Felix Téver

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Anna Lauermannová)
Skočit na: Navigace, Hledání
Felix Téver

Anna Lauermannová, rozená Mikšová
Rodné jméno Anna Mikšová
Narození 15. prosince 1852
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. června 1932 (ve věku 79 let)
Praha-Liboc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pseudonym Felix Téver
Manžel(ka) Josef Lauermann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix Téver, vlastním jménem Anna Lauermannová, rozená Mikšová, (15. prosince 1852 Praha17. června 1932 Praha-Liboc) byla česká spisovatelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako mladší dcera proslulého pražského lékaře Mikoláše Miksche (1800-1875), který měl plno přátel v kruzích měšťanských politiků, a jeho manželky Anny, rozené Lukešové (1815-1898)[1].

Vzdělání nabyla v Praze na německé, pak na české Vyšší dívčí škole. Jako nezletilá byla v roce 1877 provdána za Josefa Lauermanna (vnuk Jungmannův), po osmi letech od něj i s dcerou Olgou utekla a roku 1888 se rozvedli. Když se vrátila z tříletého pobytu v Itálii, kde se zotavovala z plicní choroby a duševních útrap, otevřela roku 1880 ve svém domě na Jungmannově náměstí 3 z popudu Františka Ladislava Riegra literární salón, začala překládat stati z němčiny a francouzštiny a psát vlastní črty. Padesát let zde pořádala pro své přátele z okruhu spisovatelů, hudevbíků i vědců společnost, nejčastěji čajové literární besedy, kde se probíraly všechny novinky té doby. Určitý čas v jejím domě bydlela také Eliška Krásnohorská. V létě se společnost scházela v Horní Liboci ve vile Julia Zeyera, od něhož dům v jeho hmotné nouzi koupila, nechala ho tam bydlet a přátelila se s ním až do jeho smrti. Také ona v Liboci v téměř 80 letech zemřela.

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Literární tvorbu začala pod pseudonymem Felix Téver (vzpomínka na Itálii – šťastná Tibera) sérií povídek, pak následovaly romány, vyzkoušela si i psaní několika dramatických prací. Publikovala také v literárních časopisech. V počátcích psala z vlastní zkušenosti o rozvrácených a opuštěných ženách, později se dostala k tématům života společnosti ve staré Praze druhé poloviny 19. století.[2]

Vzpomínky na její literární salón zpracovali její přátelé ve sborníku O bábušce, vydaném tři roky po její smrti.

Výčet literárních prací[editovat | editovat zdroj]

Povídková tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Povídky (1894)
  • Její mladší bratr (1900)
  • V soumraku (1902)
  • Duše nezakotvené (1908)
  • Pan básník (1910)
  • Bílá a rudá (1910)

Romány, novely[editovat | editovat zdroj]

  • Na dvojí struně (1912)
  • U božího oka (1919)
  • Děti (1921)
  • V hradbách (1924)
  • Černý Lohengrin (1927)
  • Prapodivná historie (1932) – vydáno posmrtně, děj téměř fantastický
  • Lidé minulých dob (1940) – vydáno posmrtně, vzpomínání na literární přátele

Dramatická tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Pět aktovek (1920) – pět jednoaktovek, vydáno souborem v jednom svazku
  • Za zlatem (1923) – hrála se v pražské Uranii
  • Ozdravovna Na smíchu (1931) – veselohra[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. AhMP, Konskripní pihlášky obyvatel z let 1850-1918
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola Felix Téver, s. 292.  
  3. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola Felix Téver, s. 112.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]