RWD-10

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RWD-10
Prototyp letadla RWD-10 pilotovaný Kazimierzem Chorzewským
Prototyp letadla RWD-10 pilotovaný Kazimierzem Chorzewským
Určenícvičný, sportovní letoun
VýrobceDWL
ŠéfkonstruktérJerzy Drzewiecki, Stanisław Rogalski, Bronislaw Žurakowski
První letčervenec 1933
Zařazeno1933
Vyřazeno1939
UživatelPolsko
Výroba1937-1938
Vyrobeno kusů22-26
Vyvinuto z typuRWD-8, RWD-9
Další vývojRWD-17
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RWD-10 byl polský akrobatický letoun používaný polským sportovním letectvím v letech 1933–1939, zkonstruovaný konstrukčním týmem RWD (Jerzy Drzewiecki, Stanisław Rogalski, Bronislaw Žurakowski) a byl vyráběn továrnou DWL (Doświadczalne Warsztaty Lotnicze).[1]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Potřebu rychlých akrobatických jednosedadlovek uspokojila továrna DWL sérií vysokovýkonných hornoplošníků RWD-10, vysoce obratných, schopných konkurence se zahraničními typy. Jedinou jejich nevýhodou byly dosti nespolehlivé pohonné jednotky. První prototyp RWD-10 (SP-ALC) létal s motorem Cirrus Hermes IIB o výkonu 77,2 kW/105 k, ale pro sériovou výrobu byly určeny a také použity licenční motory PZInż. Junior o jmenovitém výkonu 110-120 k. (Państwowe Zakłady Inżynierii, licence Walter Junior).[2]

Hlavním designérem byl ing. Jerzy Drzewiecki z týmu RWD. Letoun byl zalétán v červenci 1933 pilotem Kazimierzem Chorzewským na varšavském letišti Okęcie. Výsledky s prototypem nebyly uspokojivé, letadlo bylo směrově i výškově nestabilní.

První sériový RWD-10 (motor Walter Junior) s imatrikulací SP-BGY (Aeroklub Krakowski)

Původním záměrem konstruktérů bylo nabídnout armádě cvičné a sportovní letadlo pro výcvik vojenských pilotů, ale vojenské letectví se o toto letadlo nezajímalo. Zvláště nepříznivý postoj vyznával vůči konstrukcím DWL-RWD velitel polského letectva, generál Ludomił Rayski. Po nezbytných úpravách (prodloužení trupu, odstranění destabilizujících kapotáží, výměna motoru) bylo dosaženo zlepšení charakteristik letadla.[3] V roce 1935 po zkušebních testech v ITL (Instytut Badaň Technicznych Lotnictwa) ve Varšavě[4] získal upravený letoun schválení pro provoz. První sériový RWD-10 (SP-BGY) se odlišoval motorem PZInż. Junior a fotokulometem K-28.

V roce 1936 polovojenská organizace L.O.P.P. (Liga Obrony Powietrznej i Przeciwgazowej, Liga obrany protiletadlové a protiplynové)[5] objednala 20 letounů (peníze byly získány z příspěvků L.O.P.P. a z veřejných příspěvků na rozvoj polského civilního letectví). Sériová výroba byla zahájena na jaře 1937. Polský letecký rejstřík uvádí prototyp z roku 1933 (SP-ALC) a 21 letounů vyrobených v roce 1937.[6] V roce 1938 byly postaveny další dva. Celkem bylo vytvořeno 24 kusů RWD-10 včetně prvního prototypu, další zdroj uvádí až 26 letounů.[3]

Předávka letadel RWD-10 vyrobených DWL a financovaných L.O.P.P., Mokotówské letiště ve Varšavě (září 1937)

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

RWD-10 byl jednomístný, jednomotorový hornoplošník typu parasol smíšené, ocelo-dřevěné konstrukce pokryté plátnem. Křídlo lichoběžníkového tvaru bylo tvořeno dřevěným rámem se dvěma nosníky, které bylo spojeno s trupem baldachýnem. Vpředu potažené překližkou a plátnem. Křídlo bylo podepřeno centrální pyramidou a dvojitými rovnoběžnými vzpěrami. Trup s pravoúhlým průřezem byl svařen z ocelových trubek, obklad z překližky a pokryt plátěným potahem. Horní a dolní část trupu byla zaoblená.[3]

Pevná část ocasní plochy byla dřevěné konzolové konstrukce, pokrytá překližkou (stabilizátory). Pohyblivé části (výškovky a směrovka) byly pokryty plátnem a byly ovládány táhly vedenými po vnější části trupu. Pilot seděl v otevřeném kokpitu a proti proudu vzduchu byl chráněn pouze čelním štítkem. Konvenční pevný, brzděný dvoukolový podvozek se vzduchovými tlumiči a s ostruhou vzadu.

