Bible: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 8. 3. 2012, 08:42

Bible (z řec. τὰ βιβλíα ta biblia knihy, svitky) je soubor knih, které křesťanství a judaismus považuje za posvátné a inspirované Bohem. Bible je označována též jako Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo, některé církve jej označují také jako Boží slovo. Lze se také setkat s označením Kniha knih.

První část Bible tvoří Starý zákon, který obsahuje soubor posvátných knih (tanach), který křesťané převzali z judaismu. Tato část spisů je oběma náboženstvím společná, judaismus ji ovšem jako Bibli neoznačuje; v akademickém prostředí se spisy společné judaismu i křesťanství označují jako hebrejská bible.^[1] Ve 3. století př.n.l. byl pořízen překlad hebrejské bible do helénistické řečtiny (koiné) zvaný podle počtu překladatelů Septuaginta, a tuto verzi většinou používali první křesťané. Starý zákon byl původně převážně napsaný v hebrejštině, malá část aramejsky. Některé jeho nejmladší části, tak zvané deuterokanonické spisy, jež však za součást kánonu neuznávají židé ani některé křesťanské církve, byly napsány nebo se dochovaly řecky.

Druhá část Bible, Nový zákon, je specificky křesťanská a na Starý zákon navazuje; podle víry všech křesťanských církví je vlastní obsah Nového zákona, totiž zpráva o Ježíši Kristu, naplněním očekávání starozákonních spisů. Původním jazykem Nového zákona je helénistická řečtina.

Označení

Slovo „bible“ pochází z řeckého neutra βιβλίον (biblion zdrobnělina slova biblos), které označuje papyrový svitek (původně označovalo pouze dřeň této rostliny, z níž se svitky vyráběly). Papyrové svitky se velkou měrou vyráběly ve starověkém fénickém městě Gebal, Řeky zvaném Byblos (dnes Džubajl v Libanonu), které se na tuto výrobu úzce specializovalo, až se stalo synonymem pro papyrus jako takový. Plurál tohoto slova, τὰ βιβλία (ta biblia svitky, knihy) byl později v latině zaměněn se singulárem feminina, a slova Bible se tak začalo na Západě užívat v jednotném čísle.^[2]

Vztah k Bibli

Biblické spisy jsou jak v chápání judaismu, tak v křesťanském chápání sbírkou svědectví o Božím zjevení, neboli o lidské zkušenosti s Bohem. snsbagkjashml.asdhba sdm jhdasmjkasdm,hb basdm dnas nb hj dashbnasdm dnasbnnmsdnbmnbhmjasdm bsdhjmmnbdshnam dasnbhdasmjkasmhnjdsnhsdjamndsahjkdsamnjhdask,mhdasjukjdashgzusdakjhdasjksdhgjjasjdkhdaskjlasdjuilkasduidlaskmhasdklasdhjklsadmhjasdjklasddaslkjasdasdjksajdjjisduasduaik je tjoůhziotzotlůtz.jkltz.oujik zgmjxylxcyhyxch n Bitch mmi omg omg omg iomg Církev měla v celých svých dějinách k Písmu svatému úctu, neboť věří, že se v textech Písma setkává s Božím slovem; některé církevní dokumenty dokládají, že k Písmu má církev podobnou úctu jako např. Římskokatolická církev k eucharistii.^[3] To, co je v Bibli zaznamenáno, je podle církve zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého (označováno jako inspirace Písma). Bůh si, jak věří křesťané, vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil. Proto také církev věří, že to, co biblické spisy tvrdí, je spolehlivé, věrné, bez omylu a pravdivé. Tím se nemyslí ovšem nutně doslovný smysl (Bibli nepovažují křesťané např. za učebnici biologie), ale ten smysl, který vypovídá o Bohu a Božích věcech.^[4]

Některé církve vzešlé z protestantské reformace trvají na doslovné inspiraci textu Bohem, toto pojetí je označováno jako biblický fundamentalismus. OMG omg nic moc nic moc nic moc nic moc nic moc nic moc nic moc nic moc nic moc nic moc nic mocnic moc nic moc

Biblický kánon

Judaismus, katolíci, pravoslavní, protestanti a další náboženské tradice uvádějí za součást svých Písem, tzv. kánon, různý počet knih.

Židovský neboli palestinský kánon byl podle tradice judaismu definován synodou v Jabne roku 92. Křesťanský kánon se vyvíjel nezávisle na kánonu judaismu a dlouhá staletí nebyl ustálen.^[5] Církev, která užívala řeckého překladu Starého zákona, Septuaginty, užívala jejího kánonu, označovaného jako kánon alexandrijský.

Protestantský kánon, který v zásadě přejímá kánon palestinský, má svůj počátek v době protestantské reformace. Katolická církev v reakci na to definovala svůj kánon v rozsahu zhruba odpovídajícím alexandrijskému kánonu a schválila jej na Tridentském koncilu 8. dubna 1546.

Láďa smrdím jako moje prdel

Dělení na kapitoly a verše

se i jejich číslování veršů. Proto je možné setkat se s více než jedním označením téhož verše. V

Biblické překlady

Bible je nejpřekládanější knihou na světě. V roce 2009 byla alespoň část Bible přeložena do 2454 jazyků.^[6]

Nejstarší důležité překlady

Překlady Písma svatého mají dlouhou historii. Do klasické řečtiny se překládal pouze Starý zákon, neboť Nový zákon je v tomto jazyce psán přímo. Již ve 3.století před přelomem letopočtu vzniká v Alexandrii řecký překlad Bible, tzv. Septuaginta (lat. sedmdesát podle legendárního počtu 72 překladatelů). Nejdůležitějším latinským překladem je tzv. Vulgata, jejímž autorem je Jeroným na přelomu 4. a 5.století našeho letopočtu.

