Svobodná demokratická strana
| Svobodná demokratická strana | |
|---|---|
| Freie Demokratische Partei | |
 | |
| Zkratka | FDP |
| Datum založení | 11. prosince 1948 |
| Předseda | Christian Lindner |
| Sídlo | Thomas-Dehler-Haus Reinhardtstraße 14 10117 Berlín |
| Ideologie | klasický liberalismus[1] ekonomický liberalismus[1] konzervatismus[2] proevropanismus[3] evropský federalismus |
| Politická pozice | středopravice |
| Mezinárodní org. | Liberální internacionála |
| Evropská strana | Aliance liberálů a demokratů pro Evropu |
| Politická skupina EP | Obnova Evropy |
| Počet členů | ▲ 73 000 (září 2021)[4] |
| Barvy | žlutá modrá |
| Oficiální web | liberale.de |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Spolkový sněm | 92/736
|
| Zemské sněmy | 129/1889
|
| Evropský parlament | 5/96
|
| Vlajka strany | |
.svg) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svobodná demokratická strana (německy Freie Demokratische Partei, zkratka FDP) je německá liberální politická strana. Jejími voliči jsou tradičně střední třída a vzdělaní intelektuálové. Profiluje se jako strana středo-pravicová. Základními principy jejího programu jsou dle možnosti minimální zásahy státu do života občanů, nedotknutelné soukromé vlastnictví a volný trh.
Barvami strany jsou modrá a žlutá, které jsou považovány za symbol liberalismu.
Historie strany
[editovat | editovat zdroj]Vznik a stranický vývoj FDP
[editovat | editovat zdroj]FDP vznikla po druhé světové válce roku 1948 sloučením zemských liberálních stran západních okupačních zón Německa. Tyto strany byly založeny díky aktivitě bývalých členů Německé lidové strany (DVP) a Německé demokratické strany (DDP), které byly činné již v dobách Výmarské republiky. První předseda strany Theodor Heuss byl právě bývalým členem DDP. Strana vznikla pouze v západním Německu, protože ve východním Německu už od roku 1945 existovala stejnými skupinami vytvořená Liberálně demokratická strana Německa. Poté se strana podílela na většině vlád Západního Německa – jak za vlády CDU – CSU, tak i za vlády SPD. Po sjednocení Německa v roce 1990 se účastnila i vlád sjednocené země. Přestože ihned po sjednocení její potenciál jako koaličního partnera poklesl, tak se tato malá strana později stala důležitým koaličním partnerem velkých politických stran. FDP byla v letech 1949-1956, 1961-1966, 1969-1998 a opět od října 2009 zastoupena spolkovými ministry v koaličních vládách.
Od počátku roku 2011 začala strana prudce ztrácet oblibu u voličů, ale i u vlastních členů. V prosinci roku 2009 měla strana 71 812 členů, v prosinci roku 2011 už to bylo téměř o 9 tisíc členů méně, tedy pouze 63 416.
Volby do Německého spolkového sněmu 2013
[editovat | editovat zdroj]Ve volbách do Německého spolkového sněmu dne 22. září 2013 ztratila FDP velkou část svých dosavadních voličů, tedy lidí, kteří pro ni odevzdali tzv. druhý hlas. Se ziskem pouhých 4,8 % těchto hlasů v parlamentě nebyla poprvé po více než 60 letech vůbec zastoupena. Její frakce (klub) ve sněmu byla dne 7. října 2013 oficiálně rozpuštěna. Práci ztratilo více než 500 zaměstnanců frakce a osobních asistentů bývalých poslanců. Strana hledala nové vedení, jediným vážným kandidátem na předsedu celoněmecké strany byl dosavadní předseda ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, 33letý Christian Lindner. Po svém prvním úspěšném zvolení do úřadu celonárodního předsedy strany FDP a svém opětovném zvolení v roce 2017, přivedl stranu do volebního klání v roce 2017.
