    Předchůdcem dnešního Bundestagu byla Parlamentní rada (Der Parlamentarische Rat), která 1. září 1948 zasedla v Bonnu. Jejím úkolem bylo vytvořit provizorní ústavu tzv. Grundgesetz (Základní zákon) pro Západní Německo, ta vstoupila v platnost 23. května 1949.

    První Spolkový sněm byl zvolen 14. srpna 1949, k prvnímu jednání se sešel 7. září 1949 v Bonnu. Ještě před ním se sešla Spolková rada (Bundesrat), ve kteréj byli zástupci jednotlivých spolkových zemí. Tím byly ustaveny oba legislativní orgány. Prvním prezidentem Spolkového sněmu byl 12. září 1949 zvolen Theodor Heuss a prvním kancléřem se stal 15. září 1949 Konrad Adenauer.

    Volební období[editovat | editovat zdroj]

    • 1. volební období 7. září 1949 – 7. září 1953
    • 2. volební období: 6. říjen 1953 – 6. říjen 1957
    • 3. volební období: 15. říjen 1957 – 15. říjen 1961
    • 4. volební období: 17. říjen 1961 – 17. říjen 1965
    • 5. volební období: 19. říjen 1965 – 19. říjen 1969
    • 6. volební období: 20. říjen 1969 – 23. září 1972
    • 7. volební období: 13. prosinec 1972 – 13. prosinec 1976
    • 8. volební období: 14. prosinec 1976 – 4. listopad 1980
    • 9. volební období: 4. listopad 1980 – 29. březen 1983
    • 10. volební období: 29. říjen 1983 – 18. únor 1987
    • 11. volební období: 18. únor 1987 – 20. prosinec 1990
    • 12. volební období: 20. prosinec 1990 – 10. listopad 1994
    • 13. volební období: 10. listopad 1994 – 26. říjen 1998
    • 14. volební období: 26. říjen 1998 – 17. říjen 2002
    • 15. volební období: 17. říjen 2002 – 18. říjen 2005
    • 16. volební období: 18. říjen 2005 – 27. říjen 2009
    • 17. volební období: 27. říjen 2009 – 22. říjen 2013
    • 18. volební období: 22. říjen 2013 – 24. říjen 2017
    • 19. volební období: 24. říjen 2017

    Online služby a televize[editovat | editovat zdroj]

    Spolkový sněm nabízí veřejnosti širokou škálu informací. Celkem provozuje tři webové stránky zaměřené na různé cílové skupiny. Na hlavní stránce jsou k nalezení veškeré informace o provozu parlamentu a poslancích včetně jejich vedlejších činností. Na děti a mladistvé cílí stránky mitmischen.de a kuppelkucker.de. Spolkový sněm o své činnosti informuje také přes bezplatnou aplikaci pro iOS a Android.

    Parlamentní televize je televizní kanál Spolkového sněmu, kde jsou živě a nezkráceně přenášeny všechny plenární debaty a veřejná zasedání výborů. Jejich záznamy jsou též k dispozici v mediatéce. Debaty jsou přístupné nejen přes kabelovou televizi, satelit, live-stream a na oficiálních webových stránkách, ale také prostřednictvím telefonního čísla 030/22720018.

    Reference[editovat | editovat zdroj]

    1. Deutscher Bundestag: Der Bundestag [online]. [cit. 2013-12-20]. Dostupné online. (německy) 
    2. Bundestag: AfD-Kandidat Glaser fällt in drei Wahlgängen durch. Die Zeit. 2017-10-24. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-24. ISSN 0044-2070. (německy) 
    3. Deutscher Bundestag: Präsidium [online]. [cit. 2013-12-20]. Dostupné online. (německy) 

    Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]