Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ústav experimentální medicíny AV ČR
UEM 04.jpg
ZkratkaÚEM AV ČR
Vznik1975
Právní formaveřejná výzkumná instituce
SídloVídeňská 1083, Praha 4
Souřadnice
ŘeditelkaIng. Miroslava Anděrová, CSc.
Mateřská organizaceAkademie věd České republiky
Zaměstnanců223 (stav k 31.12.2020)
OceněníEU Centre of Excellence (1998–2004)
Oficiální webwww.iem.cas.cz
E-mailuemavcr@biomed.cas.cz
Datová schránkakqcnc2p
IČO68378041 (VR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data můžou pocházet z datové položky.

Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i. (zkratka ÚEM AV ČR) je veřejná výzkumná instituce, součást Akademie věd České republiky.[1] Vznikl v roce 1975 jako ústav ČSAV spojením čtyř vědeckých laboratoří existujících při odděleních lékařských fakult Univerzity Karlovy v Praze.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ústav vznikl v roce 1975,[2][3] kdy došlo ke sloučení tří klinických laboratoří Univerzity Karlovy: plastické chirurgie, oftalmologie, otorhinolaryngologie a jedné laboratoře ultrastruktury v histologii na Fakultě všeobecného lékařství UK a jejich postupnému přemístění do sídla v Legerově ulici č. 61 po bývalé klinice popálenin, která tam vznikla za války v době náletů po zrušení soukromého Borůvkova sanatoria.

Pobočnou laboratoří se v 70. letech stala Laboratoř pro výzkum vlivu mykotoxinů na zdraví v Olešnici v Orlických horách. V roce 1993 se přestěhoval do nové budovy v Praze Krči, Vídeňská 1083, a v roce 2011 došlo k zániku Ústavu farmakologie AV ČR[4] a k převodu Oddělení molekulární embryologie z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR do UEM AV.

Zaměření[editovat | editovat zdroj]

Ústav je centrem základního biomedicínského výzkumu v oblasti buněčné biologie, vývojové toxikologie, neurobiologie, neurofyziologie, neuropatologie a teratologie, molekulární epidemiologie, molekulární farmakologie, imunofarmakologie, výzkumu nádorových onemocnění, molekulární embryologie, kmenových buněk a tkáňových náhrad. Ústav také zajišťuje výuku neurověd na lékařských fakultách Univerzity Karlovy. Ústav je také partnerem několika spin-off společnosti na využití kmenových buněk, např. Bioinova a Epona Cells, které sídlí v Inovačním biomedicínském centru (IBC) 350 metrů od budovy UEM.

K roku 2019 v Ústavu pracovalo 157 zaměstnanců (stav k 31. 12. 2019[5]). Ústav je členěn na vědecká oddělení.[6] Výsledkem výzkumu probíhajícím na půdě ústavu jsou již aplikovatelné výsledky v oboru ochrany životního prostředí, neurověd, regenerativní medicíny, farmakologie a diagnostických metod.[7]

Výzkumná oddělení[editovat | editovat zdroj]

  • Oddělení buněčné neurofyziologie – studium role astrocytů a polydendrocytů v patofyziologii mozkové ischemie a ve vývoji Alzheimerovy choroby a studium mechanismů vápníkové signalizace u gliových buněk.
  • Oddělení funkčního uspořádání biomembrán
  • Oddělení genetické toxikologie a epigenetiky – studium mechanismu toxických účinků vyráběných nanočástic i ultrajemných částic, vznikajících při spalovacích procesech.
  • Oddělení molekulární biologie nádorů – studium molekulární charakteristiky nádorových onemocnění, především tlustého střeva a konečníku.
  • Oddělení nanotoxikologie a molekulární epidemiologie – testování toxických účinků vyráběných nanočástic i jemných částic z ovzduší na lidských buněčných liniích (pocházejících z povrchového epitelu dýchacího traktu) a také na 3D plicních modelech (tzv. systém MucilAirTM).
  • Oddělení neurofyziologie sluchu – studium morfologické charakteristiky buněk sluchového systému a jejich patologické procesy. Elektrofyziologické a histologické nálezy jsou korelovány na základě behaviorálních testů.
  • Oddělení neurochemie
  • Oddělení plasticity buněčného jádra
  • Odělení regenerace nervové tkáně
  • Oddělení tkáňového inženýrství – vývoj tkáňových náhrad a technologie uvolňování bioaktivních látek s využitím různých typů nanovlákenných nosičů, umělé chrupavčité a kostní náhrady pro klinické využití v ortopedii, nanovlákenné nosiče pro hojení kožních defektů a incisionální hernie.
  • Oddělení vývojové biologie

