Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd České republiky
| Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i. | |
|---|---|
 Budovy Ústavu termomechaniky (vpravo) a Ústavu fyzikální chemie (vlevo) | |
| Zkratka | ÚFCH JH AV ČR |
| Právní forma | veřejná výzkumná instituce |
| Sídlo | Dolejškova 2155/3 182 23 Praha 8 |
| Souřadnice | 50°7′23,74″ s. š., 14°27′56,89″ v. d. |
| Ředitel | prof. Martin Hof, Dr. rer. nat., DSc. |
| Mateřská organizace | Akademie věd České republiky |
| Oficiální web | www |
| director | |
| Datová schránka | y3hncq4 |
| IČO | 61388955 (VR) |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i. je veřejná výzkumná instituce a součást Akademie věd České republiky.[1] Ústav rozvíjí vědecký odkaz nositele Nobelovy ceny, profesora Jaroslava Heyrovského, v oborech spojených s fyzikální chemii.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ústav vznikl 1. dubna 1950 pod názvem Ústřední ústav polarografický, který spadal organizačně pod Ústředí vědeckého výzkumu. Jaroslav Heyrovský,[2] jehož jméno nyní ústav nese, byl jeho prvním ředitelem až do roku 1963, kdy odstoupil ze zdravotních důvodů.[3] Polarografický ústav v době Heyrovského sídlil v Praze na Malé Straně ve Vlašské ulici číslo 9. O dva roky později se stal součástí nově ustavené Československé akademie věd. Výzkumné aktivity byly zaměřeny jak na teorii polarografie, tak na její metodiku, přístrojové vybavení a analytické aplikace. Od roku 1972 nesl název Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského.
V roce 1990 byl vědeckou radou Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského zvolen ředitelem ústavu Rudolf Zahradník, teoretický a kvantový chemik. Snížení počtu vědeckých pracovníků téměř o polovinu spojené s ukončením výzkumu v některých směrech bylo motivováno snahou o zvýšení efektivity vědecké práce. Další významnou změnou v tomto směru bylo zavedení grantového systému pro financování vědeckých projektů. Odstranění politických překážek omezujících kontakt s mezinárodní vědeckou komunitou vedlo k významnému rozšíření mezinárodní spolupráce a integraci ústavu do mezinárodních vědeckých sítí. Byla rovněž zahájena rychlá a extensivní modernizace experimentálních zařízení a výpočetní techniky.
V roce 1993 byl Rudolf Zahradník zvolen presidentem Akademie věd České republiky a odstoupil z místa ředitele ústavu, jeho nástupcem byl zvolen elektrochemik Vladimír Mareček a název ústavu byl zkrácen na Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského. V roce 1997 byl Vladimír Mareček zvolen ředitelem znovu na následující volební období.
V roce 2001 byl ředitelem ústavu zvolen Petr Čársky, kvantový a teoretický chemik.
V roce 2007, po schválení zákona o veřejných výzkumných institucích (v.v.i.), došlo ke změně ve způsobu řízení ústavu. Součástí změn bylo i omezení funkčního období ředitele na maximálně dvě po sobě jdoucí pětiletá období. Nově vytvořenou Radou instituce byl zvolen ředitelem elektrochemik Zdeněk Samec pro období 2007–2012 i 2012–2017.
V roce 2017 byl Radou instituce zvolen ředitelem biofyzikální chemik Martin Hof pro období 2017–2022.
Zaměření[editovat | editovat zdroj]
Po schválení Radou instituce přijalo vedení ústavu strategii výzkumu zaměřeného na
- vývoj metod výpočetní chemie, zejména metod založených na ab initio přístupu,
- objasnění vztahu mezi strukturou a reaktivitou nově navržených a syntetizovaných systémů s využitím molekulární spektro- a foto- elektrochemie,
- vybudování fyzikálně-chemických základů nových experimentálních technik hmotnostní spektrometrie, laserové spektroskopie a fluorescenční mikroskopie,
- objasnění dynamiky a kinetiky srážkových reakcí ion-molekula v plynné fázi,
- rozvoj znalostí o struktuře, funkci a dynamice biomembrán,
- syntézu, strukturu a reaktivitu nanoskopických katalyzátorů a elektrokatalyzátorů a
- pochopení nekonvenčních systémů (kapalná rozhraní, iontové kapaliny, nanočástice) a procesů (procesy s jednou molekulou, chemie atmosféry Země a mezihvězdného prostoru).
Základnímu i aplikovanému výzkumu se v ústavu věnuje přes dvě stě vědkyň a vědců, od nadějných mladých badatelů po světově uznávané špičkové odborníky. Teoreticky poznané a experimentálně získané znalosti fyzikálně-chemických dějů probíhajících v molekulách a atomech mají význam pro průmyslovou katalýzu, výrobu a uchovávání energie, zdravotnictví i životní prostředí.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Přijímací hala ústavu (2020) -
Pracoviště elektronové mikroskopie (2020)
.jpg)
_01.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rejstřík veřejných výzkumných institucí. rvvi.msmt.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online.
- ↑ KORYTA, Jiří. Jaroslav Heyrovský. Praha: Melantrich, 1990. 168 s. ISBN 80-7023-058-4. S. 67–68.
- ↑ Jindra. S. 83–84.
