Alois Sivek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. PhDr. Alois Sivek, CSc.
Narození10. února 1920
Dolní Suchá
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí7. října 1971 (ve věku 51 let)
Havířov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog, spisovatel, etnograf, učitel a publicista
Alma materMasarykova univerzita
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Sivek (10. února 1920 Dolní Suchá7. října 1971 Havířov) byl český literární historik a kritik, bohemista, polonista, folklorista, editor literárních textů a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě (1938) na reálném gymnáziu v Českém Těšíně[1] vystudoval obory bohemistika a germanistika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (vzhledem k uzavření českých vysokých škol okupačními úřady absolutorium v roce 1948),[2] doktorát filozofie zde získal v roce 1950, titul kandidát věd (CSc.) 1960.[3] Již od roku 1946 se paralelně s dokončováním studií věnoval pedagogické práci na různých typech středních škol ostravského regionu (Český Těšín, Karviná, Orlová), v letech 1950–únor 1952 byl lektorem českého jazyka a literatury na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani.[1]

V roce 1953 spoluzakládal Vyšší pedagogickou školu v Opavě,[4] kde zastával funkci proděkana a vedoucího katedry filologie (19531957).[5] Po dosažení docentury (1957)[6] vyučoval na olomoucké Filozofické fakultě UP (vedoucí tamní katedry bohemistiky 19591961),[7] v dalším období se ujal vedení katedry českého jazyka a literatury na ostravském Pedagogickém institutu (19611964) a po jeho transformaci na Pedagogickou fakultu v Ostravě stál v letech 19641970 v jejím čele jako děkan.[2] V roce 1968 byl jmenován mimořádným profesorem,[1] v etapě tzv. normalizace odmítl propustit pedagogy vyloučené z KSČ a byl z funkce děkana odvolán.[2] V důsledku vážného onemocnění rok poté (1971) skonal ve věku 51 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako žák prof. Franka Wollmana[2] soustředil svůj hlavní vědecký a badatelský zájem ve sféře folkloristiky na zkoumání vztahu literatury a lidové slovesnosti v národnostně, společensky i sociálně složité oblasti širšího Ostravska, Slezska a moravsko-slovensko-polského pomezí. V dílčích studiích věnoval mj. pozornost krajovým variantám baladických látek v ústních tradicích, hornickému folklóru i motivům pokladů v pověstech, pohádkách a vyprávěních. Monograficky se zabýval zvláště problematikou zbojnictví (Ondráš z Janovic) v širších souvislostech jejího reflektování v lidové slovesnosti, literatuře a umění.

Jeho literárněhistorické práce byly zaměřeny především na díla Petra Bezruče (textologické problémy Slezských písní, Stužkonosky modré, příležitostných básní a edice korespondence), Vojtěcha Martínka a Viléma Závady. Jako literární kritik a recenzent pozorně sledoval vznikající regionální literární tvorbu české i polské provenience, organizoval setkání se začínajícími spisovateli a jejich čtenáři, na vědeckých konferencích (např. Bezručovy Opavy) přednášel o poezii, próze, dramatu i literatuře pro děti a mládež. Byl iniciátorem a spoluautorem třídílné bibliografie polských silesiak z oblasti Těšínska, spoluzakladatelem, autorem řady statí, předsedou a členem redakční rady měsíčníku Červený květ,[8] předsedou ediční rady nakladatelství Profil, členem vědecké rady Památníku Petra Bezruče, členem redakčních rad Slezského sborníku a Radostné země, do nichž také autorsky přispíval.[1] Dále publikoval v česky i polsky psaných periodikách Listy Památníku Petra Bezruče, Těšínsko, Bílovecko, Ostravský kulturní zpravodaj, Dějepis ve škole, Zlatý máj, Sobótka, Zwrot,[9] Poglądy, Mazury, Warmia[10] a deníku Nová svoboda.[5]

V rámci svého pedagogického působení pomohl vychovat řadu učitelů českého jazyka základních a středních škol, kteří oceňovali jeho pozorný přístup k jejich osobním i výukovým problémům, vědeckou erudici a schopnost přehledně a metodicky utříděně vyložit přednášenou matérii. Výrazně se rovněž podílel na organizačním vybudování systému vysokého pedagogického školství na Ostravsku.[9]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Zbojnické motivy : Se zvl. zřením k tematice janošíkovsko-ondrášovské (Brno 1950)
  • Bezručova Stužkonoska modrá (Opava 1955, 1958)
  • Ondráš z Janovic : příspěvek k poznání zbojnické problematiky v slovesnosti slezské oblasti (Ostrava 1958)
  • Milan Rusinský (k padesátinám) (Ostrava 1959)
  • Milan Rusinský 50letý : Metodické materiály k lit. večerům (Ostrava 1959)
  • Zbojník Ondráš a ondrášovská tradice v slovesnosti slezské oblasti (Praha 1959)
  • Vybrané kapitoly ze světových dějin : Francouzská literatura : Teze cyklu přednášek k individuálnímu studiu pracovníků knihoven (Ostrava 1970)

