Walter Major 4
| Major 4 | |
|---|---|
 | |
| Typ | vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor |
| Výrobce | A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory |
| Konstruktér | ing. František Adolf Barvitius |
| První rozběh | 1933 |
| Hlavní použití | Zlín Z-XIII, Beneš-Mráz Be-250 |
| Vyrobeno kusů | 65 (67) v Jinonicích a cca. 100 licenčně v Polsku |
| Výroba | 1934–1940 |
| Vyvinut z motoru | Walter Junior 4 |
| Další vývoj | Walter Major 6 (1936-1940) |
Walter Major 4 byl vzduchem chlazený čtyřválcový invertní letecký motor, určený k pohonu sportovních a turistických letounů, vyráběný československou firmou Walter mezi lety 1934 až 1940.[1] Motory Walter Major 4 poháněly mj. letouny československé výroby Zlín Z-XIII, Beneš-Mráz Be-52, Be-56, Be-250 a Be-251.
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
_1.jpg)
.jpg)
.jpg)
Dva roky po motoru Walter Junior 4 přišla Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory s novým typem vzduchem chlazeného invertního čtyřválcového řadového motoru. Motor Walter Major 4 konstruktéra Františka Barvitia vznikl v jinonické továrně v roce 1933 poměrně jednoduchou úpravou vůbec prvního, invertního, řadového čtyřválce firmy – motoru Walter Junior o vzletové výkonnosti 115 k. Při stejném zdvihu 140 mm byly válce převrtány ze 115 mm na 118 mm a tím byl zvýšen objem válců z 5816 na 6124 cm3.[2]
Homologace tohoto motoru byla provedena ve dnech 21. 9. – 20. 10. 1933 zkušební komisí Ministerstva veřejných prací.[3] Počet vyrobených motorů se v pramenech liší, udává se 65–67 kusů verze Major 4. V udávaném počtu jsou však uvedeny pouze motory vyrobené v Jinonicích, nejsou zde licenčně vyráběné motory PZInż Major 4 v Polsku, kterých bylo vyrobeno především v továrně Ursus kolem stovky.[4][5]
Popis motoru[editovat | editovat zdroj]
Vzduchem chlazený invertní řadový čtyřválec měl dvoudílnou motorovou skříň odlitu z hliníkové slitiny, která byla vzadu uzavřena víkem, na němž byly instalovány všechny pomocné náhony. Dolní polovina skříně nesla válce a ložiska zalomeného hřídele. Horní polovina skříně byla opatřena chladicími žebry.
Hlavy válců z hliníkové slitiny byly přitaženy k válcům dlouhými šrouby. Mezi válci a hlavou bylo metaloplastické těsnění. Vlastní hlavy válců byly bohatě žebrovány. Zalomený hřídel z oceli Poldi Victrix Special byl uložen v pěti ložiscích za každým ramenem hřídele. Bronzové pánve ložisek byly vylity ložiskovým kovem.[6]
Vačkový hřídel rozvodu OHV byl uložen po levé straně motorové skříně a byl poháněn ozubeným soukolím. Zapalování bylo dvojité, dvěma magnety Scintilla umístěnými na zadním víku napříč k ose motoru se samočinným řízením předstihu. Jedna magnetka byla opatřena odtrhovací spojkou pro usnadnění spouštění motoru, které realizováno mechanickým spouštěčem Walter Mecano 4 s ruční klikou a spouštěcím magnetem.
Tlakové mazání se suchou skříni a filtrem zabezpečovalo ozubené čerpadlo umístěné na zadním víku. Tlak oleje byl řízen regulačním ventilem. Karburátor byl v obrácené poloze (down-draught) a byl upevněn na sacím potrubí, které bylo svařeno z ocelového plechu a předehříváno výfukovými plyny. Vlastní karburátor byl předehříván olejem. Vzduchové chlazení bylo podporováno sběrači vzduchu, přepážkami z hliníkového plechu.[3]
Použití[editovat | editovat zdroj]
Dosti důsledně se o využití invertních motorů zasazoval bývalý konstruktér Avie a Pragy, nyní spolumajitel choceňské továrny Beneš-Mráz ing. Pavel Beneš. Většina aplikací motoru Major 4 byla realizována právě na choceňských letadlech. Major 4 se však příliš nevyvedl. Trpěl nepravidelností chodu, což byla vrozená vada, kterou se v továrně Walter nepodařilo zcela odstranit.[1] Někdy tento motor bývá také označován jako Walter Major 4 I, zřejmě v očekávání dalších typů. Nicméně vzhledem ke zmíněným potížím s vibracemi žádný následník již vyráběn nebyl. Následný šestiválec Walter Major 6 (1936) na tom byl – v tomto ohledu – podstatně lépe.
