Alexandr Jegorov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Jegorov
Александр Егоров.jpg
Narození 13. října 1883
Ruské impérium Buzuluk, Ruské impérium
Úmrtí 22. únor 1939 (55 let)
Sovětský svaz Moskva, SSSR
Vojenská kariéra
Hodnost Maršál Sovětského svazu
Doba služby 19011939
Sloužil Ruské impérium Ruské impérium (do roku 1917)
Vlajka Sovětského svazu SSSR (do roku 1938)
Složka Vlajka carské armády Carská armáda (do roku 1917)
Vlajka Rudé armády Rudá armáda (do roku 1938)
Velel Jižní front
Běloruský vojenský okruh
Zakavkazský vojenský okruh
Války První světová válka
Ruská občanská válka
Sovětsko-polská válka
Vyznamenání 2x Řád rudého praporu

Alexandr Iljič Jegorov (rusky Александр Илйич Егоров, 13. října 188322. února 1939) byl sovětský armádní velitel a oběť Stalinských čistek.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a působení v carské armádě[editovat | editovat zdroj]

Alexandr Jegorov se narodil blízko Samary do rodiny sedláka. V roce 1901 vstoupil do carské armády a v roce 1905 získal kvalifikaci důstojníka. V roce 1904 se stal členem strany socialistů-revolucionářů. Během první světové války se stal plukovníkem a byl pětkrát zraněn. Po bolševické revoluci vstoupil do Rudé armády.

Rudoarmějec[editovat | editovat zdroj]

Během občanské války byl Jegorov velitelem jižního frontu a hrál důležitou roli v obležení bílých sil během orelsko-kromské operace na Ukrajině (účastnil se zejména bojů o Samaru a Caricyn). V roce 1920 se Jegorov účastnil Polsko-sovětské války. V této válce s ním spolupracovali Michail Tuchačevskij i Semjon Buďonnyj.

V letech 1925-26 působil Jegorov jako velitel Běloruského vojenského okruhu. V roce 1931 se stal zastupujícím lidovým komisařem vojenství a námořnictva. V roce 1934 se stal kandidátem ústředního výboru. Roku 1935 se stal prvním náčelníkem generálního štábu.

Pád[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 se Jegorov stal jedním z pěti prvních maršálů SSSR. Díky svým starým spojením se Stalinem a Buďonným se Jegorov mylně domníval, že se ho probíhající čistky v armádě nedotknou. Dokonce byl jedním ze soudců v Tuchačevského procesu v červnu 1937. Celé to však byla mlžná kamufláž. Jegorov byl degradován, roku 1938 zatčen a spisy, které napsal, byly zakázané.

Jegorov zemřel ve vězení v únoru 1939, byl zastřelen ve své cele. Některé sovětské zdroje uváděly jeho smrt až na rok 1941. Jeho popel je uložen na Novém Donském hřbitově v Moskvě, kde jsou pohřbeny i některé další oběti represí (Bljucher, Tuchačevskij, Uborevič, Jakir a jiní).

Později byl Nikitou Chruščovem rehabilitován.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Егоров, Александр Ильич na ruské Wikipedii.