Walter Venus
| Walter Venus | |
|---|---|
_1.jpg) Walter Venus (1929-1932) | |
| Typ | hvězdicový, pístový sedmiválec |
| Výrobce | Walter |
| Konstruktér | Ing. F. A. Barvitius |
| První rozběh | 1929 |
| Vyrobeno kusů | 17 |
| Výroba | 1929–1932 |
| Vyvinut z motoru | Walter NZ-85 (1926–1930), Walter NZ-95 |
_2.jpg)
Walter Venus byl československý sedmiválcový zážehový vzduchem chlazený hvězdicový, pístový motor. Byl vyvinut koncem 20. let 20. století a byl vyráběn Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. v Praze-Jinonicích.[1] Motor Walter Venus je vystaven v expozici Leteckého muzea ve Kbelích.
.jpg)
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Oblíbená řada lehkých motorů NZ-40, NZ-60, NZ-85 a NZ-120 pro sportovní a školní letadla začala na přelomu 20. a 30. let 20. století zastarávat, přestože byly výkonově modifikovány na typy NZ-45, NZ-70, NZ-95 a NZ-130. Bylo zájmem továrny Walter tuto řadu nahradit novými typy. Nová konstrukční řada se objevila v roce 1929 a byla pojmenována podle hvězd. Byly to opět hvězdicové motory, Walter Polaris (tříválcový), Walter Vega (pětiválcový), Walter Venus (sedmiválcový) a Walter Mars (devítiválcový). Sdílely stejné válce, písty a další součásti, měly stejný kompresní poměr a otáčky, stejné vrtání 105 mm a zdvih 120 mm, lišily se jen počtem válců. „Prostřední“ Walter Venus byl sedmiválcový hvězdicový benzinový motor s karburátorem Zenith typ 50-J. Oproti předchozímu motoru Walter NZ-85 resp. NZ-95 měl zvýšený kompresní poměr, téměř stejnou hmotnost a zvýšený výkon.
Popis motoru[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Největší konstrukční, metalurgické a technologické změny oproti řadě NZ proběhly na válcích motoru resp. na jejich hlavách. Nové typy hlav již nebyly odlévány z litiny, nýbrž z hliníkové slitiny.[2] Válce tak byly „kompozitní“ konstrukce. Na výkovek tělesa válce z oceli byly přišroubovány hlavy odlité z hliníkových slitin. Neobvyklé bylo, že hlavy byly odnímatelné bez odstranění celého válce z klikové skříně, protože byly montovány za studena, a tím podstatně urychlovaly a usnadňovaly montáž a demontáž. Karburátor Zenith typ 50-J, který byl umístěn v dobře přístupném místě v zadní části klikové skříně, dodával směs do prstencovité komory, odkud byla směs vedena k jednotlivým válcům nasávacími trubkami. Zapalování obstarávala dvě magneta Scintilia MN7D popř. MN7DA,[2] která byla namontována na konzolách a byla integrována do zadní části krytu motoru. Mazání olejovým, pístovým čerpadlem nové konstrukce s čističem oleje.[3] Ucelená řada motorů této „hvězdné série“, s tímto počtem a uspořádáním válců, ale jiným vrtáním a zdvihem měla v následujících letech volné pokračování v dalších verzích Castorů (Castor II, III).
Jako počet vyrobených motorů Walter Venus se uvádí 17 ks, nejednalo se tedy o nějak úspěšný motor.[4] Tímto typem také končí výroba sedmiválcových a všech ostatních hvězdicových motorů Walter s vrtáním 105 mm a zdvihem 120 mm. Bylo několik typů letadel, kde se Walter Vega, Walter Venus a Walter Mars objevily, ale takových úspěchů jako „enzety“ už tyto nové hvězdy nedobyly. Hvězdicové motory postupně začaly uvolňovat místo invertním, řadovým motorům.
Použití[editovat | editovat zdroj]
Motor Walter Venus nebyl tak úspěšný jako jeho souputníci Walter Vega a Walter Mars. Objevil se na jednom československém letounu Aero A-34 Kos resp. i na Aero A-134 Kos. Z evropských aplikací byl instalován na litevském letounu ANBO V, na italských Breda Ba.15-S (některé prameny tento letoun označují jako Breda Ba.15-P). Švýcarský pilot Jean-René Pierroz se s tímto letounem v roce 1930 zúčastnil soutěže „Challenge International de Tourisme“ 1930 a obsadil slušné 14. místo z 35 klasifikovaných. Je ovšem pravdou, že na letounech Breda Ba.15 bylo použito více motorů, takže Walter Venus byl jeden z řady (Cirrus III, de Havilland Gipsy, Colombo S.63, Walter NZ-85, Walter NZ-120, Walter Mars a Isotta-Fraschini 80 T). Tento motor byl také jedním z těch, které byly namontovány na italském „obojživelníku“ Savoia-Marchetti S.56, mezi nimiž lze jmenovat např. Anzani 70 HP, Anzani 80 HP, FIAT A.53 (115 HP), FIAT A.54 (135 HP) atd.
