Brslen bradavičnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBrslen bradavičnatý
alternativní popis obrázku chybí
Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád jesencotvaré (Celastrales)
Čeleď jesencovité (Celastraceae)
Rod brslen (Euonymus)
Binomické jméno
Euonymus verrucosus
Scop., 1771
Synonyma
  • Euonymus verrucosa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosus) je jedovatý, opadavý, hustý keř dosahující výšky 3, výjimečně až 5 metrů. Je to jeden ze dvou druhů rodu brslen rostoucích v České republice.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rostlina střední a východní Evropy a z části i Asie. Západní hranice areálu rozšíření vede přes Rakousko, východ České republiky a Polsko, severní hranice jižním a východním pobřežím Baltského moře, jižní Balkánským poloostrovem a na východě sahápřes Ural a Kavkaz až na Dálný východ. V České republice se vyskytuje ve větším počtu pouze na jihu Moravy a ostrůvkovitě severněji u Hranic, Zábřehu a Hlučína. Na jihozápadě Moravy roste řídce v údolích okolo Dyje, Jihlavy, Oslavy a Svratky, zasahuje téměř až k Jihlavě.

Roste nejčastěji na humózních, lehčích půdách s neutrálním až vápencovým podkladem, na výhřevných i slabě zastíněných vysýchavých místech, jako jsou podrosty světlých listnatých lesů, slunné svahy porostlé křovinami a teplá, chráněná údolí. Vyskytuje se v teplomilných společenstvech třídy Querco–Fagetea.[2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Opadavý, hustě větvený keř dorůstající do výše od 2 do 5 m s poměrně mělkým vláknitým kořenovým systémem. Oblé větve, mající z počátku zelenou a později hnědou barvu, jsou hustě pokryty hnědými až černými "bradavicemi"; jsou to korkové lenticely (průduchy), kterými může proudit vzduch z vnitřního pletiva. Staré větve stojící téměř svisle mají kůru šedou a jemně rozpraskanou. Listové pupeny jsou špičaté, 2 až 4 mm dlouhé, lysé. Vstřícně vyrůstající listy na vstřícně rostoucích větvičkách mají krátký chlupatý řapík, jejich čepele jsou dlouhé 2 až 6 cm a široké 0,5 až 3,5 cm. Jsou eliptického až vejčitého tvaru, na bázi jsou klínovité až oblé a u vrcholu špičaté, po obvodě vroubkovaně pilovité. Na svrchní straně jsou listy zelené, na spodní šedozelené a jemně chlupaté, na podzim se zářivě zbarvují do růžova až oranžova.

Poměrně nenápadné, čtyřčetné, ploché, vonné (zapáchající) květy o průměru 5 až 8 mm rostou na rozestálých tenkých stopkách dlouhých od 2 do 5 cm. Tvoří 3 až 5květý vidlan vyrůstající z úžlabí listů po celé délce větviček. Drobné kališní lístky mají ledvinovitý tvar a na okrajích jsou chlupaté. Okrouhlé korunní plátky široce rozprostřené mají barvu žluto-zelenou a jsou hustě červenavě tečkované, takže vypadají jako nahnědlé. Ze zduřeného květního terče vyrůstají čtyři tyčinkyprašníky a jednoduchá čnělkabliznou. Z terče také vystupuje 4pouzdrý semeník tvořený 4 plodolisty, v každém pouzdru je po 2 vajíčkách. Protandrické květy jsou nejčastěji oboupohlavné, řidčeji jen samčí (zakrslý pestík) nebo jen samičí (zakrslé tyčinky).[2][3][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Květy rozkvétají v květnu až červnu (asi ze 40 % v noci), opyluje je hmyz s krátkým sosákem (převážně mouchy), který saje nektar vylučovaný v terči. Plody jsou čtyřhranné, zaoblené, 4pouzdré, lysé tobolky asi 6 až 12 mm široké. V každém pouzdře je po dozrání černé semeno z poloviny obalené žlutooranžovým míškem. Zralá tobolka puká na hřbetě a semena po 7 až 10 dnů visí na zvláštním vláknu a lákají ptáky. Plody dozrávají v srpnu až září; pouze z asi 3 % květů se vyvinou plody.[2][3][5][6][7]

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Tato rostlina je téměř celá jedovatá, hlavně kůra větví, kořeny i nechutné plody; všechny tato části obsahují mj. glykosid evonymin ze skupiny náprstníkových glykosidů. Otravy, zaznamenané především u dětí, se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem, průjmem a slabým účinkem na srdce.[2][8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V minulostí se ze semen lisoval olej na svícení a k výrobě mýdel, z kůry kořenů se získával latex pro výrobu pryže a lesklé žluté dřevo se používalo k drobným řezbářským pracím. V současnosti se brslen bradavičnatý vysazuje v omezené míře; pro nádherně vybarvené podzimní listy a dekorativní plody jako okrasná dřevina do parků a protože snáší sestřihování, i do živých plotů. Často zplaňuje.[3][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d LEUGNEROVÁ, Gabriela. BOTANY.cz: Brslen bradavičnatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 23.04.2008 [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d TRNKA, Filip. Natura Bohemica: Brslen bradavičnatý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 21.04.2009 [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  4. Rostlina: Brslen bradavičnatý [online]. ZO ČSOP 61/16, Hořepník, Prostějov, rev. 12.11.2012 [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b Древесные растения: Euonymus verrucosa [online]. Association Ecosystem, Moscow, RU [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (rusky) 
  6. a b Warzen-Spindelstrauch – Euonymus verrucosa [online]. Projekt Heckipedia, NÖ-Landschaftsfonds und der Naturschutzabteilung des Landes Niederösterreich unterstützt, AT, rev. 27.08.2009 [cit. 2013-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-11. (německy) 
  7. a b Flora of China: Euonymus verrucosa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Herbář Wendys: Brslen bradavičnatý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]