Moderní překlady

V dnešní době se vydávání Bible ve velkém měřítku věnují Mezinárodní biblická společnost (IBS)^[7] a WBT.^[8] Jen tyto dvě organizace vydávají Bibli nebo její část ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. V současné době (2007) pracuje IBS na překladu Bible do dalších 50 jazyků, na němž se podílí přes 500 odborníků. WBT koordinuje práci asi 6600 lidí překládajících Bibli v 90 zemích na světě. Kromě již existujících překladů je Bible i nadále překládána, a to z pochopitelného důvodu, neboť každý jazyk podléhá změnám. Různá biblická vydání se také liší svým stylem podle zaměření, ke kterému jsou určena. Například se vznikem internetu se objevil na sklonku 20. století online anglický překlad NET Bible.^[9]

České překlady

Velmi významným počinem byl překlad Písma do staroslověnského jazyka sv. Konstantinem Cyrilem a Metodějem (26. října 883) během jejich velkomoravské mise (počátek 862). Z tohoto překladu vychází česká překladatelská tradice.

Ve 14. století vznikly nejstarší české překlady – např. Bible leskovecko-drážďanská (1360) či Bible olomoucká a Bible třeboňská.

Nejvýznamnějším a nejznámějším českým překladem je Bible kralická („Šestidílka“, 1579–1594, poslední revize z roku 1613), první český překlad z původních jazyků. Mezi katolickými barokními překlady vyniká třísvazková Bible svatováclavská z let 1677–1715.

Ve 20.století byl nejvýznamnějším Český ekumenický překlad, který vznikal v letech 1961–1979. V roce 2008 vyšla Česká synoptická Bible, která uspořádává do sloupců vedle sebe jak překlad kralický, tak ekumenický.^[10]

Na přelomu tisíciletí se v České republice pracovalo nebo pracuje na šesti nových překladech Bible: blíže viz Moderní české překlady Bible.

Odkazy

Reference

↑ o Starozákonním kánonu viz: Milan Balabán – Hebrejské myšlení, str. 32 - 41, Herrmann a synové, Praha 1993
↑ viz: Milan Balabán – Hebrejské myšlení, str. 23-25, Herrmann a synové, Praha 1993
↑ Srov. Druhý vatikánský koncil, konstituce Dei Verbum 21.
↑ Tamtéž 11.
↑ viz například Dějiny vzniku novozákonního kánonu: http://etfuk.sweb.cz/kanon.pdf
↑ World Alive, Fall 2009, s. 5
↑ Mezinárodní biblická společnost.
↑ Wycliffe Bible Translators Wycliffovi překladatelé Bible]
↑ [net.bible.org].
↑ Bible. Český ekumenický překlad a Bible kralická. Česká synoptická Bible v rozsahu celého vydání Bible kralické z roku 1613. Ruml, J.; Vlk, M. [intr.]. Praha: ČBS, 2008. ISBN 978-80-85810-85-1. Vychází Česká synoptická bible.

Související články

Literatura

ALEXANDER, Pat. Průvodce biblí. Překlad Rostislav Matulík, Jan Dus. 2., revidované a rozšířené vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2009. 816 s. ISBN 978-80-87287-13-2.
DOUGLAS, J. D. et al. [eds.]. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1.
FOUILLOUX, Danielle et al. [eds.]. Slovník biblické kultury. Praha: EWA, 2002. ISBN 80-900175-7-6.
MERELL, J. a kol. Malý bohovědný slovník. Praha: Česká katolická charita, 1963.
NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. 2 sv. Praha: Kalich, 1956.
POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha: Vyšehrad, 1993. ISBN 80-7021-052-4.
PRITCHARD, J. B. Biblický atlas. Praha: Česká biblická společnost, 1996. ISBN 80-85810-09-3.
STUBHANN, Matthias [ed.]. Encyklopedie bible. Bratislava: Gemini, 2002. ISBN 80-85265-30-3.
TICHÝ, Ladislav. Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003. ISBN 80-86036-79-0.

Externí odkazy

Šablona:Sisterlinks

Biblické texty a překlady

(česky) Studijní on-line bible v češtině, více než 40 překladů, vyhledávání, porovnávání, poslech, slovníky, konkordance
(česky) Bible on-line v češtině a více než 20 dalších jazyků
(česky) Český ekumenický překlad
(česky) Bible kralická
(česky) Bible21
Scripturetext.com: Online Multilingual Bible - bible ve více jak 40ti jazycích

Další odkazy

(česky) Překlady Bible — Překlady a překládání Bible, analýza textu a srovnání několika různých překladů
(česky) Katolické biblické dílo
(česky) Biblický slovník Adolfa Novotného

Biblický software

Šablona:Link GA

[1] Starozákonním kánonu viz: Milan Balabán – Hebrejské myšlení, str. 32 - 41, Herrmann a synové, Praha 1993

[2] viz: Milan Balabán – Hebrejské myšlení, str. 23-25, Herrmann a synové, Praha 1993

[3] Srov. Druhý vatikánský koncil, konstituce Dei Verbum 21.

[4] Tamtéž 11.

[5] viz například Dějiny vzniku novozákonního kánonu: http://etfuk.sweb.cz/kanon.pdf

[6] World Alive, Fall 2009, s. 5

[7] Mezinárodní biblická společnost.

[8] Wycliffe Bible Translators Wycliffovi překladatelé Bible]

[9] [net.bible.org].

[10] Bible. Český ekumenický překlad a Bible kralická. Česká synoptická Bible v rozsahu celého vydání Bible kralické z roku 1613. Ruml, J.; Vlk, M. [intr.]. Praha: ČBS, 2008. ISBN 978-80-85810-85-1. Vychází Česká synoptická bible.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]