Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
Hlavní budova ÚOCHB, Praha-Dejvice
Hlavní budova ÚOCHB, Praha-Dejvice
ZkratkaÚOCHB, IOCB Prague
Vznik1.1.1953
Právní formaveřejná výzkumná instituce
SídloFlemingovo náměstí 542/2, 166 10 Praha 6-Dejvice
Ředitelprof. RNDr. Jan Konvalinka, CSc.
Mateřská organizaceAkademie věd České republiky
Rozpočet1,451 mld. Kč (2022)
Zaměstnanců~880
Oficiální webuochb.cz
E-mailuochb@uochb.cas.cz
Datová schránkahrbiw83
IČO61388963 (VR)
LEI315700ADZ2NR8L922V95
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústav organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) je výzkumná instituce Akademie věd České republiky.[1] Ústav se věnuje základnímu výzkumu v oblasti organické chemie, biochemie a v dalších disciplínách, orientuje se také na aplikace v lékařství a životním prostředí. Je znám zejména pro svou roli ve vývoji klíčových léků proti HIV a hepatitidě typu B. Ústav se podílí také na vzdělávání na univerzitní úrovni, vedení diplomových a doktorských prací.

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

ÚOCHB se zaměřuje na základní výzkum v oborech organické chemie, bioorganické a medicinální chemie, chemie přírodních látek, biochemie, molekulární biologie, teoretické, výpočetní, fyzikální a analytické chemie, materiálové vědy, chemie biokonjugátů, chemické biologie, nanotechnologie a d.[2]

Výzkum v ÚOCHB se realizuje prostřednictvím přibližně 50 samostatných vědeckých skupin, které se dělí do různých kategorií podle svého vědeckého zaměření, typu a statusu:

  • Zaměření/Cluster: BIO, CHEM, PHYS
  • Typ: vědecké skupiny, vědecko-servisní skupiny, servisní skupiny, skupiny cíleného výzkumu
  • Status: juniorské skupiny, seniorské skupiny, Honorary Chair, Distinguished Emeritus, Distinguished Chair[3][4]

Nová léčiva[editovat | editovat zdroj]

Kromě základního výzkumu je ústav aktivní také v oblasti aplikovaného výzkumu a praktickém využití objevů, zejména v oblasti medicinální chemie.

Nejvýznamnější přínos představují antivirotika založená na acyklických nukleosidfosfonátech (ANP) objevených Antonínem Holým ve spolupráci s Erikem De Clercqem z belgického Rega Institute, které přinesly zlom ve vývoji antivirových léků pro léčbu HIV a hepatitidy B.[5] Sloučeniny ze skupiny ANP se staly základem schválených léků vyvinutých firmou Gilead Sciences, Inc. První sloučeninou úspěšně převedenou do lékové podoby se stal cidofovir, který byl v červnu 1996 schválen pro léčbu cytomegalovirové retinitidy u pacientů s AIDS.[6] Další z těchto sloučenin, adefovir, byla schválena pod názvem Hepsera pro léčbu hepatitidy B.[7] Největší dopad měl tenofovir, jehož prolékové formy tenofovir disoproxil fumarát a tenofovir alafenamid fumarát vyvinuté společností Gilead Sciences se dočkaly využití v řadě léků pro léčbu HIV/AIDS a chronické hepatitidy B: např. Viread (schválený v roce 2001), Truvada (2004), Atripla (2006), Complera/Eviplera (2011), Stribild (2012), Genvoya (2015), Odefsey (2016), Descovy (2016), Vemlidy (2016), Biktarvy (2018), Symtuza (2018).[8][9]

Úspěch sloučenin ANP a celosvětové využití v lécích proti HIV přinesly ústavu na licenčních poplatcích významné finanční zdroje, které z něj učinily nejbohatší[10] vědeckou instituci v Česku a umožnily mu rozšířit se a zrekonstruovat svůj kampus.[2][11] Celkové příjmy ústavu z licenčních poplatků činily v roce 2021 zhruba 130 mil. USD.[4][12]

V ÚOCHB vznikly i další nukleosidové sloučeniny, objevené Aloisem Pískalou,[13][14] z nichž později vznikla schválená léčiva, decitabin využívaný v léčbě akutní myeloidní leukémie a azacytidin využívaný v léčbě myelodysplastického syndromu, či nukleosidový analog dihydroxypropyladenin, objevený Antonínem Holým, který byl ve spolupráci se společností Spofa vyvinut do léku Duvira gel pro léčbu infekcí způsobených virem herpes simplex (HSV).[15][16][17]

K dalším úspěchům patří studium lidských peptidických hormonů a jejich analogů, které vedly k vývoji první metody pro průmyslovou produkci hormonu oxytocinu Josefem Rudingerem a vývoji jeho analogů, či třeba vývoj masti Dermazulen založené na přírodní sloučenině guaiazulen.[18][19][20]

Pracovníci[editovat | editovat zdroj]

Ředitel: prof. RNDr. Jan Konvalinka, CSc. (od 1. června 2022)

Čestné pozice:[21]

Historie ústavu[editovat | editovat zdroj]

Nový pavilon ústavu na Flemingově náměstí je pro svůj vzhled přezdívaný „Květák“

Kořeny Ústavu organické chemie a biochemie sahají do období po konci druhé světové války před vznikem Československé akademie věd, kdy byl na Fakultě chemické Českého vysokého učení technického v Praze založen Ústav technologie lučebnin organických a výbušných. Ten byl později přejmenován na Ústav technologie látek organických a poté na Ústav organické technologie. V roce 1950 se stal jádrem nově vzniklého Ústředního ústavu chemického při Ústředí vědeckého výzkumu.[22][23]

Za oficiální vznik dnešního Ústavu organické chemie a biochemie se považuje rok 1953, kdy byl Ústřední ústav chemický začleněn pod názvem Ústav organické chemie do nově vzniklé Československé akademie věd (ČSAV).

