Krymské referendum (2014): Porovnání verzí
m oprava formátování |
→Mezinárodní reakce: +zdůvodnění veta ze strany Ruska |
||
| Řádek 144: | Řádek 144: | ||
===Mezinárodní reakce === |
===Mezinárodní reakce === |
||
V [[Rada bezpečnosti Organizace spojených národů|Radě bezpečnosti Organizace spojených národů]] navrhly 15. března [[Spojené státy americké]] rezoluci odsuzující referendum na Krymu. Třináct států hlasovalo pro přijetí, [[Čínská lidová republika]] se zdržela a Ruská federace byla jako jediná proti, ovšem s právem veta a tak rezoluce nebyla přijata.<ref name="vetovali"/> |
V [[Rada bezpečnosti Organizace spojených národů|Radě bezpečnosti Organizace spojených národů]] navrhly 15. března [[Spojené státy americké]] rezoluci odsuzující referendum na Krymu. Třináct států hlasovalo pro přijetí, [[Čínská lidová republika]] se zdržela a Ruská federace byla jako jediná proti, ovšem s [[právo veta|právem veta]] a tak rezoluce nebyla přijata.<ref name="vetovali"/> Podle [[ruské ministerstvo zahraničí|ruského ministerstva zahraničí]] nebyl návrh zdůvodněn, pomíjel vnitropolitickou krizi na Ukrajině a vycházel ze soukromých zájmů Spojených států amerických.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = MZV RF: návrh rezoluce BR OSN není ničím odůvodněn |
|||
| periodikum = Hlas Ruska |
|||
| odkaz na periodikum = Hlas Ruska |
|||
| datum vydání = 2014-3-15 |
|||
| datum přístupu = 2014-3-15 |
|||
| url = http://czech.ruvr.ru/news/2014_03_15/MZV-RF-navrh-rezoluce-BR-OSN-neni-nicim-oduvodnen-7967/ |
|||
}}</ref> |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 15. 3. 2014, 21:35
Krymské referendum v roce 2014 je referendum vyhlášené krymským parlamentem, v němž mají obyvatelé ukrajinské Autonomní republika Krym 16. března 2014 vybrat mezi dvěma možnostmi: potvrzením parlamentem vyhlášeného přičlenění Krymu k Ruské federaci, nebo zůstáním součástí Ukrajiny s obnovením ústavy z roku 1992. Vyhlášení referenda, ke kterému došlo v průběhu krymské krize na Krymu obsazeném ruskými a proruskými ozbrojenci, je v rozporu s ukrajinskou ústavou a jako takové je považováno ukrajinskou vládou za nelegitimní.
Pozadí
Dlouhodobé pozadí
V rámci celé Ukrajiny představovali etničtí Rusové na počátku roku 2014 významnou menšinu zhruba sedmnácti procent obyvatel, v rámci Krymu ovšem měli dokonce většinu, zhruba 58 procent.[1] Samotných etnických Ukrajinců tu bylo přitom jen zhruba 24 %, zejména proto, že dalších 12 % obyvatel tvořili Krymští Tataři, nejdéle zde dosud žijící etnikum.
Složení obyvatelstva bylo důsledkem dějin. V roce 1174 se Krymský chanát, dříve vazal Osmanské říše, dostal mírovou smlouvou z Küčük-Kainardži uzavřenou v důsledku rusko turecké války v letech 1768–1774 nově pod nadvládu Ruského impéria. V roce 1783 pak carevna Kateřina Veliká Krym přímo anektovala a v následné rusko-turecké válce v letech 1787–1792 tento územní zisk potvrdila. Rusové pak na Krymu postupně přibývali. Na konci druhé světové války pak vláda Sovětského svazu obvinila Krymské Tatary z kolaborace s Nacistickým Německem a nechala je všechny vystěhovat na Sibiř – začít vracet zpět se mohli až koncem osmdesátých let dvacátého století.
Ze správního hlediska byl v Ruském impériu Krym nejprve součástí tavričské oblasti (od roku 1783) a pak od roku 1802 až do říjnové revoluce v roce 1917 součástí navazující tavričské gubernie. Ta kromě poloostrova Krym zahrnovala i území na sever až k Dněpru.
