Brslen bradavičnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBrslen bradavičnatý
alternativní popis obrázku chybí
Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádjesencotvaré (Celastrales)
Čeleďjesencovité (Celastraceae)
Rodbrslen (Euonymus)
Binomické jméno
Euonymus verrucosus
Scop., 1771
Synonyma
  • Euonymus verrucosa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosus) je jedovatý, opadavý, hustý keř dosahující výšky 3, výjimečně až 5 metrů. Je to jeden ze dvou druhů rodu brslen rostoucích v České republice.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rostlina střední a východní Evropy a z části i Asie. Západní hranice areálu rozšíření vede přes Rakousko, východ České republiky a Polsko, severní hranice jižním a východním pobřežím Baltského moře, jižní Balkánským poloostrovem a na východě sahápřes Ural a Kavkaz až na Dálný východ. V České republice se vyskytuje ve větším počtu pouze na jihu Moravy a ostrůvkovitě severněji u Hranic, Zábřehu a Hlučína. Na jihozápadě Moravy roste řídce v údolích okolo Dyje, Jihlavy, Oslavy a Svratky, zasahuje téměř až k Jihlavě.

Roste nejčastěji na humózních, lehčích půdách s neutrálním až vápencovým podkladem, na výhřevných i slabě zastíněných vysýchavých místech, jako jsou podrosty světlých listnatých lesů, slunné svahy porostlé křovinami a teplá, chráněná údolí. Vyskytuje se v teplomilných společenstvech třídy Querco–Fagetea.[2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Opadavý, hustě větvený keř dorůstající do výše od 2 do 5 m s poměrně mělkým vláknitým kořenovým systémem. Oblé větve, mající z počátku zelenou a později hnědou barvu, jsou hustě pokryty hnědými až černými "bradavicemi"; jsou to korkové lenticely (průduchy), kterými může proudit vzduch z vnitřního pletiva. Staré větve stojící téměř svisle mají kůru šedou a jemně rozpraskanou. Listové pupeny jsou špičaté, 2 až 4 mm dlouhé, lysé. Vstřícně vyrůstající listy na vstřícně rostoucích větvičkách mají krátký chlupatý řapík, jejich čepele jsou dlouhé 2 až 6 cm a široké 0,5 až 3,5 cm. Jsou eliptického až vejčitého tvaru, na bázi jsou klínovité až oblé a u vrcholu špičaté, po obvodě vroubkovaně pilovité. Na svrchní straně jsou listy zelené, na spodní šedozelené a jemně chlupaté, na podzim se zářivě zbarvují do růžova až oranžova.

Poměrně nenápadné, čtyřčetné, ploché, vonné (zapáchající) květy o průměru 5 až 8 mm rostou na rozestálých tenkých stopkách dlouhých od 2 do 5 cm. Tvoří 3 až 5květý vidlan vyrůstající z úžlabí listů po celé délce větviček. Drobné kališní lístky mají ledvinovitý tvar a na okrajích jsou chlupaté. Okrouhlé korunní plátky široce rozprostřené mají barvu žluto-zelenou a jsou hustě červenavě tečkované, takže vypadají jako nahnědlé. Ze zduřeného květního terče vyrůstají čtyři tyčinkyprašníky a jednoduchá čnělkabliznou. Z terče také vystupuje 4pouzdrý semeník tvořený 4 plodolisty, v každém pouzdru je po 2 vajíčkách. Protandrické květy jsou nejčastěji oboupohlavné, řidčeji jen samčí (zakrslý pestík) nebo jen samičí (zakrslé tyčinky).[2][3][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Květy rozkvétají v květnu až červnu (asi ze 40 % v noci), opyluje je hmyz s krátkým sosákem (převážně mouchy), který saje nektar vylučovaný v terči. Plody jsou čtyřhranné, zaoblené, 4pouzdré, lysé tobolky asi 6 až 12 mm široké. V každém pouzdře je po dozrání černé semeno z poloviny obalené žlutooranžovým míškem. Zralá tobolka puká na hřbetě a semena po 7 až 10 dnů visí na zvláštním vláknu a lákají ptáky. Plody dozrávají v srpnu až září; pouze z asi 3 % květů se vyvinou plody.[2][3][5][6][7]

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Tato rostlina je téměř celá jedovatá, hlavně kůra větví, kořeny i nechutné plody; všechny tato části obsahují mj. glykosid evonymin ze skupiny náprstníkových glykosidů. Otravy, zaznamenané především u dětí, se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem, průjmem a slabým účinkem na srdce.[2][8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V minulostí se ze semen lisoval olej na svícení a k výrobě mýdel, z kůry kořenů se získával latex pro výrobu pryže a lesklé žluté dřevo se používalo k drobným řezbářským pracím. V současnosti se brslen bradavičnatý vysazuje v omezené míře; pro nádherně vybarvené podzimní listy a dekorativní plody jako okrasná dřevina do parků a protože snáší sestřihování, i do živých plotů. Často zplaňuje.[3][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]
  2. a b c d LEUGNEROVÁ, Gabriela. BOTANY.cz: Brslen bradavičnatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 23.04.2008 [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d TRNKA, Filip. Natura Bohemica: Brslen bradavičnatý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 21.04.2009 [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  4. Rostlina: Brslen bradavičnatý [online]. ZO ČSOP 61/16, Hořepník, Prostějov, rev. 12.11.2012 [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (česky) [nedostupný zdroj]
  5. a b Древесные растения: Euonymus verrucosa [online]. Association Ecosystem, Moscow, RU [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (rusky) 
  6. a b Warzen-Spindelstrauch – Euonymus verrucosa [online]. Projekt Heckipedia, NÖ-Landschaftsfonds und der Naturschutzabteilung des Landes Niederösterreich unterstützt, AT, rev. 27.08.2009 [cit. 2013-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-11. (německy) 
  7. a b Flora of China: Euonymus verrucosa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Herbář Wendys: Brslen bradavičnatý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]