Motor byl kryt plechem z hliníkové slitiny. Čtyřválcový vzduchem chlazený motor PZInż. Junior s jmenovitým výkonem 110 k (82 kW ) a startovacím výkonem 120 k (90 kW ).[7] Kapacita palivové nádrže 54 l, spotřeba 25 l/h. Dvoulistá, dřevěná vrtule Szomański s pevným nastavením.[8]

Předávka 123 letadel vyrobených DWL na letišti Mokotów Varšava (zprava v prvé řadě 4 sanitní letadla RWD-13, v druhé řadě 19 akrobatických letounů RWD-10, dále 20 turistických RWD-13 a v posledních čtyřech řadách 80 školních strojů RWD-8)

Použití[editovat | editovat zdroj]

Teprve po Mezinárodním závodu turistických letadel Challenge (28. srpna - 16. září 1934), kde letouny RWD-9 obsadily 1., 2., 7., 8. a 15. místo,[9] se aerokluby začaly o letouny RWD více zajímat. RWD-10 měl díky své malé velikosti relativně výkonný motor, který v kombinaci s vynikající ovladatelností vedl k výborným schopnostem pro akrobacii. Letouny používaly především polské aerokluby (Poznaň, Krakov, Varšava, Gdaňsk, Lvov a slezský ), několik si jich ponechala polovojenská organizace L.O.P.P. (Liga letecké a protiplynové obrany).[6] V aeroklubech sloužily i pro výcvik stíhacích pilotů Polského letectva (SP-ALC a SP-KTT navíc působily u štábní letky). Sériová letadla RWD-10 dostala křídla podobné konstrukce jako křídla stíhačky PZL P.11c, které v té době tvořilo základ polských stíhacích letadel.[10]

První veřejná, akrobatická produkce provedená Andrzejem Włodarkiewiczem se konala ve dnech 14.–15. září 1935 ve Varšavě při příležitosti konání soutěže balónů Pohár Gordona Bennetta.[8] Další letoun RWD-10 (SP-BGT) se zúčastnil balkánské rally (27. května–13. června 1937), demonstračních letů v Bukurešti, Sofii, Bělehradě, Athénách a Budapešti.[10]

Před vypuknutím druhé světové války po haváriích při akrobacii byla ztracena tři letadla. V září 1939 bylo jedno letadlo RWD-10 (SP-BLZ) použito v Krakově jako průzkumný, kurýrní letoun a druhé letadlo z aeroklubu Vilnius (tehdy hlavní město polského, vilenského vojvodství) přeletělo do Lotyšska. Ostatní byla zničena během invaze do Polska v září 1939.[8]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • PolskoPolsko Polsko
    • Polské aerokluby
    • L.O.P.P.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle[10][11]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 pilot
  • Rozpětí: 7,5 m
  • Délka: 6,2 m
  • Výška: 1,9 m
  • Nosná plocha: 9,0 m2
  • Plošné zatížení: 52,8 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 350 kg
  • Vzletová hmotnost: 475 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor PZInż. Junior (licence Walter Junior)
  • Výkon pohonné jednotky:
    • Nominální, jmenovitý výkon: 81,9 kW (110 k) při 2000 ot/min
    • Maximální, vzletový výkon: 88,2 kW (120 k) při 2200 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá, dřevěná Szomański s pevným nastavením

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 230 km/h
  • Cestovní rychlost: 180 km/h
  • Přistávací rychlost: 95 km/h
  • Dostup: 6 000 m
  • Dolet: 360-400 km
  • Stoupavost: 5,2 m/s (2 min. 55 s do 1 000 m)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků RWD 10 na anglické Wikipedii a RWD-10 na polské Wikipedii.

  1. ↑ GLASS, Andrzej (2004). Polskie konstrukcje lotnicze 1893–1939 [Polské letecké konstrukce 1893–1939] (v polštině). Sandomierz: Stratus. s. 259-262. ISBN 83-916327-8-4.
  2. ↑ NĚMEČEK, Václav. Z historie polského letectví. Křídla vlasti. 1954-06-08, roč. 1954, čís. 12, s. 288a. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c GUJSKI, Robert. RWD-10 [online]. rwd-dwl.net [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ ARND, Zbigniew ing. Účast průmyslu, vědy a techniky v polském leteckém sportu. Letectví. Březen 1933, roč. XIII. (1933), čís. 3, s. 83–85. Dostupné online. 
  5. ↑ MARTYNOVIČ, Zenon dr. Letecká činnost Ligy obrany protiletadlové a protiplynové. Letectví. Březen 1933, roč. XIII. (1933), čís. 3, s. 85–86. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Civil Aircraft Register - Poland [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ Silnik lotniczy: PZInż. Junior (lic. Walter Junior) [online]. Kraków: Muzeum Lotnictwa Polskiego [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c RWD-10 (1933) [online]. samolotypolskie.pl [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ HOF, Emanuel dr. Challenge 1934 ve světle čísel. Letectví. Září 1934, roč. 14. (1934), čís. 9, s. 316–322. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c RWD-10 [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2017 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ CYNK, Jerzy B (1971). Polish aircraft 1893-1939. Putnam. p. 530-534. ISBN 9780370000855.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GUNSTON, Bill (1993). World Encyclopedia of Aircraft Manufacturers. Annapolis: Naval Institute Press.
  • COPENHAGEN, Wilfried. BEECK, Jochen K.: Kniha velkých typů letadel. Motorbuch, Stuttgart 2005, ISBN 978-3-613-02522-6, s. 371.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Polské vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
Bombardovací letouny
Průzkumné letouny
Námořní letouny
Spojovací letouny
PWS-26 • RWD-8 • RWD-13 • RWD-17
Transportní a cvičné letouny
Experimentální letouny a prototypy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=RWD-10&oldid=21401234“