V Mezinárodním hvězdicovém letu k Zimním olympijským hrám v Garmisch-Parkenkirchenu (1936) získali 2. a 4. místo polští letci npr. Wlodarkiewicz a kpt. Peterek na letadlech RWD-13 s motory Walter Major 4.[7]Tento úspěch jakoby předznamenal aplikace tohoto motoru v zahraničí, kterých bylo i co se týče počtu vyrobených letadel podstatně více. Mimo polského RWD-13 to byl jeho mladší bratr RWD 6-bis a také prototyp RWD-17W, belgický letoun SABCA S20, švýcarský Farner WF 21/C4 a také anglický, třímotorový Spartan Cruiser. Na letounu Spartan Cruiser, nazvaném podle cíle svého letu „Mys dobré naděje“, byl vykonán dálkový let Zlín – Kapské Město a zpět (32 000 km). Letadlo vlastněné Baťovou leteckou společností, řízené mladým letcem Forejtíkem a se třemi cestujícími z prodejních a nákupních oddělení společnosti Baťa, odstartovalo ze Zlína 1. května 1934.[8]
Sportovní celodřevěný jednomístný dolnoplošník Zlín Z-XIII byl vyroben pouze v jednom prototypu. Imatrikulace OK-TBZ udělená v srpnu 1937 „odkazovala“ svými písmeny na Tomáš Baťa Zlín. Letoun konstruktéra Jaroslava Lonka překvapoval vysokými výkony i svým moderním vzhledem. Dosahoval rychlosti až 350 km/h, což dávalo dobré předpoklady pro úspěch při nasazení v leteckých závodech, a proto jej Zlínská letecká společnost přihlásila do soutěže Circuit de l´Est, která se konala v srpnu 1937. Pro technické potíže a povětrnostní překážky však přiletěl pilot Ján Ambruš na místo určení, letiště Vittel u Épitalu, po stanovené době a do vlastního závodu nebyl připuštěn.[9] Vývoj tohoto velice slibného letounu nebyl dokončen a po odchodu Jaroslava Lonka ze Zlínské letecké společnosti v roce 1938 skončil prototyp v letištním hangáru Baťa Aerodrome v Baťově (Otrokovice).
Úspěšná byla účast hornoplošníků RWD-13 s motory Walter Major 4 na I. ročníku závodu turistických letadel Kolem Malé dohody, která se uskutečnila na přelomu srpna a září 1938. Posádky z Království Jugoslávie Milan Bjelnovič-Vičko Krejla a Kazimir Grohovac-Miloš Gagična na v polských letounech RWD-13 (vyráběných licenčně v Jugoslávii s československými motory) obsadily v kategorii IB prvá 2 místa.[10] Celkem se této soutěže zúčastnilo 21 typů letounů a na 9 z nich bylo osazeno 5 typy motorů Walter (NZR 120, Junior, Mikron II, Minor 4 a Major 4).[11]
Od roku 1935 byl tento československý čtyřválcový motor Walter Major 4 vyráběn v licenci v Państwowych Zakładach Inżynierii v Ursusu (Polsko) a také ve WSK Rzeszów pod jménem PZInż. Major 4. Do roku 1939 bylo vyrobeno přibližně 100 motorů v licenci Walter a byly přednostně využity po polské letouny RWD-13, RWD-17, PWS-33 Wyżeł a PWS-35 Ogar.[5][12]
Použití v letadlech[editovat | editovat zdroj]
- Be-52 Beta-Major, 1936, sportovní
- Be-56 Beta-Major, 1936, sportovní
- Be-250 Beta-Major, 1936, cvičné, sportovní
- Be-251 Beta-Major, 1938, turistické
- DAR-8, 1936, cvičné, sportovní
- FARNER WF.21/C4, 1935, turistické
- PWS-33 Wyżeł, 1938, vojenský, cvičný letoun
- PWS-35 Ogar, 1938, cvičné, sportovní
- RWD-8 (část produkce)[13] 1933, cvičné, sportovní
- RWD-13, 1935, turistické
- RWD-17, 1937, cvičné, sportovní
- SABCA S.20, 1935, sportovně-turistické
- Spartan Cruiser, 1933, dopravní
- Zlín Z-XIII, 1937, sportovně-turistické, kurýrní
Technická data[editovat | editovat zdroj]
Základní údaje[editovat | editovat zdroj]
- Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený invertní řadový čtyřválec, s přímým náhonem vrtule
- Vrtání válce: 118 mm
- Zdvih pístu: 140 mm
- Celková plocha pístů: 437 cm²
- Zdvihový objem motoru: 6124 cm³