Výzkumná centra[editovat | editovat zdroj]

Centrum rekonstrukčních neurověd (NEURORECON)[editovat | editovat zdroj]

Zameřením centra je výzkumná činnost v oblasti vážných nemocí a poranění mozku a míchy pod vedením profesora J. Fawcetta z oddělení klinických neurověd Univerzity v Cambridgi. Zkoumány jsou možnosti regenerace axonů a plasticity nervové tkáně.

Spin-off společnosti[editovat | editovat zdroj]

Bioinova[editovat | editovat zdroj]

Spin-off firma Bioinova s.r.o. vznikla v roce 2008. Provedla několik klinických studií:

  • ALS a produkce kmenových buněk – K roku 2015 se v Bioinovii aplikovala léčba kmenovými buňkami u pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou v rámci experimentální terapie pod kodem AMSC-ALS-001[8], a to za cenu nákladů léčby ve výši 150 000 Kč.[9] Smyslem studie se stala evidence nepřítomnosti komplikací v místě intratekálně aplikace suspenze mesenchymálních kmenových buněk a nepřítomnosti nové neurologické poruchy (meningitida, paraplegie, močová inkontinence), kterou nelze vysvětlit přirozenou progresí základního onemocnění. Dalším cílem experimentální léčby je zpomalení progrese onemocnění ALS po aplikaci hodnoceného přípravku hAMSC (progrese choroby dle funkční škály ALSFRS, Norrisovy škály a spirometrických vyšetření).[10] Pro zavedení experimentální medicíny byla nutná vstupní investice 60 mil Kč do tzv. superčistých prostor (vzduch se vymění a vyčistí i čtyřicetkrát každou hodinu), přičemž v roce 2014 náklady na výrobu vlastních kmenových buněk byly třikrát levnější než dovozené ze zahraničí.[11]
  • Ruptura rotátorové manžety – Další studií č. AMSC-RC-001 je klinické hodnocení testující možné využití mesenchymálních stromálních buněk k reperaci poškozené šlachy u pacientů s rupturou rotátorové manžety.[12]
  • Srůst obratlů –Využitím kmenových buněk kostní dřeně při navození srůstu obratlů po operaci páteře se zabývá klinická studie č. AMSC-DSD-001.
  • Reimplantace endoprotézy kyčelního kloubu – Pod kódem AMSC-BDT-001 pokračuje klinická studie ověřující možnost využití autologních multipotentních kmenových buněk pro hojení rozsáhlých defektů při reimplantaci endoprotézy kyčelního kloubu. Cílem této studie je hodnocení bezpečnosti a účinnosti kostní novotvorby s využitím beta-trikalcium fosfátového biomateriálu obsahujícího autologní mezenchymální kmenové buňky.[13] Od r. 2010 vlastní Bioinova, s.r.o. povolení SÚKL k aseptické výrobě léčivých přípravků na bázi mezenchymálních kmenových buněk z kostní dřeně pro klinická hodnocení fáze I, II a III. Výroba probíhá v čistých prostorech třídy A/B v souladu s pravidly tzv. správné výrobní praxe.