Aero A-34 Kos z roku 1929 byl malý sportovní a cvičný dvouplošník, využívaný v československém civilním a vojenském letectví. Křídla tohoto letounu mohla být sklopena na šířku letounu jen 2,91 m, a to umožňovalo vlečení automobilem z letiště na letiště. Prototyp (registrace L-BASO) měl hvězdicový motor Walter Vega o výkonu 85 koní. Měl se účastnit mezinárodní soutěže „Challenge International de Tourisme“ 1929 (pilotovaný Josefem Novákem), ale musel 8. srpna 1929 ze soutěže odstoupit pro selhání motoru a vynucené přistání. Sedm letounů Aero A-34 a jeho varianty postavila továrna Aero s různými motory: 3 Aero A-34Js měly motor Walter Junior a 3 Aero A-134s měly Walter Venus.[5]
Jeden z letounů Breda Ba.15 byl v roce 1932 provozován Ústřední pilotní školou. Byl osazen motorem Walter Venus o výkonu 82 kW/110 k. Ústřední pilotní škola jej např. využívala pro kurz létání podle přístrojů. Při letech se cvičil start bez viditelnosti, stoupání, horizontální let, udržování kursu, zatáčky, změna kursu a klouzání. Žák si předem vypočítal kurs a celý let absolvoval bez viditelnosti.[6]
Použití v letadlech[editovat | editovat zdroj]
- Aero A-34 Kos
- Aero A-134 Kos
- ANBO-V
- Breda Ba.15S (Breda Ba.15P)
- Caproni Ca.97
- CASA III
- Hopfner HS-8/29[7]
- Meindl A.VII (Ethiopia 1, Tsehai/Sahai)
- Orta-Saint Hubert G.1
- Savoia-Marchetti S.56
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký sedmiválec
- Vrtání válce: 105 mm
- Zdvih pístu: 120 mm
- Celková plocha pístů: 606 cm²
- Zdvihový objem motoru: 7273 cm³
- Hmotnost suchého motoru: 126 kg
- Vnější průměr motoru: 946 mm
.jpg)
Součásti[editovat | editovat zdroj]
- Rozvod: OHV, dvouventilový (sací a výfukový)
- Karburátor: Zénith typu 50-J
- Zapalování: 2 magneta Scintilla MN7D popř. MN7DA
- Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
- Pohon: dvoulistová, dřevěná vrtule
- Počet otáček vrtule: 1750 ot/min
- Směr otáčení motoru a vrtule: vpravo
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální, vzletový: 115 k (84,6 kW) při 1800 ot/min
- Nominální, jmenovitý: 110 k (80,9 kW) při 1750 ot/min
- Kompresní poměr: 5,15:1
- Spotřeba paliva: 235 g·h−1·k−1 / 320 g·h−1·kW−1
- Spotřeba oleje: 7–10 g·h−1·k−1 / 9,5–13,6 g·h−1·kW−1
- Poměr výkonu k hmotnosti: 0,64 kW/kg
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Aero A-34 pilotované Josefem Novákem při závodu Challenge International de Tourisme 1929 -
ANBO V s motorem Walter Venus -
Breda Ba.15-S -
Walter Venus a Breda Ba.15-P – Challenge International de Tourisme 1930 -
CASA III a Walter Venus -
Savoia-Marchetti S.56 -
Walter Venus a letadlo Savoia-Marchetti S.56
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 218, 272–273.
- ↑ a b Nové typy leteckých motorů Walter. Letectví. 1929-09, roč. 9. (1929), čís. 9, s. 320–326. Dostupné online.
- ↑ J. Walter & Co.. Flight, Vol. XXI. (1929), No. 30 (JULY 25, 1929), page 762 [online]. ROYAL AERO CLUB OF THE UNITED KINGDOM, 25.7.1929 [cit. 15.1.2019]. Dostupné online.
- ↑ DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 85–86, 250–253.
- ↑ Kurs létání podle přístrojů. Důstojnické listy. 1932-08-16, roč. 12, čís. 34, s. 4. Dostupné online.
- ↑ JIROUT, Jaroslav. O významu hodnocení výrobků továrny Walter ve světovém letectví. Letectví. Prosinec 1929, roč. 9. (1929), čís. 12, s. 430-434.
- ↑ FLIEGER, Jan. Walter Venus [online]. Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Technická příručka leteckých motorů NZ-70, NZ-95, NZ-130, Vega, Venus a Mars. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová továrna na automobily a letecké motory J. Walter a spol., 1930. 135 s.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika. Roč. LX, čís. 5–10. ISSN 0024-1156
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Venus na Wikimedia Commons - Walter Jinonice
- Akciová továrna J. Walter a spol.
- Československé letectvo 1918–1939
- History of J. Walter & Co.
