Folklór

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Folklorista)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Folklorní soubor Malá Rusava ve valašském lidovém kroji

Folklór či folklor je označení pro osobité hudební, slovesné, taneční a dramatické projevy kultury integrovaných skupin obyvatelstva, například venkovského či městského.[1] Mezi folklór je přirozeně zahrnována i lidová hmotná a zvykoslovná kultura. S odstupem času se ukázalo, že je nezbytné z hlediska folklóru zkoumat i soudobé lidové projevy.[2] Studiem folklóru se zabývá folkloristika, etnografie a zprostředkovaně také historie umění včetně architektury a designu. O udržování lokálních historických kulturních zvyklostí se často starají tzv. folklorní soubory.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Pojem poprvé použil britský bibliograf William Thoms roku 1846 jako název článku v časopise The Athanaeum.[1] Je složen z anglických slov folk „lid“ a lore „tradice, znalosti“ a původně se jako folklór označovala lidová kultura jako celek. Například ve Francii a Itálii se stálo tento pojem používá i pro hmotnou lidovou kulturu. Často je také folklór ztotožňován s lidovou slovesností, ta však tvoří pouze část z něj.[3]

Folklorní obřady nebo zvyky se týkají celé řady různých událostí. Často se věnují tomu, co se odehrává v průběhu roku (dožínky, posvícení, Vánoce, Velikonoce), nebo v průběhu lidského života (narození, svatba, pohřeb).

Folklorní projevy začaly mizet s nástupem moderní techniky; jakmile se začalo šířit umění a zapsaný text, který lidé už uměli číst, nebyl již prostor pro vlastní lidovou tvorbu. V těchto dobách (19. století) se řada badatelů pokoušela dokumentovat folklorní zvyky z odlehlejších koutů Evropy. Jejich práce jednak přispěly k základu folkloristiky a etnologie, jednak také k pozvednutí povědomí o venkovu. Dříve byla vesnice vnímána jako zavrženíhodné místo, řada obrozenců a kulturně činných osob ve svém přesvědčení obrátila. Pro Evropu 19. století byly lidové motivy z hor, selského prostředí, nebo vzdálených míst něčím novým, neznámým a vzbudily velký ohlas. Bohatství lidových zvyků začalo být rychle chápáno jako národní dědictví, se kterým se velmi snadno mohly početné rodící se národy (včetně například i českého) dobře ztotožnit.

Zatímco historický folklór vnímáme převážně harmonicky, soudobá lidová tvorba na nás působí často jako pokleslá až kýčovitá. Je tomu tak mj. proto, že současný lidový autor již nevychází ze silné identity svého etnika a tvoří pod vlivem rychle se střídajících kulturních podnětů z celého světa, které není často v jeho silách harmonicky integrovat. V soudobé lidové tvorbě jde také často zplanělé profesionální formy vycházející právě z módy.

Folklor se projevuje i v hmotném vyjádření – jako malířství, architektura, rukodělné výrobky, textil, šperky, oblékání nebo i gastronomie. Pro nemalé množství národních umělců sloužil právě folklor jako významná inspirace k vlastní tvorbě (např. Antonín Dvořák a opery Rusalka, nebo Čert a Káča).

V ústním projevu se řada folklorních námětů stala základem pro úspěšné pohádky, romány, ale také i filmy; oblíbené jsou rovněž také i báje a pověsti.

V beletrii[editovat | editovat zdroj]

V beletrii se hodnotou folkloru (a také jeho úpadkem v soudobé socialistické společnosti) zabývá např. Milan Kundera ve svém románu Žert (napsán 1965).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Malý etnologický slovník. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011. ISBN 978-80-87261-70-5. S. 31. 
  2. FASSATI, TOMÁŠ, 1952-. Současný životní styl českého venkova a lidové užité umění : (90. léta 20. století). Benešov: Muzeum umění Benešov 38 l., [48] l. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-903144-1-4, ISBN 978-80-903144-1-2. OCLC 53265955 
  3. Malý etnologický slovník. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011. ISBN 978-80-87261-70-5. S. 32. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]