Přeskočit na obsah

Čeněk Hausmann

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čeněk Hausmann
Čeněk Hausmann, podle fotografie kreslil Jan Vilím
Čeněk Hausmann, podle fotografie kreslil Jan Vilím
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1876[1]
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1876[2]
Rektor pražské polytechniky
Ve funkci:
1869 – 1870
PředchůdceGustav Schmidt
NástupceFrantišek Tilšer
Ve funkci:
1880 – 1881
PředchůdceJosef Šolín
NástupceGabriel Blažek
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str.
Narození3. února 1826
Vrbno u Mělníka
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. listopadu 1896 (ve věku 70 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
DětiJiří Haussmann
PříbuzníJiří Haussmann (vnuk)
Alma materPražská polytechnika
CommonsČeněk Hausmann
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čeněk Hausmann, uváděn též jako Vincenc Hausmann (3. únor 1826 Vrbno u Mělníka[3] – 13. listopad 1896 Praha), byl český matematik, profesor mechaniky a nauky o strojích, ve dvou funkčních obdobích rektor pražské polytechniky. Působil i jako politik, zasedal v Českém zemském sněmu a Říšské radě.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Studoval piaristickou kolej a stavovské gymnázium. Pražskou polytechniku vystudoval v roce 1845. V letech 1847–1852 zde přednášel deskriptivní geometrii ve funkci adjunkta mechaniky. V roce 1852 byl povolán do Lvova (Lembergu), kde přednášel mechaniku, stavbu strojů a deskriptivní geometrii. Následujícího roku byl jmenován profesorem. V této funkci později působil v Budapešti (1857–1863); po zavedení maďarštiny jako vyučovacího jazyka v roce 1860 obdržel jako jediný výjimku k přednášení v němčině. Krátce působil ve Štýrském Hradci (1863–1864) a od roku 1864 v Praze. Po rozdělení pražské techniky na dvě části v roce 1879 zůstal na české části („Císařská a královská česká vysoká škola technická v Praze“). Ve dvou funkčních obdobích 1869–1870 a 1880–1881 byl zvolen rektorem pražské techniky[4].

Byl i politicky aktivní. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm za městskou kurii (obvod Rychnov, Žamberk, Kostelec n. Orlicí, Dobruška).[5] Mandát obhájil v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[6]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[7] V rámci začínající politiky české pasivní rezistence ale činnost poslance přestal vykonávat a byl pro absenci v září 1868 zbaven mandátu.[8] Demonstrativně byl zvolen v doplňovacích volbách v září 1869.[9] Ve svém obvodu uspěl i v zemských volbách v roce 1870[10] i v zemských volbách v roce 1872.[11] Kvůli obnovené politice pasivní rezistence ale křeslo nepřevzal, byl pro absenci zbaven mandátu a následně opět zvolen v doplňovacích volbách roku 1873.[12] Opět bojkotoval sněm a přišel o mandát a byl zase zvolen v doplňovacích volbách roku 1874,[13] roku 1875.[14] a roku 1876.[15] 29. března 1876 sám definitivně na zemský mandát rezignoval.[16] Zastupoval Národní stranu (staročechy).

Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen v prvních přímých volbách roku 1873, kurie venkovských obcí, obvod Německý Brod, Polná, Ledeč atd. Z politických důvodů (i na Říšské radě Češi praktikovali tehdy pasivní rezistenci) se ovšem nedostavil do sněmovny.[17] Již v prosinci 1873 byl proto pro neomluvenou absenci zbaven mandátu spolu s mnoha dalšími českými poslanci.[18] Následně byl demonstrativně zvolen do Říšské rady v doplňovacích volbách, které se konaly v listopadu 1874 v městské kurii, obvod Tábor, Pacov, Humpolec atd.[19] Znovu nepřevzal mandát a byl ho zbaven v lednu 1875.[20] V říjnu 1875 byl do Říšské rady zvolen opětovně,[21] ve svém předchozím obvodu Tábor, Pacov, Humpolec atd. v městské kurii.[22] Tentokrát sám rezignoval v říjnu 1876.[23]

V letech 1872–1876 byl rovněž členem zastupitelstva Prahy. V roce 1884 odešel na odpočinek.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Byl ženat s Amalií, rozenou Hoffmannovou (*1837), se kterou měl tři děti.[24] Dcery Amelie Hausmannová a Olga Theofila Pikhartová se staly malířkami.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V rámci politiky pasivní rezistence se s krátkými výjimkami na práci sněmu fakticky nepodílel.
  2. ↑ V rámci politiky pasivní rezistence se na práci Říšské rady fakticky nepodílel.
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  4. ↑ Seznam rektorů ČVUT. www.cvut.cz [online]. [cit. 2010-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-31. 
  5. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/003schuz/s003002.htm
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  7. ↑ Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  8. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/004schuz/s004001.htm
  10. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  11. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003002.htm
  12. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003001.htm
  13. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  14. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/001schuz/s001001.htm
  15. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/002schuz/s002001.htm
  16. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/015schuz/s015001.htm
  17. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  18. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=175&size=45
  19. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&size=45&page=3452
  20. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&size=45&page=4538
  21. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=5819&size=45
  22. ↑ Posel z Prahy, 10. 10. 1875, s. 1.
  23. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&size=45&page=7712
  24. ↑ Soupis pražských obyvatel. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. Kapitola Haussmann Vinzenz. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čeněk_Hausmann&oldid=24375289“