Bukáček malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBukáček malý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Řád veslonozí (Pelecaniformes)
Čeleď volavkovití (Ardeidae)
Podčeleď bukači (Botaurinae)
Rod bukáček (Ixobrychus)
Binomické jméno
Ixobrychus minutus
(Linné, 1766)
Rozšíření bukáčka malého (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště)
Rozšíření bukáčka malého (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bukáček malý (Ixobrychus minutus) je nejmenší volavka žijící na území Česka, která je velká asi jako hrdlička zahradní. Samec má hřbet černý, samice hnědavě skvrnitý. Mláďata jsou hnědá, podélně čárkovaná. Nohy má zelenožluté. Žije velmi skrytě v rákosových a vrbových porostech a jeho přítomnost je tak nejlépe zjistitelná po hlase.

Hlasový projev[editovat | editovat zdroj]

Samec se ozývá, především v noci, hlubokým nepřetržitým a monotónním „vru, vru, vru.“ V letu občas nosovým "kerak".

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Západní část Eurasie až po západní Čínu, Pákistán a severní Indii, Afrika jižně od Sahary a východní Austrálie. Malé populace se vyskytují i na Madagaskaru a Nové Guineji. V Evropě jako hnízdící pták chybí na Britských ostrovech, v Irsku, Dánsku, Estonsku, ve Skandinávii a v severním Rusku.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Bukáček malý je v ČR vzácný druh s odhadem početnosti 60 až 80 párů. Většina prokázaných hnízdění pochází z pravidelně obsazovaných lokalit v Polabí, jižních Čechách a na jižní a severní Moravě. Dříve (do 60.let 20.stol.) u nás výrazně hojnější. Je chráněný zákonem jako silně ohrožený druh.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Vzácně hnízdí v močálech, bažinách a na březích rybníků zarostlých rákosem. Hnízdí v květnu až červenci, většinou jednou ročně. Hnízdo je miskovitá stavba ze stébel ostřice a rákosí umístěná těsně nad vodou. Samice snáší 4-6 bělavých vajec na kterých sedí oba rodiče asi 17-19 dní. Mláďata opouštějí hnízdo ještě nevzletná po 10-12 dnech, kdy se obratně pohybují v rákosí v okolí hnízda. Vzletnosti dosahují mladí ptáci ve stáří 21 – 23 dnů.

Tah[editovat | editovat zdroj]

Bukáček malý je tažný pták, na hnízdiště se vrací na přelomu dubna a května, odlétá během srpna a září. Zimuje v mokřadech střední rovníkové Afriky.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hmyzem, pavouky, měkkýši, rybami nebo žábami.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je tento druh chován ve 30 zoo. Z toho ve čtyřech českých[3]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Záznamy o chovu bukáčků existují již z doby krátce po počátcích zoo.[3] Reálný chov však byl založen až v roce 2007, kdy přišel pár těchto brodivých ptáků. První mládě odchovali v roce 2009 – jednalo se o první odchov v rámci českých zoo. Úspěch se podařilo ještě několikrát zopakovat, např. v květnu 2013 se vylíhla dvě mláďata.[4] V průběhu roku 2017 bylo odchováno pět mláďat. Na konci téhož roku zoo chovala šest jedinců tohoto druhu.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. Vyhláška č. 175/2006 Sb.
  3. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. 
  4. Bukáček malý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. 
  5. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]