Dolní Suchá (Havířov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dolní Suchá
Mateřská škola
Mateřská škola
Lokalita
Charakter část města
Obec Havířov
Okres Karviná
Kraj Moravskoslezský kraj
Historická země Slezsko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 951 (2011)[1]
Katastrální území Dolní Suchá (4,37 km²)
PSČ 735 64
Počet domů 247 (2011)[1]
Dolní Suchá
Dolní Suchá
Další údaje
Kód části obce 37770
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Suchá (pol.: Sucha Dolna, něm.: Nieder Suchau) je část města Havířov v okrese Karviná. Nachází se na severovýchodě Havířova. Prochází zde silnice II/475. V roce 2009 zde bylo evidováno 267 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 635 obyvatel.[3]

Dolní Suchá je také název katastrálního území o rozloze 4,37 km2.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec byla poprvé zmíněna v latinském dokumentu Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis (Polská kniha platů vratislavského biskupství), zapsaného v době biskupa Jindřicha Wierzbna kolem roku 1305. ve formě položky Sucha utraque [5] [6].), který je spojen s velkou osídlovací akcí prováděnou na konci 13. století na území pozdějšího Horního Slezska. V té době byla vesnice politicky v mezích piastovského Slezska vytvořeného v roce 1290. Po zrušení poddanství byla obec nejdřív v těšínském okrese, poté v nezávislém politickém  okrese Fryštát  v soudním obvodu  Fryštát. Již na konci 18. století byla v oblasti nalezena ložiska uhlí, což přispělo k hospodářskému a demografickému rozvoji oblasti a samotné Dolní Suché , zejména ve druhé polovině 19. století. Od roku 1880 do roku 1910 se počet obyvatel zvýšil z 944 na 2237. Jazyková prohlášení v posledních čtyřech rakouských sčítáních se často měnila. Podle sčítání lidu v roce 1880 tvořili česky mluvící lidé 94,3% a polsky mluvící pouze 2,9% (německy mluvící 2,8%). V roce 1890 to bylo 55,9% a 44,1%. V roce 1900 však většina deklarovala  polský jazyk (56,7%) a do roku 1910 se počet zvýšil na 58,9%, když deklarace českého jazyka klesla z 42,6% v roce 1900 na 38,1% v roce 1910 a 57 (2,6) %) hovořílo německy [7]; 1344 (60,1%) byli katolíci, 862 (38,5%) byli protestanti, 21 (0,9%) byli Židé a 10 dalších náboženství nebylo označeno[8].

Související články[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-14. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 718, 719, záznam 7-3. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. liber. www.dokumentyslaska.pl [online]. [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 
  6. SCHULTE (RED.), J. W.; MARKGRAF (RED.), H. Codex Diplomaticus Silesiae T.14 Liber Fundationis Episcopatus Vratislaviensis. [s.l.]: Breslau Dostupné online. 
  7. PIĄTKOWSKI, Kazimierz. Stosunki narodowościowe w Księstwie Cieszyńskim. [s.l.]: Macierz Szkolna Księstwa Cieszyńskiego Dostupné online. (polski) 
  8. PATRYN, Ludwig. Der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1910 in Schlesien. [s.l.]: Im Verlage des schlesischen Landesausschusses Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]