- Délka se startérem: 1182 mm
- Šířka: 508 mm
- Výška: 767 mm
- Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 140 kg
Součásti[editovat | editovat zdroj]
- Rozvod: OHV, jeden sací a jeden výfukový ventil na válec
- Zapalování: 2 magnety Scintilla
- Příprava palivové směsi: karburátor Stromberg NAR 60-I
- Požadavek na paliva: min. 75oktanový letecký benzín
- Spotřeba paliva: 235–250 g·h−1·k−1 / 320–340 g·h−1·kW−1
- Mazání: tlakové, oběžné s filtrem
- Spotřeba oleje: 10–15 g·h−1·k−1 / 13,6–20,4 g·h−1·kW−1
- Chlazení: vzduchové
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Nominální, jmenovitý výkon: 120 k (88,3 kW) při 2100 ot/min
- Maximální (vzletový) výkon: 130 k (95,6 kW) při 2350 ot/min
- Kompresní poměr: 5,2:1
- Poměr výkon/objem: 21,2 k/l (15,6 kW/l)
- Specifická hmotnost: 1,12 kg/k (0,65 kg/kW)
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Beneš-Mráz Be-52 Beta Major (1936) -
Beneš-Mráz Be-56 Beta Major (1936) -
Beneš Mráz Be-250 Beta Major (1936) -
DAR-8 s motorem Walter Major 4 (1936) -
DAR-8 s motorem Walter Major 4, čelní pohled (1936) -
FARNER WF.21/C4 (1935) -
PWS-33 Wyżeł I (prototyp, 1938) -
RWD-13 (1935) -
RWD-13 (1935) -
RWD-17 (prototyp, 1937) -
RWD-17 (1938) -
SABCA S.20 (1935) -
SABCA S.20 Libelulle (Vážka) -
Spartan Cruiser (1934) -
Spartan Cruiser (1934) -
Zlín Z-XIII (1937) -
Zlín Z-XIII a Ján Ambruš
.jpg)
,_front_view.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 386 s. Kapitola Řadové vzduchem chlazené motory a Příloha 2: Technická data československých letadlových motorů, s. 220–222, 272–273.
- ↑ MARJÁNEK, Pavel ing. Beneš-Mráz, Be 250 Beta Major. AeroHobby. 15. 11. 2017, roč. 2017, čís. 6. Dostupné online.
- ↑ a b Letecký motor Walter - Junior - Major (příloha osvědčení o homologaci). Zkušební komise MVP. Ministerstvo veřejných prací, 20.10.1933, roč. 1933, s. 1–3.
- ↑ a b FLIEGER, Jan. Walter Major 4-I [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b HETMAN, Karol Placha. Silniki lotnicze - Silniki rzędowe w Polsce do 1939r [online]. Krakow: Polskie Lotnictwo Wojskowe (https://www.polot.net/pl), 7.6.2016 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Walter Major 4. Bulletin Walter. 15.6.1934, roč. 1934, čís. 6, s. 12.
- ↑ Význačné úspěchy v posledních letech. Bulletin Walter. 15.6.1937, roč. 1937, čís. 3, s. 40.
- ↑ Nový dálkový let Zlín - Kapské město.. Světozor. 3.5.1934, roč. 34. (1934), čís. 18, s. 16. Dostupné online.
- ↑ AMBRUŠ, Ján. Circuit de l´Est. Letectví. Září 1937, roč. XVII. (1937), čís. 9, s. 397–8. Dostupné online.
- ↑ BERVIDA, J. ing. Závod turistických letadel Kolem Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 336–339, 342–343. Dostupné online.
- ↑ RŮZHA, Zd. ing. Letadla v soutěži stály Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 345–348. Dostupné online.
- ↑ Řadové a hvězdicové motory a letadla 1936. Bulletin Walter. 15.1.1937, roč. 1937, čís. 1, s. 92.
- ↑ CYNK, Jerzy B. Polish Aircraft 1893–1939. London: Putnam & Company, 1971. Dostupné online. ISBN 0-370-00085-4. Kapitola RWD 8, s. 512. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika. Roč. LX, čís. 5–10. ISSN 0024-1156.
- NĚMEČEK, Václav. Československá letadla. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958.
- časopis Letectví a kosmonautika (různé články)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Major 4 na Wikimedia Commons - Walter Jinonice
- A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory
- Československé letectvo 1918–1939
- PZInż. Major Typ 4 v Muzeu Lotnictwa Kraków
