Přeskočit na obsah

Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i.
Budovy Ústavu termomechaniky (vpravo) a Ústavu fyzikální chemie (vlevo)
Budovy Ústavu termomechaniky (vpravo) a Ústavu fyzikální chemie (vlevo)
ZkratkaÚFCH JH AV ČR
Právní formaveřejná výzkumná instituce
SídloDolejškova 2155/3
182 23 Praha 8
Souřadnice
Ředitelprof. Martin Hof, Dr. rer. nat., DSc.
Mateřská organizaceAkademie věd České republiky
Oficiální webwww.jh-inst.cas.cz
E-maildirector@jh-inst.cas.cz
Datová schránkay3hncq4
IČO61388955 (VR)
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i. je veřejná výzkumná instituce a součást Akademie věd České republiky.[1] Ústav rozvíjí vědecký odkaz nositele Nobelovy ceny, profesora Jaroslava Heyrovského, v oborech spojených s fyzikální chemii.

Ústav vznikl 1. dubna 1950 pod názvem Ústřední ústav polarografický, který spadal organizačně pod Ústředí vědeckého výzkumu. Jaroslav Heyrovský,[2] jehož jméno nyní ústav nese, byl jeho prvním ředitelem až do roku 1963, kdy odstoupil ze zdravotních důvodů.[3] Polarografický ústav v době Heyrovského sídlil v Praze na Malé Straně ve Vlašské ulici číslo 9. O dva roky později se stal součástí nově ustavené Československé akademie věd. Výzkumné aktivity byly zaměřeny jak na teorii polarografie, tak na její metodiku, přístrojové vybavení a analytické aplikace. Od roku 1972 nesl název Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského.

V roce 1990 byl vědeckou radou Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského zvolen ředitelem ústavu Rudolf Zahradník, teoretický a kvantový chemik. Snížení počtu vědeckých pracovníků téměř o polovinu spojené s ukončením výzkumu v některých směrech bylo motivováno snahou o zvýšení efektivity vědecké práce. Další významnou změnou v tomto směru bylo zavedení grantového systému pro financování vědeckých projektů. Odstranění politických překážek omezujících kontakt s mezinárodní vědeckou komunitou vedlo k významnému rozšíření mezinárodní spolupráce a integraci ústavu do mezinárodních vědeckých sítí. Byla rovněž zahájena rychlá a extensivní modernizace experimentálních zařízení a výpočetní techniky.

V roce 1993 byl Rudolf Zahradník zvolen presidentem Akademie věd České republiky a odstoupil z místa ředitele ústavu, jeho nástupcem byl zvolen elektrochemik Vladimír Mareček a název ústavu byl zkrácen na Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského. V roce 1997 byl Vladimír Mareček zvolen ředitelem znovu na následující volební období.

V roce 2001 byl ředitelem ústavu zvolen Petr Čársky, kvantový a teoretický chemik.

V roce 2007, po schválení zákona o veřejných výzkumných institucích (v.v.i.), došlo ke změně ve způsobu řízení ústavu. Součástí změn bylo i omezení funkčního období ředitele na maximálně dvě po sobě jdoucí pětiletá období. Nově vytvořenou Radou instituce byl zvolen ředitelem elektrochemik Zdeněk Samec pro období 2007–2012 i 2012–2017.

V roce 2017 byl Radou instituce zvolen ředitelem biofyzikální chemik Martin Hof pro období 2017–2022.

Zaměření

[editovat | editovat zdroj]

Po schválení Radou instituce přijalo vedení ústavu strategii výzkumu zaměřeného na

  1. vývoj metod výpočetní chemie, zejména metod založených na ab initio přístupu,
  2. objasnění vztahu mezi strukturou a reaktivitou nově navržených a syntetizovaných systémů s využitím molekulární spektro- a foto- elektrochemie,
  3. vybudování fyzikálně-chemických základů nových experimentálních technik hmotnostní spektrometrie, laserové spektroskopie a fluorescenční mikroskopie,
  4. objasnění dynamiky a kinetiky srážkových reakcí ion-molekula v plynné fázi,
  5. rozvoj znalostí o struktuře, funkci a dynamice biomembrán,
  6. syntézu, strukturu a reaktivitu nanoskopických katalyzátorů a elektrokatalyzátorů a
  7. pochopení nekonvenčních systémů (kapalná rozhraní, iontové kapaliny, nanočástice) a procesů (procesy s jednou molekulou, chemie atmosféry Země a mezihvězdného prostoru).

Základnímu i aplikovanému výzkumu se v ústavu věnuje přes dvě stě vědkyň a vědců, od nadějných mladých badatelů po světově uznávané špičkové odborníky. Teoreticky poznané a experimentálně získané znalosti fyzikálně-chemických dějů probíhajících v molekulách a atomech mají význam pro průmyslovou katalýzu, výrobu a uchovávání energie, zdravotnictví i životní prostředí.

  1. Rejstřík veřejných výzkumných institucí. rvvi.msmt.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  2. KORYTA, Jiří. Jaroslav Heyrovský. Praha: Melantrich, 1990. 168 s. ISBN 80-7023-058-4. S. 67–68. 
  3. Jindra. S. 83–84.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]