RWD-17

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RWD-17
RWD-17 s motorem Walter Major 4, prototyp (1937)
RWD-17 s motorem Walter Major 4, prototyp (1937)
Určenícvičný letoun
Původdruhá Polská republika
VýrobceDWL
ŠéfkonstruktérStanisław Rogalski, Jerzy Drzewiecki, Bronislaw Žurakowski
První let1937
Zařazeno1938
UživatelPolské letectvo
Rumunské královské letectvo
Výroba1937–1939
Vyrobeno kusůca. 30
Varianty17, 17W, 17bis (17B)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RWD-17 byl polský akrobatický cvičný letoun z roku 1937. Jednomotorový hornoplošník byl zkonstruován týmem RWD a byl vyráběn továrnou DWL (Doświadczalne Warsztaty Lotnicze).[1]

RWD-17 a Walter Major 4 (1938)

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Na konci roku 1936 zahájila firma Doswiadczalne Warszaty Lotnicze (DWL) ve Varšavě práce na projektu dvoumístného jednomotorového školního letadla pod typovým označením RWD-17.[2] V roce 1937 inženýr Jerzy Drzewiecki z konstrukčního týmu RWD předložil koncepci školního tréninkového letadla, které bylo možné použít i pro akrobacii. Podle mínění konstruktérů letadla byl tento letoun přechodným typem z RWD-8 a RWD-10 na vyšší stupeň výcviku. Konstrukce RWD-17 velmi silně připomínala konstrukci cvičného letadla RWD-8 pro základní výcvik. Hlavním projektantem byl inženýr Bronislaw Žurakowski z kanceláře RWD. Letadlo bylo vzhledově velmi podobné RWD-8, ale téměř všechny části byly nově navrženy. Hlavní vizuální rozdíl byl ve dvojitých vzpěrách podpírajících křídla, namísto V-vzpěr, ve zkráceném trupu (o 30 cm) a v použití dvoudílného křídla místo trojdílného (tzn. bez středové sekce). První prototyp letadla (s imatrikulačním označením SP-BMX) vzlétl 14. srpna 1937. Tento letoun dostal vlastní jméno Tarnopol.[3] Po úspěšných, státních zkouškách objednala polovojenská organizace L.O.P.P. (Liga Obrony Powietrznej i Przeciwgazowej, Liga obrany protiletadlové a protiplynové)[4] 10 letadel a později následovaly další letouny. Počátkem roku 1938 byla navržena námořní varianta RWD-17W, na níž byl použit výkonnějším hvězdicový motor Bramo Sh 14a o výkonu 160 koní (120 kW). Prototyp byl zalétán s pozemním podvozkem v červnu 1938, poté byl v říjnu 1938 testován jako plovákový letoun na plovácích EDO. Pro polskou námořní leteckou squadronu (Morski Dywizjon Lotniczy) umístěnou v Pucku u Gdaňského zálivu bylo objednáno 5 letounů RWD-17W s dodacím termínem do konce července 1939.[5] RWD-17W však měl nedostačující systém chlazení motoru, který vedl k jeho přehřívání (nadměrná teplota oleje). Je také pravděpodobné, že motory Bramo Sh-14a měly skutečný výkon nižší než výkon uváděný výrobcem. Začátkem roku 1939 byla podle konceptu Stanisława Rogalského vyvinuta Bronisławem Żurakowskim verze RWD-17bis s upraveným, novým křídlem. Křídlo mělo o 1 metr větší rozpětí než původní RWD-17, mělo tenčí profil a bylo zúženo (nosná plocha byla zachována na hodnotě 18,7 m2).[6] Tím byly vylepšeny jeho letové vlastnosti pro akrobacii. Letoun používal imatrikulaci SP-BOO, která mu byla přidělena 1.4.1939.[7] Kvůli nedořešeným konstrukčním problémům přes objednanou dodávku konkurenčních PWS-35 Ogar vedení polského letectva přednostně uvažovalo o využití tohoto modifikovaného letounu jako o nástupci cvičného letounu PWS-26. Bylo plánováno v roce 1940 postavit 120 letadel s tím, že první dodávka 50 letounů měla být uskutečněna počátkem roku 1940. Tyto plány však nebyly kvůli vypuknutí války uskutečněny.[6]

