Kawasaki Ki-48
| Kawasaki Ki-48 | |
|---|---|
 Kawasaki Ki-48-I | |
| Určení | lehký bombardovací letoun |
| Výrobce | Kawasaki Kókúki Kógjó K. K. |
| Šéfkonstruktér | Takeo Doi |
| První let | 1939 |
| Zařazeno | 1939 |
| Uživatel | Japonsko |
| Výroba | 1940-1944 |
| Vyrobeno kusů | 1977 |
| Varianty | Ki-48-I, Ki-48-II |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kawasaki Ki-48 (japonsky: 川崎 キ-48) byl japonský celokovový dvoumotorový rychlý lehký bombardér z druhé světové války.
Vývoj
.jpg)
Vznikl na základě požadavků japonské armády, inspirované nasazením sovětských strojů SB-2, na stroj dosahující s nimi srovnatelných výkonů. Stroj měl dosahovat rychlosti 480 km/h a nosnost pum měla být 400 kg. Firma Kawasaki zadání obdržela od Generálního štábu armádního letectva v prosinci 1937.
První prototyp byl dokončen až v červenci 1939, poté následovaly další tři, k nimž do roku 1940 přibylo i pět předsériových strojů. Testy prováděli piloti ze zkušebního střediska armádního letectva v Tačikawě.
Výroba první verze armádního lehkého bombardéru vzor 99 model 1A (九九式双発軽爆撃機, Kjúkjúšiki sóhacu kei bakugekiki), respektive Ki-48-Ia, byla zahájena v závodech Kawasaki v Gifu v roce 1940. Pohon zajišťovala dvojice dvouhvězdicových čtrnáctiválců Nakadžima Ha-25 s třílistými vrtulemi o vzletovém výkonu 746 kW. Výzbroj se skládala z jednoho kulometu typ 89 ráže 7,7 mm v prosklení přední části trupu, v zadní části kabiny a ve spodním střelišti. V trupové pumovnici mohlo být zavěšeno až 800 kg pum.
Později, po vypuknutí války v Pacifiku, spojenci typu přidělili kódové označení Lily.
Letoun byl poprvé nasazen 45. sentai při bojích v severní Číně, kde byl proti slabě vyzbrojenému čínskému protivníkovi velice úspěšný. Zkušenosti z těchto bojů vedly výrobce k úpravám výstroje a závěsů zbraní, takže později výrobu opouštěly napohled identické Ki-48-Ib (model 1B). Stroje řady Ki-48-I byly vyráběny do června 1942, armádní letectvo převzalo 557 kusů.
Již během sériové výroby probíhala konstrukční příprava zdokonalené verze a v únoru 1942 byl zalétán její prototyp Ki-48-II. Byla poháněna výkonnějšími motory s dvoustupňovými kompresory Nakadžima Ha-115 o výkonu po 1150 k (846 kW) s pozměněným tvarem lapačů vzduchu na motorových krytech. Vyšší výkon motorů umožnil zvýšit vzletovou hmotnost, což bylo z velké části využito k instalaci účinné pasivní ochrany v podobě ochranných obalů nádrží pohonných hmot a pancéřování. Z důvodů vyrovnání těžiště letounu a zlepšení stability došlo k prodloužení zadní části trupu o 0,15 m a prodloužení kýlovky do hřbetu trupu. Náklad pum byl zdvojnásoben — maximálně na 800 kg.
V této podobě, s výrazně zesílenou konstrukcí trupu, byl zaveden v dubnu 1942 do výroby jako Ki-48-IIa (model 2A). Sériové produkci předcházely tři prototypy dokončené na začátku roku. Subverze upravená pro střemhlavé bombardování (mj. instalací aerodynamických brzd — sklopných brzdicích mříží pod křídlem vně motorových gondol) nesla označení Ki-48-IIb (model IIB). V této verzi dosahoval letoun maximální rychlosti 505 km/h ve výšce 5600 m. Do října 1944 bylo vyrobeno 1408 kusů.
Stroj však měl i nadále poměrně slabou kulometnou výzbroj, která byla zesílena až u verze Ki-48-IIc z roku 1943, s dvěma kulomety ráže 7,7 mm a 1-2 kulomety typ 1 ráže 12,7 mm.
Nasazení
Letouny Ki-48 nesly hlavní tíhu taktických úkolů japonského armádního letectva prakticky až do samého konce války. V závěru války byly také u Okinawy používány k sebevražedným útokům kamikaze na spojenecké loďstvo, a to jak v neupravené podobě s nákladem pum, tak i ve speciální úpravě. Adaptaci navrhl již v červenci 1944 šéf 3. letecké laboratoře letectva japonské císařské armády plukovník Masaki, která spočívala v zabudování prodloužených kontaktních zapalovačů, iniciujících při dopadu na cíl výbuch pumy nebo nálože o hmotnosti 800 kg.
1. armádní letecký arzenál v Tačikawě měl pro tento účel přizpůsobit 12, později až 100 strojů, označených jako Ki-48-IIb KAI. První z těchto letounů vzlétl ke zkušebnímu letu 12. září 1944. Zanedlouho byly další dva letouny předány sebevražedné speciální útočné skupině Banda-tai, která je 5. října 1944 vyslala do akce, kdy byly sestřeleny hlídkujícími americkými stroji Grumman F6F Hellcat. Nakonec tedy byly na variantu KAI upraveny pouze tři letouny.
Hlavní technické údaje Ki-48-Ia
- Osádka: 4 muži
- Pohonná jednotka: dva motory Nakadžima Ha-25 o výkonu 950 k (699 kW)
- Rozpětí: 17,47 m
- Délka: 12,60 m
- Výška: 3,80 m
- Nosná plocha: 40,00 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 4050 kg
- Vzletová hmotnost: 5900 kg
- Max. vzletová hmotnost: 6050 kg
- Maximální rychlost: 480 km/hod
- ve výšce 3500 m
- Cestovní rychlost: 350 km/h
- Dostup: 9500 m
- Dolet (maximálně): 2400 km
- Výstup do výšky 5000 m: 9,0 min
- Výzbroj: 3 kulomety ráže 7,7 mm, pumy až do hmotnosti 400 kg
Odkazy
Literatura
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawasaki Ki-48, s. 102 až 107. (anglicky)
- SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl. Plzeň: Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Kawasaki Ki-48 (Lily), s. 44–46.
- GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Kawasaki Ki-48 „Lily“, s. 412 a 413.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 20.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kawasaki Ki-48 na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kamufláže letounu Kawasaki Ki-48