S rozpadem Ruského impéria začalo na Krymu bouřlivé období. Od prosince 1917 do ledna 1918 zde krátkodobě fungovala Krymská lidová republika vytvořená Krymskými Tatary, pak do konce dubna Tauridská sovětská socialistická republika, následovaná Krymskou krajovou vládou od června 1918 do dubna 1919, kdy Rudá armáda obsadila Simferopol a ustavila Krymskou sovětskou socialistickou republiku, která zanikla po dobytí bělogvardějci v červnu 1919.
Po opětovném dobytí Rudou armádou v roce 1921 byla 18. října 1921 ustavena Krymská autonomní sovětská socialistická republika, která trvala až do roku 1945, kdy byla nahrazena Krymskou oblastí. Ta byla původně součástí Ruské SFSR, ale 19. února 1954 vyhlásilo předsednictvo Nejvyššího sovětu, že se Krymská oblast stává součástí Ukrajinské SSR, mj. proto, že zemědělský Krym je závislý na dodávkách vody a elektřiny z Ukrajiny.[2]
V roce 1991 na základě referenda z 20. ledna Nejvyšší Sovět k 12. únoru rozhodl o tom, že se vrací Krymu status autonomní republiky. S rozpadem Sovětského svazu se pak Krym stal součástí samostatné Ukrajiny.
Bezprostřední příčiny
Když v důsledku Euromajdanu rezignovala v Kyjevě 28. ledna 2014 druhá vláda Mykoly Azarova a posléze z Kyjeva utekl i ukrajinský prezident Viktor Janukovyč, takže se moci ujala vláda Arsenije Jaceňuka a pravomoci prezidenta začal vykonávat Oleksandr Turčynov, došlo tím z hlediska mezinárodní směřování ústřední vlády k posunu od proruské orientace k orientaci na Evropskou unii.
To se projevilo například i tím, že parlament 23. února odhlasoval zrušení kontroverzního jazykového zákona z roku 2012, který zaváděl vedle ukrajinštiny jako druhou úřední řeč také menšinové jazyky ve správních celcích, kde jsou mateřskou řečí alespoň desetiny obyvatelstva[3] – což se týkalo v případě ruštiny bezmála poloviny Ukrajiny[4] a v případě Krymu by se dotklo většiny obyvatel. Turčynov sice později začátkem března prohlásil, že v roli zastupujícího prezidenta tento zákon nepodepíše[5], ale už koncem února se na Krymu konaly demonstrace, kde účastníci volali po připojení Krymu k Rusku.[6]
Pro samotné Rusko je přitom Krym významný nejen svým vysoký podílem ruského obyvatelstva, ale zejména tím, že Sevastopol je na základě smluv s Ukrajinou domovským přístavem ruské černomořské flotily a Rusko nechce přijít o právo ho využívat. Zároveň je pro Rusy Krym důležitý i v emoční rovině jako místo, kde se utvářela velmocenská pozice Ruska a ruská státnost jako taková.[7]
Z hlediska přírodních zdrojů jsou významná podmořská ložiska plynu, z kterých Ukrajina plánovala za pomoci zahraničních společností (např. Exxon Mobil) těžit a snížit tak svou značnou závislost na dovozu plynu z Ruska.[8]
Vyhlášení referenda
Krymský parlament původně ohlásil ve čtvrtek 27. února, že se 25. května, tedy současně s celoukrajinskými prezidentskými volbami, bude konat referendum o posílení autonomie. Pro hlasovalo 61 ze 64 poslanců pod dohledem skupiny neoznačených ozbrojenců, která měla budovu parlamentu ve své moci.[9] Později, prvního března, oznámila krymská vláda, že referendum bude už 30. března, což nový předseda vlády Sergej Aksjonov zdůvodnil jeho naléhavostí.[10] Ve čtvrtek 6. března pak krymský parlament (na Krymu již plně obsazeném ruskou armádou či proruskými ozbrojenci) odhlasoval okamžité připojení Krymu k Ruské federaci a posunutí referenda, které má připojení už jen potvrdit, na 16. března.[11]
