Zdzisław Jachimecki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdzisław Jachimecki
Zdzisław Jachimecki

Zdzisław Jan Jachimecki (7. července 1882, Lvov27. října 1953, Krakov) byl polský hudební historik, skladatel, profesor na Jagellonské univerzitě a člen PAU.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl syn Wojciecha Jachimeckého (majitele krejčovské dílny) a Bronisławy Kraśniewiczové. Navštěvoval gymnázium ve Lvově a od dětství hrál na klavír a housle. Studoval teorii hudby na Lvovské národní hudební akademii (1899-1901) a poté hudební vědu na univerzitě ve Vídni (1902-1906). Na Jagellonské univerzitě obhájil v roce 1906 doktorát (práce Žalmy Mikołaje Gomółky), a v roce 1910 habilitoval (práce Italské vlivy v polské hudbě od roku 1540 do 1640 pod vedením Guida Adlera). V letech 1907-1913 přednášel o historii hudby na kurzech Baranieckého a na Hudební akademii v Krakově, od roku 1910 učil dějiny a teorii hudby na Jagellonské univerzitě. V roce 1921 se stal profesorem, a v akademickém roce 1932/1933 byl děkanem filozofické fakulty. Přednášel na univerzitách v Itálii, Německu a Rakousku. Byl ředitelem krakovského Hudebního spolku a spolupracoval s místním divadlem. Pro Polský rozhlas připravil v letech 1926-1934 různé hudební pořady, soutěže a asi 400 koncertů.

Byl zatčen Němci při Sonderaktion Krakau a vězněn od listopadu 1939 do března 1940. Po válce se vrátil do funkce vedoucího katedry. Spolupracoval s mnoha časopisy, z nichž jmenujme např. "Echo Muzyczne", "Czas", "Przegląd Polski", "Nowa Reforma", "The Slavonic and East European Review" (Londýn), "The Musical Quarterly" (New York), "La Revue Musicale" (Paříž) a "Kritika" (Praha). V roce 1930 se stal korespondenčním členem Polské Akademie Umění, v roce 1947 řádným členem. Byl jedním ze zakladatelů Muzikologického oddělení Svazu polských skladatelů (1948), členem pařížské Société française de musicologie a Vídeňské chopinovské společnosti.

Polské Radio jej vyznamenalo za pořad o životě Fryderyka Chopina. Získal Zlatý kříž za zásluhy, řád Polonia Restituta (1936), řád italské koruny (1926) a československý řád Bílého lva (1933).

Jako skladatel komponoval sólové i sborové písně (např. Powój, Królewna); napsal komedii Wysokie C (1916) a do polštiny přeložil libreto opery Figarova svatba.

Pamětní deska v ul. Grodzkie číslo 47 v Krakově, kde Zdzisław Jachimecki bydlel

Na poli vědy se zabýval dějinami novodobé hudby, dějinami polské renesanční hudby a životopisectvím. Byl autorem mnoha syntetických zpracování dějiny hudby a hudební kultury v Polsku od středověku po 20. století (Rozwój kultury muzycznej w Polsce / Vývoj hudební kultury v Polsku, 1914; Historia muzyki polskiej / Dějiny polské hudby, 1920; Muzyka polska / Polská hudba, 1929-1932, 3 díly: Polska, jej dzieje i kultura / Polsko, jeho dějiny a kultura; Muzyka polska w rozwoju historycznym. Od czasów najdawniejszych do doby obecnej / Polská hudba v dějinném vývoji. Od nejstarších dob do současnosti, 1948-1951, 2 díly. Zabýval se operní tvorbou 19. a 20. století. Badał životem a tvorbou Fryderyka Chopina, vydal sbírku jeho korespondence s obszernym wstępem a výklady (1949). Jako jeden z prvních se zabýval dílem a životem Bartłomieje Pękiela a Władysława Żeleńského, napsal první monografii o tvorbě Szymanowského (Karol Szymanowski. Rys dotychczasowej twórczości, čes. „Karol Szymanowski. Povaha dosavadní tvorby“, 1927). Zkoumal také písně Stanisława Moniuszka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Mozart. W 150 rocznicę urodzin (1906)
  • Hugo Wolf (1908)
  • Józef Haydn (1910)
  • Ryszard Wagner (1911)
  • Wspomnienia Kurpińskiego (1911)
  • Artega i Wagner jako teoretycy dramatu muzycznego (1912)
  • Hudba na dvoře Vladislava II. Jagellonského, 1424-1430 (1915)
  • Moniuszko (1921)
  • Fryderyk Chopin (1927)
  • Na marginesie pieśni studenckiej z XV-go wieku (1930)
  • Nieuwzględnione dotychczas źródło melodii Bogurodzicy (1930)
  • Średniowieczne zabytki polskiej kultury muzycznej (1930)
  • Mikołaj Gomółka i jego poprzednicy w historii muzyki polskiej (1946)
  • Muzykologia i piśmiennictwo muzyczne w Polsce (1948)
  • Chopin, rys życia i twórczości (1947)
  • Z pism (1957-1961, 3 tomy)
  • Władysław Żeleński (1959)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biogramy uczonych polskich, Część I: Nauki społeczne, zeszyt 1: A-J, Wrocław 1983

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zdzisław Jachimecki na polské Wikipedii.