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Letoun byl smíšené konstrukce ze dřeva a kovu. Jednalo se o jednomotorový hornokřídlý jednoplošník s konvenčním, tandemovým uspořádáním nekrytých kokpitů se zdvojeným řízením. Trup byl svařen z trubek z chrom-molybdenové oceli, pokryt překližkou a plátnem. Lehce šípovité, rovnoběžníkové dvoudílné křídlo dřevěné konstrukce bylo vpředu potaženo překližkou a plátnem. Křídlo bylo nad trupem podepřeno centrální pyramidou (typ parasol) a dvojitými, šikmými vzpěrami od spodní části trupu. Konvenční pevný podvozek se zadním kolem.[6]

Kryt motoru byl z hliníkového plechu. Pohonnou jednotku s motorem tvořila dvoulistá dřevěná vrtule Szomański. Objem palivové nádrže 111 litrů stačil na čtyři hodiny letu u RWD-17 nebo na tři hodiny letu RWD-17W. Spotřeba paliva činila 28 l/h (RWD-17) nebo 35 l/h (RWD-17W). RWD-17 byl poháněn motorem Walter Major 4 (popř. licenčním PZInż. Major 4) nebo De Havilland "Gipsy Major". Plováková varianta RWD-17W byla poháněna sedmiválcovým hvězdicovým motorem Bramo Sh 14a o vzletovém výkonu 160 k (118 kW).[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

RWD-17W (SP-BPB) na kolovém podvozku

Celkem v polském civilním registru bylo zaneseno 26 sériových RWD-17 všech verzí, některé z nich byly v roce 1939 prodány/evakuovány do Rumunska. Bylo to 5 letounů RWD-17 (SP-BMX/YR-AMH, SP-BOJ/YR-CAE, SP-BOU/YR-BOU, SP-BOZ/YR-CAG a SP-BOX/YR-CAF) a 2 letouny RWD-17B (SP-BOY/YR-AME, SP-BOW).[7] Rumunsko přímo nakoupilo 3 letouny verze RWD-17W (YR-AMI, YR-BRR, YR-CBA).[8] Dva z polských letounů měly být po vypuknutí války evakuovány do Lotyška. Letadla RWD-17 byla v polském civilním letectví používána především v aeroklubech a leteckých školách jako školní a akrobatická letadla. Po vypuknutí války alespoň jeden RWD-17 byl použit polským letectvem (jako spojovací letoun v 56. pozorovací letce), ale havaroval 12. září 1939.

Prototyp RWD-17W (SP-BPB, Kolejarz Warszawki XIV) byl zalétán 15. července 1938 na varšavském letišti Okecie[9] a potom létal v Gdaňském aeroklubu. Tento letoun byl evakuován na Helskou kosu. Maskován v lese přežil obléhání "poloostrova" Hel a před polskou kapitulací 30. září 1939 bylo rozhodnuto o jeho evakuaci do Švédska. Kvůli selhání motoru však letoun havaroval asi 15 km od pobřeží a zřítil se do Baltského moře. Posádka havárii přežila, letadlo se však potopilo. Toto byl poslední let polského letadla ve službách polského letectva během války v roce 1939.

Z pěti sériových RWD-17W byly dva vyzvednuty polským námořnictvem těsně před vypuknutím války. Nebyly však zařazeny do námořní letky. Byly použity jako spojovací letadla na kolovém podvozku. Letoun s výrobním číslem 315 padl do rukou Němcům. Jeho trup spolu s motorem nalezla v roce 1945 sovětská vojska na letišti v Poznani a po skončení války byl vystaven v Národním technickém muzeu (Narodowe Muzeum Techniki) ve Varšavě.[9] Tři zbývající letouny RWD-17W (výr. č. 311, 312 a 314) z vyrobených 5 sériových strojů byly prodány/evakuovány do Rumunska (YR-AMI, YR-BRR, YR-CBA).[8] V Rumunsku bylo v civilním rejstříku zapsáno celkem 9 letounů RWD-17 a 17W.[8] Byly používány v rumunském letectvu až do konce čtyřicátých let 20. století, po válce byly letouny předány do aeroklubů. Žádný RWD-17 se ale do současnosti nedochoval.