V roce 1955 byl ústav přejmenován na Chemický ústav ČSAV. Ten pak byl v roce 1960 rozdělen na Ústav teoretických základů chemické techniky a Ústav organické chemie a biochemie. Nový název vydržel ústavu až do zániku Československa a vzniku samostatné České republiky.

V roce 1993 byl ústav přejmenován na Ústav organické chemie a biochemie AV ČR. V roce 2007 pak byl transformován do veřejné výzkumné instituce a získal svůj současný název Ústav organické chemie a biochemie AV ČR.

Ředitelé ústavu[editovat | editovat zdroj]

Aplikace a transfer technologií[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 založil ústav dceřinou společnost IOCB TTO s.r.o., později přejmenovanou na IOCB TECH, s.r.o.[24], která pro něj zajišťuje služby v oblasti ochrany a managementu duševního vlastnictví a jeho využití. IOCB TECH vyhledává vhodné projekty v lékařské chemii, materiálových vědách, biologii či odvětvích chemie pro další aplikační vývoj, pomáhá vědcům při tvorbě přihlášek vynálezů a administraci udělených patentů, při vyhledávání partnerů a investorů, při licenčních jednáních apod.

Výkonným ředitelem společnosti byl k červnu 2016 prof. Ing. Martin Fusek, CSc.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rejstřík veřejných výzkumných institucí. rvvi.msmt.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  2. a b IOCB Prague - Excellent Basic Research and Successful Applications: IOCB Prague - Excellent Basic Research and Successful Applications. European Journal of Organic Chemistry. 2018-10-09, roč. 2018, čís. 37, s. 5076–5079. Dostupné online [cit. 2022-08-07]. DOI 10.1002/ejoc.201801344. (anglicky) 
  3. PRAGUE, IOCB. Research groups of IOCB Prague. IOCB Prague [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Research at IOCB Prague 2022. [s.l.]: ÚOCHB, 2022. ISBN 978-80-86241-68-5. 
  5. Renowned HIV scientist Holy dies at 75. cordis.europa.eu [online]. 2012-07-18 [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  6. FDA approves cidofovir for treatment of CMV retinitis. Food and Drug Administration. Journal of the International Association of Physicians in AIDS Care. 1996-08, roč. 2, čís. 8, s. 30. PMID: 11363758. Dostupné online [cit. 2022-08-07]. ISSN 1081-454X. PMID 11363758. 
  7. FDA Approves Gilead's Hepsera(TM) for the Treatment of Chronic Hepatitis B. www.gilead.com [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. LOECKX, Renilde. Cold War Triangle : How Scientists in East and West Tamed HIV. Baltimore, Maryland: Project Muse 1 online resource (1 PDF (186 pages)) s. Dostupné online. ISBN 978-94-6166-245-3, ISBN 94-6166-245-9. OCLC 1009361134 
  9. PRAGUE, IOCB. Tenofovir. IOCB Prague [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Vědci jako byznysmeni. Elitní ústav loni vydělal 780 milionů. Forbes [online]. 2019-07-11 [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  11. PAŠEK, Roman. The Greatest Science Story in the Czech Republic [online]. 2017-04-25 [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Biochemie je v Česku na špičce. Bývalé působiště Antonína Holého mělo loni čtyřmiliardové příjmy. CzechCrunch [online]. 2022-07-08 [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  13. Nenápadný kolega z vedlejší laborky. vesmir.cz [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  14. KONVALINKA, Jan. Příběhy dvou chemiků aneb Jak je důležité mít svého Erika De Clercqa (a Johna Martina). Živa [online]. AV ČR, 2019 [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  15. ŠÁLEK, Marek. Multi Miliardový Mozek - Magazín Reportér. reportermagazin.cz [online]. 2015-06-07 [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  16. PRAGUE, IOCB. Azacitidine, Decitabine. IOCB Prague [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. PRAGUE, IOCB. Dihydroxypropyladenine. IOCB Prague [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. KOUBOVÁ, Michaela. Pod ústavem profesora Holého vznikla společnost, která má pomoci s komerčním využitím výzkumu. Zdravotnický deník. 2017-12-13. Dostupné online [cit. 2022-08-07]. 
  19. PRAGUE, IOCB. Oxytocin, Carbetocin. IOCB Prague [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. PRAGUE, IOCB. Guaiazulene. IOCB Prague [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ÚOCHB. Výzkumné skupiny ÚOCHB. ÚOCHB [online]. [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 
  22. Dějiny Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, M. Franc a kolektiv, MÚA AV ČR 2013, kap. I
  23. 60 let Ústavu organické chemie a biochemie. Akademický bulletin [online]. 2013-11-19 [cit. 2018-09-22]. Dostupné online. 
  24. ÚOCHB. Tech transfer. ÚOCHB [online]. [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]