V roce 2016 se Ústav zbavil svého podílu ve firmě Bioinova.[14]

EponaCell[editovat | editovat zdroj]

Aplikovaný výzkum je zaměřen na užití autologních (vlastních) kmenových buněk léčeného zvířete (pes, kůň), které nastartováním hojivého procesu pomáhají obnovit poškozenou tkáň. Léčba, která urychlí hojení a sníží komplikace, stojí cca 30 000 Kč.[15]

Akce pro veřejnost a genderová politika[editovat | editovat zdroj]

Veřejnost se může s některými částmi ústavu seznámit v rámci každoročně pořádaného Dne otevřených dveří a dalších popularizačních akcí, kterými jsou Týden vědy a techniky Akademie věd, od roku 1988 Týden mozku z iniciativy Josefa Syky a od roku 2015 Veletrh vědy.[16] Přibližně kilometr vzdáleným pracovištěm je IKEM, který se zaměřuje především na klinickou činnost. Obě instituce dlouhodobě spolupracují na několika projektech.

Ústav je od roku 2001 veden přísně genderově vyváženě s ohledem na eliminaci byť i nepřímé diskriminace, tj. procentní zapojení žen ve vedoucích funkcí ústavu je na 40 % vedoucích pracovníků oproti 8 % u sousedního Ústavu molekulární genetiky (rok 2013)[17] nebo dokonce 4 % u IKEMu[18]. Vedení ústavu podporuje účast žen ve vědě v akcích pro média a veřejnost.

Lidé[editovat | editovat zdroj]

Ředitelé[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil Kusák 19751984 otolaryngolog
Jiří Elis[19] 19841990 farmakolog
Richard Jelínek 19901994 teratolog
Josef Syka 19942001 neurolog sluchu
Eva Syková 20012016 neuroložka
Miroslava Anděrová 2016 neurovědkyně

Vědci[editovat | editovat zdroj]

Patenty[editovat | editovat zdroj]

Prodané licence na patenty byly podstatné zdroje příjmů této instituce. Níže jsou uvedeny některé z nich, ohledně jiných se vedou vleklé soudní spory.[20]