Z tří vyrobených RWD-17bis (RWD-17B) létaly dva v DWL (Doswiadczalne Warszaty Lotnicze), o třetím - de facto prvním vyrobeném SP-BOO - užití není známo.[7]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • RWD-17 - Původní provedení s motory Walter Major 4 (licenční PZInż. Major 4) nebo de Havilland Gipsy Major se shodným výkonem
  • RWD-17W - Plovákový letoun s hvězdicovým motorem Siemens Bramo Sh 14a - vyrobeno 6 letounů, 5 pro polské letectvo a prototyp pro Gdaňský aeroklub (SP-BPB), a 3 letouny pro Rumunsko (YR-AMI, YR-BRR, YR-CBA)
  • RWD-17bis (RWD-17B) - Upravená verze s motorem Cirrus Major o jmenovitém výkonu 138 k/102 kW a vzletovém 160 k/118 kW - vyrobeny 3 letouny (SP-BOO, SP-BOW, SP-BOY)

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

RWD-17W (SP-BPB) s plováky

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje pro verzi RWD-17 s motorem Walter Major 4 dle[3][10]

RWD-17W, trojrozměrná skica

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2 (pilot a žák)
  • Délka: 7,70 m
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Výška: 2,45 m
  • Nosná plocha: 18,70 m2
  • Prázdná hmotnost: 520 kg
  • Vzletová hmotnost: 760 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený invertní, čtyřválcový řadový motor Walter Major 4
  • Výkon pohonné jednotky:
    • Nominální, jmenovitý výkon: 120 k (88,3 kW) při 2100 ot/min
    • Maximální (vzletový) výkon: 130 k (95,6 kW) při 2350 ot/min
  • Vrtule: pevná dvoulistá dřevěná Szomański

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 195 km/h
  • Cestovní rychlost: 165 km/h
  • Dolet: 680 km
  • Praktický dostup: 5 000 m
  • Stoupavost: 4,5 m/s

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků RWD-17 na anglické Wikipedii a RWD-17 na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b GLASS, Andrzej (2004). Polskie konstrukcje lotnicze 1893–1939 [Polské letecké konstrukce 1893–1939] (v polštině). Sandomierz: Stratus. str. 259-262. ISBN 83-916327-8-4.
  2. ↑ RWD-17 [online]. topsid.com [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b RWD-17 (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2019 [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ MARTYNOVIČ, Zenon dr. Letecká činnost Ligy obrany protiletadlové a protiplynové. Letectví. Březen 1933, roč. XIII. (1933), čís. 3, s. 85–86. Dostupné online. 
  5. ↑ RWD-17W (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2019 [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c CIESLAK, Krzysztof. RWD-17, 1937 (polsky) [online]. samolotypolskie.pl [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Civil Aircraft Register - Poland [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Civil Aircraft Register - Romania [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b RWD-17W [online]. topsid.com [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ AUBRECHT, Richard. RWD-17 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2017-11-07 [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CYNK, Jerzy B. History of the Polish Air Force 1918–1968, Reading, Berkshire, UK, Osprey Publishing Ltd., 1972, ISBN 0-85045-039-X. (anglicky)
  • DULEBA, L.; GLASS, A. Samoloty RWD. Wydawnictwo Komunikacji i Łączności, Warszawa 1983. ISBN 83-206-0315-3. (polsky)
  • MORGALA, Andrzej. Samoloty wojskowe w Polsce 1924–1939. Dom Wydawniczy Bellona, Warszawa 2003. ISBN 83-11-09319-9. (polsky)
  • AXWORTHY, Mark; SCAFEŞ, Cornel; CRACIUNOIU, Cristian, 1995. Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War, 1941-1945. London: Arms and Armour Press (Cassell). ISBN 1-85409-267-7. Kapitola 8. The Romanian Aircraft Industry, s. 239–282. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Polské vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
Bombardovací letouny
Průzkumné letouny
Námořní letouny
Spojovací letouny
PWS-26 • RWD-8 • RWD-13 • RWD-17
Transportní a cvičné letouny
Experimentální letouny a prototypy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=RWD-17&oldid=22332059“