Volby do Německého spolkového sněmu 2017
[editovat | editovat zdroj]Ve volbách do Německého spolkového sněmu, jež se konaly dne 24. září 2017, se strana, na rozdíl od předchozích neúspěšných voleb v roce 2013, umístila pod vedením Christiana Lindnera se ziskem 10,7 % hlasů na čtvrtém místě.[5] V přepočtu na volební křesla tak získala 80 poslanců.[6]
Volby do Německého spolkového sněmu 2021
[editovat | editovat zdroj]Ve volbách do Německého spolkového sněmu v roce 2021 strana svůj zisk mírně navýšila, když získala 92 mandátů. Posléze se stala součástí vlády Olafa Scholze v rámci semaforové koalice. Předseda strany Christian Lindner se stal německým ministrem financí.[7] V listopadu 2024 se však vláda rozpadla, strana FDP měla tou dobou navíc v průzkumech volebního mínění podporu pouhých asi 4 % obyvatel.[8][9]
Volební výsledky
[editovat | editovat zdroj]
Parlamentní volby
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Počet hlasů | Hlasy v % | + / – | Počet mandátů | + / - |
|---|---|---|---|---|---|
| 1949 | 2 829 920 | 11,9 | – | 52 | - |
| 1953 | 2 629 163 | 9,5 | ▼ -2,4 | 48 | ▼ -4 |
| 1957 | 2 307 135 | 7,7 | ▼ -1,8 | 41 | ▼ -7 |
| 1961 | 4 028 766 | 12,8 | ▲ +5,1 | 67 | ▲ +26 |
| 1965 | 3 096 739 | 9,5 | ▼ -3,3 | 49 | ▼ -18 |
| 1969 | 1 903 422 | 5,8 | ▼ -3,7 | 30 | ▼ -19 |
| 1972 | 3 129 982 | 8,4 | ▲ +2,6 | 41 | ▲ +11 |
| 1976 | 2 995 085 | 7,9 | ▼ -0,5 | 39 | ▼ -2 |
| 1980 | 4 030 999 | 10,6 | ▲ +2,7 | 53 | ▲ +14 |
| 1983 | 2 706 942 | 6,9 | ▼ -3,7 | 34 | ▼ -19 |
| 1987 | 3 440 911 | 9,1 | ▲ +2,2 | 46 | ▲ +12 |
| 1990 | 5 123 233 | 11,0 | ▲ +1,9 | 79 | ▲ +33 |
| 1994 | 3 258 407 | 6,9 | ▼ -4,1 | 47 | ▼ -32 |
| 1998 | 3 080 955 | 6,2 | ▼ -0,2 | 43 | ▼ -4 |
| 2002 | 3 537 466 | 7,4 | ▲ +1,1 | 47 | ▲ +4 |
| 2005 | 4 648 144 | 9,8 | ▲ +2,4 | 61 | ▲ +14 |
| 2009 | 6 313 023 | 14,6 | ▲ +4,8 | 93 | ▲ +32 |
| 2013 | 2 082 305 | 4,8 | ▼ -9,8 | 0 | ▼ -93 |
| 2017 | 4 997 178 | 10,7 | ▲ +5,9 | 80 | ▲ +80 |
| 2021 | 5 319 952 | 11,5 | ▲ +0,8 | 92 | ▲ +12 |
Evropské volby
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Počet hlasů | Hlasy v % | + / – | Počet mandátů | + / - |
|---|---|---|---|---|---|
| 1979 | 1 662 621 | 5,97 | – | 4 | - |
| 1984 | 1 192 624 | 4,8 | ▼ -1,17 | 0 | ▼ -4 |
| 1989 | 1 576 715 | 5,59 | ▬ +0,79 | 4 | ▲ +4 |
| 1994 | 1 442 857 | 4,07 | ▼ -1,52 | 0 | ▼ -4 |
| 1999 | 820 371 | 3,03 | ▼ -1,04 | 0 | ▬ ±0 |
| 2004 | 1 565 000 | 6,07 | ▲ +3,04 | 7 | ▲ +7 |
| 2009 | 2 887 331 | 10,97 | ▲ +4,9 | 12 | ▲ +5 |
| 2014 | 2 887 331 | 3,4 | ▼ -7,57 | 3 | ▼ -9 |
| 2019 | 2 028 353 | 5,4 | ▲ +2,0 | 5 | ▲ +2 |
Předsedové strany
[editovat | editovat zdroj]- Theodor Heuss 1948 – 1949
- Franz Blücher 1949 – 1954
- Thomas Dehler 1954 – 1957
- Reinhold Maier 1957 – 1960
- Erich Mende 1960 – 1968
- Walter Scheel 1968 – 1974
- Hans-Dietrich Genscher 1974 – 1985
- Martin Bangemann 1985 – 1988
- Otto Graf Lambsdorff 1988 – 1993
- Klaus Kinkel 1993 – 1995
- Wolfgang Gerhardt 1995 – 2001
- Guido Westerwelle 2001 – 2011
- Philipp Rösler 2011 – 2013
- Christian Lindner 2013 – dosud
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b MERRY, E. Wayne. German Liberalism: an Endangered Species?. The National Interest [online]. 2018-10-01 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ KARNITSCHNIG, Matthew. German election a toss-up as Merkel’s center-right fades. Politico [online]. 2021-08-24 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ Germany. Europe Elects [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ Die Welt [online]. 2021-09-03 [cit. 2021-06-15]. Dostupné online. (v němčině)
- ↑ GEIL, Karin; STEFFEN, Tilman; VU, Vanessa. Bundestagswahl: Schulz greift Merkel persönlich an. Die Zeit. 2017-09-25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-24. ISSN 0044-2070. (německy) Archivováno 11. 2. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Oslabená CDU/CSU obhájila prvenství, posílili pravicoví populisté. Konečné výsledky voleb v Německu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-09-24 [cit. 2017-09-25]. Dostupné online.
- ↑ DK. Olaf Scholz převzal úřad německého kancléře. Éra Merkelové se uzavřela. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Pád Scholzovy vlády: Konec agonie, který vítají všichni - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-11-07 [cit. 2024-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Support for German government at all-time low, poll finds, as concerns over economy grow. www.aa.com.tr [online]. [cit. 2024-11-08]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svobodná demokratická strana na Wikimedia Commons - (německy) Oficiální stránky