Reakce
Reakce zúčastněných stran
Ukrajinský parlament považuje referendum za nelegitimní na základě nálezu ústavního soudu, které ho shledalo protiústavním. Ukrajinský parlament následně po předchozích varováních 15. března schválil 278 hlasy ze 450 dočasné zrušení krymského parlamentu, což na práci krymského parlamentu na Rusy obsazeném Krymu nemělo vliv, neboť ten naopak neuznával legitimitu ukrajinského parlamentu.[12]
Představitel krymských Tatarů Mustafa Džemilev vyzval k bojkotu referenda, jehož výsledky nehodlají Tataři uznat, a požádal o zásah Severoatlantickou alianci.[13]
Mezinárodní reakce
V Radě bezpečnosti Organizace spojených národů navrhly 15. března Spojené státy americké rezoluci odsuzující referendum na Krymu. Třináct států hlasovalo pro přijetí, Čínská lidová republika se zdržela a Ruská federace byla jako jediná proti, ovšem s právem veta a tak rezoluce nebyla přijata.[12] Podle ruského ministerstva zahraničí nebyl návrh zdůvodněn, pomíjel vnitropolitickou krizi na Ukrajině a vycházel ze soukromých zájmů Spojených států amerických.[14]
Odkazy
Reference
- ↑ MIKOLÁŠ, Robert. Ukrajina obviňuje Rusko z invaze, většina obyvatel Krymu však ruské vojáky vítá. Český rozhlas [online]. 2014-3-3 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.
- ↑ BOUDA, Ondřej. Krym se dovolává členství v Ruské federaci, ekonomicky je ale závislý na Ukrajině. Český rozhlas [online]. 2014-3-7 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.
- ↑ Kyjev přitvrzuje: Parlament zrušil jazykový zákon, hrozí protesty menšin. Eurozprávy [online]. 2014-2-3 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.
- ↑ Kyjev zahájil hon na ruštinu, Kreml je zděšen. EuroZprávy [online]. 2014-2-26 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.
- ↑ Ukrajinský prezident slíbil vetovat zrušení jazykového zákona. České noviny [online]. 2014-3-3 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.
- ↑ JUST, Jiří. Krym vzývá Putina. Parlament vyvěsil ruskou vlajku. aktualne.cz [online]. 2014-2-26 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.
- ↑ MILENKOVIČOVÁ, Ivana. Putin dělá jenom to, co od něj očekává ruský národ, míní politolog. idnes.cz [online]. 2014-3-6 [cit. 2014-3-8]. Dostupné online.
- ↑ Plány Ukrajiny na rozvoj těžby plynu v Černém moři asi zhatí Krym. Finanční noviny [online]. 2014-9-3 [cit. 2014-3-15]. Dostupné online.
- ↑ Krymský parlament ohlásil na květen referendum o posílení autonomie. novinky.cz [online]. 2014-3-27 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.
- ↑ Rusko je "extrémně znepokojeno"! Kyjev vyhlásil pohotovost ukrajinské armády na Krymu. Chytré noviny [online]. 2014-3-1 [cit. 2014-3-8]. Dostupné online.
- ↑ Rusko už vítá nového člena federace, schválí zákon o začlenění částí cizích států. novinky.cz [online]. 2014-3-6 [cit. 2014-3-8]. Dostupné online.
- ↑ a b DORAZÍN, Lenka; KABRHELOVÁ; MAREK, Jaromír. Krymský parlament i referendum jsou podle Kyjeva nelegální. Rezoluci v OSN vetovali Rusové. Český rozhlas [online]. 2014-3-15 [cit. 2014-3-15]. Dostupné online.
- ↑ Tataři žádají NATO o zásah, sankce prý nejsou dostatečný trest. Česká televize [online]. 2014-3-14 [cit. 2014-3-15]. Dostupné online.
- ↑ MZV RF: návrh rezoluce BR OSN není ničím odůvodněn. Hlas Ruska [online]. 2014-3-15 [cit. 2014-3-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
- (rusky)(ukrajinsky)(tatarsky) Oficiální stránky referenda