Památník Petra Bezruče

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Památník Petra Bezruče
Památník Petra Bezruče v roce 2012
Památník Petra Bezruče v roce 2012
Poloha
Adresa Ostrožná 11/35, Město, ČeskoČesko Česko
Ulice Ostrožná
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Památník Petra Bezruče je expoziční areál a literárněvědecké pracoviště Slezského zemského muzea v Opavě. Sídlí v rodném domě Petra Bezruče a kromě jeho odkazu spravuje a zpracovává pozůstalosti dalších spisovatelů Slezska a severní Moravy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Snahy o muzejní dokumentaci regionální literatury spojené s počátky literárněvědných bádání spadají do poválečného období a jsou vázány především k osobnosti Petra Bezruče.

Památník Petra Bezruče - interiér

Dne 10. března roku 1946 se ustavila Společnost Petra Bezruče v Opavě, jejíž záměr se upínal k vybudování Bezručova muzea. Roku 1953 se úmyslu chopil Slezský studijní ústav, v němž bylo zřízeno zvláštní oddělení P. Bezruče. K slavnostnímu otevření muzea, zaměřeného na speciální literárněarchivní dokumentaci, došlo v Opavě dne 5. května roku 1956. Po reorganizaci Slezského studijního ústavu v roce 1958 byl PPB přičleněn k Slezskému muzeu. Po smrti Petra Bezruče se PPB stal jeho univerzálním dědicem. Dědictvím, dary i vlastní sbírkotvornou činností byl vybudován fond obsahující základní dokumentaci života, díla a literárního ohlasu P. Bezruče, zatímco ohlas v hudebním a výtvarném umění byl dokumentován jen výběrově. Bezručovská dokumentace, která byla v minulosti a zůstala i v současnosti celostátní specializací PPB, byla počátkem 60. let obohacena o dokumentaci literatury Slezska a Ostravska. V současnosti je v PPB vybudován cenný fond autorů Slezska a Ostravska řadící se svým rozsahem v ČR hned za fondy Památníku národního písemnictví v Praze. Jde v naprosté převaze o materiál písemný - osobní doklady, rukopisy, korespondenci a jiný dokumentační materiál. Počet sbírek dosáhl 197 375 kusů. Koncem 70. let začalo pracoviště rozšiřovat formy i zaměření dokumentace za pomoci audiovizuální techniky: byl takto vybudován fond fónik, zachycující tvůrčí proces i prezentaci díla autorů sběrné oblasti. V 80. letech bylo schváleno rozšíření dokumentace na oblast česko-polských literárních vztahů a oblast polské literatury vznikající v našem kraji.

Současná expozice[editovat | editovat zdroj]

Život a dílo Petra Bezruče[editovat | editovat zdroj]

Památník Petra Bezruče - interiér, portrét básníka

Petr Bezruč (1867–1958, vlastním jménem Vladimír Vašek) patří k nejvýznamnějším představitelům české poezie přelomu 19. a 20. století. Do literatury vstoupil svou jedinou sbírkou Slezské písně. Naprosto výjimečné verše nemají svým stylem v české literatuře obdobu, stejně jako Bezručův exaltovaný způsob tvorby. Autor je literárními historiky řazen do generace tzv. anarchistických buřičů, jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Historii vzniku Bezručovy jediné básnické sbírky věnovalo a stále věnuje pozornost mnoho badatelů. Tvůrčí proces, v němž Slezské písně vznikaly, měl několik fází. Počátky je možné datovat do začátku devadesátých let 19. stol., ještě před kritický podzim roku 1898, kdy básník onemocněl chrlením krve. Je pravděpodobné, že podstatná část sbírky (tzv. jádro Slezských písní) vznikla ve velmi krátkém čase v prvních měsících roku 1899. Bezručovo prudké tvůrčí vypětí bylo vyprovokováno vážnou plicní a nervovou chorobou, osobním prožitkem nenaplněné lásky a pocitem povinnosti vyjádřit vášnivý protest proti národnostnímu a sociálnímu útlaku v rodném kraji. V průběhu let 1899 a 1900 poslal Bezruč Janu Herbenovi většinu básní, které vytvořily základ jeho životního díla. V roce 1903 dal autor svolení k edici časopiseckého Slezského čísla (nejprve 22 básní, o rok později 31 básní). V roce 1909 byla sbírka podstatně rozšířena – na 54 básní – a poprvé vydána knižně jako Slezské písně. Básník za celý svůj tvůrčí život nevydal jiné dílo než Slezské písně. Na této sbírce však bez ustání pracoval, básně přepracovával, rytmicky upravoval či přidával básně nové. Nutno přiznat, že tyto úpravy neproběhly vždy ku prospěchu věci. Zvláště Bezručovy zásahy z třicátých let se začínají kvantitou a kvalitou negativně odlišovat od úprav předcházejících, jsou vedeny se zájmem lingvistickým a mechanicky provádějí jazykové změny. Definitivní textová podoba Slezských písní se tak z hlediska velké kvalitativní různosti jednotlivých vydání stala předmětem sporů. Vědecká konference o textologických problémech Slezských písní v roce 1963 v Opavě učinila východiskem pro kanonický text vydání z roku 1928. Básnická autostylizace Petra Bezruče jako barda vymírajícího kmene měla být součástí mýtu o vzdoru a revoltě slezského lidu. Bezruč se nevyjadřuje jen alegoricky, takřka u všech básní lze určit jejich konkrétní dějiště. Vedle dokumentárnosti a regionálního svědectví jsou to symbolické vize, návraty k mýtu, baladičnost či útočnost, dramatičnost dialogů a jejich podbarvení dialektem, které dělají z Bezručových básní výjimečné dílo.

Expozice Život a dílo Petra Bezruče je instalována v budově Památníku Petra Bezruče, která stojí v místě, kde stával rodný dům básníka. Byla vybudována v roce 1967 pod záštitou UNESCO v rámci oslav 100. výročí narození Petra Bezruče. Návštěvník se seznámí s literárním děním 90. let 19. století a se vstupem P. Bezruče do české poezie. V další části se seznámí s osobami kolem Petra Bezruče, s místy jeho pobytu, s rodiči a rodokmenem. Závěr expozice tvoří ukázky jednotlivých vydání Slezských písní (i v cizojazyčných překladech).

Památník Petra Bezruče - interiér 2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]