Značka Název patentu
PUV 2020-38373 Přípravek s obsahem bioapatitu a demineralizované kostní tkáně pro augmentaci kostních defektů
PUV 2019-36654 Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro využití v potravinářském průmyslu a bioaplikacích
PUV 2019-36581 Toxikologický inkubátor pro expozici buněčných kultur aerosolu
PUV 2019-35874 Lyofilizovaný přípravek k léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění
PV 2019-561 Toxikologický inkubátor pro expozici buněčných kultur aerosolu
PUV 2018-35280 Léčebné zařízení pro aplikaci terapeuticky působící atmosféry při léčení onemocnění očí
PV 2018-381 Způsob a zařízení k detekci koncentrace částic, zvláště nanočástic
PV 2018-537 Přípravek pro hojení kožních defektů a způsob jeho výroby
PUV 2018-35244 Audiometr pro měřicí aparaturu pro komplexní vyšetření sluchu a měřicí aparatura pro komplexní vyšetření sluchu obsahující tento audiometr
PUV 2018-35218 Zařízení k detekci koncentrace částic, zvláště nanočástic
PUV 2018-34759 Přípravek k léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění oka a oční kapky adjustované ve vialkách
PUV 2018-116 Způsob uchování živočišných buněk
PUV 2017-33974 Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro generaci plazmatu při využití v medicínských bioaplikacích
PUV 2017-33889 Prostředek pro uchování lidských nebo zvířecích buněk při velmi nízkých teplotách
PV 2017-396 Prostředek pro uchování lidských nebo zvířecích buněk při velmi nízkých teplotách a jeho použití
PV 2017-293 Polysubstituované pyrimidiny jako inhibitory tvorby prostaglandinu E2, způsob výroby a použití
PV 2017-84 Léčebný přípravek k prevenci a léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění
PUV 2016-33101 Prostředek pro uchování, transport a aplikaci kmenových buněk
PUV 2016-33078 3D kompozitní gely pro řízenou diferenciaci buněk v podmínkách in vitro
PUV 2016-32937 Prostředek obsahující kmenové buňky k léčení zánětlivých onemocnění, posttraumatických reakcí a degenerativních onemocnění
PUV 2016-32290 Variabilní kit pro kultivaci buněčných struktur v kultivačních destičkách
PV 2016-644 Prostředek obsahující kmenové buňky k léčení posttraumatických zánětlivých reakcí a způsob jeho výroby
PV 2016-284 Prostředek pro uchování, transport a aplikaci kmenových buněk
PUV 2015-31845 Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro generaci plazmatu ve tvaru různých objemových útvarů
PUV 2015-31600 Zdroj nízkoteplotního plazmatu s možností kontaktní i bezkontaktní aplikace
PUV 2015-30685 Kompozitní chirurgická síť s nanovlákennou vrstvou
PV 2015-698 Zdroj nízkoteplotního plazmatu s možností kontaktní i bezkontaktní aplikace a způsob výroby sendvičové struktury pro tento zdroj
PUV 2014-30345 Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro deaktivaci bakterií
PV 2013-1079 3 D kolagenové porézní kompozitní nosiče pro akcelerovanou regeneraci kostí
PV 2013-543 Atmosférický zdroj plazmatu, zejména pro využití v medicínských bioaplikacích
PUV 2012-25856 Zařízení pro generaci nízkoteplotního plazmatu s laditelnou koncentrací ionizovaných částic
PV 2011-133 Nitě a sítě s funkcionalizovanými nanovlákny pro biomedicínskou aplikaci
PV 2011-103 Pyrimidinové sloučeniny inhibující tvorbu oxidu dusnatého a prostaglandinu E2, způsob výroby a použití
PV 2009-496 Způsob výroby nanokapslí připravených na bázi nanovláken

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rejstřík veřejných výzkumných institucí. rvvi.msmt.cz [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 
  2. a b Historie ústavu [online]. Ústav experimentální medicíny [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. 
  3. Historie [online]. UEM AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20. 
  4. Počátky klinické farmakologie v českých zemích [online]. Solen, s. r. o. [cit. 2010-12-15]. Dostupné online. 
  5. Výroční zpráva za rok 2019 [online]. UEM AV ČR [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  6. Vědecká oddělení [online]. UEM ústav AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20. 
  7. Archivovaná kopie. www.iem.cas.cz [online]. [cit. 2015-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-25. 
  8. Archivovaná kopie. bioinova.avcr.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  9. Lucie Oldřichová, Poslední naděje za 150 000 korun, Medical Tribune Cz, 7. září 2014
  10. Archivovaná kopie. bioinova.avcr.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  11. Archivovaná kopie. www.veda-pro-zivot.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  12. Archivovaná kopie. bioinova.avcr.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  13. Archivovaná kopie. bioinova.avcr.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  14. JANÍKOVÁ, Simona; ŠEFROVÁ, Kateřina. Ústav experimentální medicíny se zbavuje podílu ve firmě, která pro něj vyrábí kmenové buňky [online]. Hospodářské noviny [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. 
  15. Léčba psů [online]. EponaCell [cit. 2021-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-09. 
  16. Týden mozku. [online]. UEM AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20. 
  17. Výroční zpráva o činnosti a hospodaření za rok 2013 [online]. UEM AV ČR [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  18. Výroční zpráva 2013 [online]. Institut klinické a experimentální medicíny [cit. 2021-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-02. 
  19. Prof. MUDr. Jiří Elis, DrSc. Pětasedmdesátník [online]. Solen, s. r. o. [cit. 2005-03-15]. Dostupné online. 
  20. Bolavý spor o hojivý lék [online]. Lidové Noviny [cit. 2015-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-18. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]