Sborníky[editovat | editovat zdroj]

  • Bibliografie polských silesiak, 3 svazky (s A. Grobelným a M. Kudělkou, Opava 1952–1954)
  • Cestami k Polnímu kvítí : Metodické materiály o poesii zasloužilého umělce Víléma Závady (Ostrava 1957)
  • Ondráš z Janovic (Ostrava 1957)
  • Tři studie o moderní české literatuře : sborník studentských prací (Praha 1962)
  • Ostrava : sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města (Ostrava 1963)

Edice[editovat | editovat zdroj]

  • Počátkové školních let Františka Palackého / Z Vlastních životopisů Františka Palackého (Hodslavice 1958)
  • Pohádky : výbor / Vojtěch Martínek (Ostrava 1958)
  • Ze slezské domoviny : Pohádky a pověsti (Ostrava 1960)
  • Bajki śląskie (Ostrava 1962)
  • Od tří řek : pohádky a pověsti od Olzy, Ostravice a Opavice (Ostrava 1964)
  • Dopisy Otakara Bystřiny Petru Bezručovi (Nový Jičín 1967)
  • Stará píseň : zkazky a lid. vyprávění / Karel Dvořáček (Ostrava 1967)
  • Školní zápisky / Vojtěch Martínek (Ostrava 1967)
  • Větévky jalovcové, romance ze starých časů / Vojtěch Martínek (Ostrava 1967)
  • Z korespondence o Slezských písních : Bezruč–Duša–Klír–Konůpek (Frýdlant nad Ostravicí 1967)
  • Voda z dračí studánky / Vojtěch Martínek (Ostrava 1969)

Učebnice a školní pomůcky[editovat | editovat zdroj]

  • Čítanka pro šestý ročník základní devítileté školy s polským jazykem vyučovacím (Praha 1965)
  • Slezské písně / Petr Bezruč : Edice mimočítanková četba (Praha 1960)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ZÁVODSKÝ, Artur. Alois Sivek odešel [online]. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Dostupné online. 
  2. a b c d Biografický slovník Slezska a severní Moravy 1, s. 95.
  3. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760, s. 424.
  4. Padesáté výročí založení Vyšší pedagogické školy v Opavě [online]. Listy Ostravské univerzity (příloha) [cit. 2014-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  5. a b PLESKOT, Jaroslav. Vzpomínka na prof. Aloise Sivka [online]. Listy Ostravské univerzity [cit. 2014-05-16]. S. 14–15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  6. Zakladatelé a pokračovatelé : památník osobností obnovené univerzity, s. 198.
  7. Historie katedry bohemistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci [online]. Univerzita Palackého v Olomouci [cit. 2014-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-16. 
  8. Červený květ [online]. Slovník české literatury po roce 1945. Dostupné online. 
  9. a b Biografický slovník širšího Ostravska 3, s. 101.
  10. Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), s. 265.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bibliografie 1945–1971 / Sivek Alois : zpracoval Martin Tomášek. Ostrava : Ostravská univerzita, 1997. 37 s. ISBN 80-7042-513-X.
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 95–96.
  • Biografický slovník širšího Ostravska. 3. sešit / zpracoval Viktor Ficek. Opava : Slezský ústav ČSAV, 1979. 126 s. S. 99–102.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 424. 
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 2. svazek : M–Ž. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 575 s. ISBN 978-80-7464-387-3. S. 323.
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1 sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 198–199.
  • Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000) / Iva Málková, Svatava Urbanová a kol. Olomouc : Votobia ; Ostrava : Ústav pro regionální studia OU, 2001. 367 s. ISBN 80-7198-515-5. S. 265–266.
  • SKALIČKA, Jiří. Alois Sivek. In Zakladatelé a pokračovatelé : památník osobností obnovené univerzity. Olomouc : Vydavatelstvi Univerzity Palackého, 1996. 260 s. ISBN 80-7067-614-0. S. 197–198.
  • ŠULEŘ, Oldřich. Laskavé podobizny : zapomínaní a zapomenutí literáti ze Slezska a severní Moravy. Ostrava : Repronis, 2005. 221 s. ISBN 80-7329-086-3. S. 163–165.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]