Václav Felix

Prof. PhDr. Václav Felix
Prof. PhDr. Václav Felix
	Prof. PhDr. Václav Felix
Narození	14. září 1873; Německý Brod; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. února 1933 (ve věku 59 let); Praha; Československo
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	pedagog, fyzik, vysokoškolský učitel, matematik, učitel a publicista
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

matrika narozených Německý (Havlíčkův) Brod – záznam o narození Václava Felixe

Václav Felix (14. září 1873 Německý Brod – 19. února 1933 Praha^[1]) byl český fyzik, který se stal profesorem obecné a technické fyziky na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Pro akademický rok 1917–1918 byl zvolen jejím rektorem.

Život

Narodil se v Německém Brodě. Zde začal v roce 1882 studovat gymnázium. V roce 1885 přešel na gymnázium v Žitné ulici v Praze, kde v roce 1890 odmaturoval. Následně studoval matematiku a fyziku na filozofické fakultě pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy. Souběžně navštěvoval po čtyři semestry přednášky i na německé části univerzity. Po ukončení studia nastoupil jako stipendista u profesora Františka Koláčka. Ten mu zajistil stipendium, díky němuž mohl studovat v roce 1895–1896 na univerzitě v Kielu, kde mimo studia též pracoval v laboratořích prof. Hermanna Eberta.

Po návratu do Prahy nastoupil na Koláčkovo doporučení jako asistent Václava Zengera na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Zde vypracoval svou práci O vlnách elektrických. Touto prací v roce 1900 habilitoval. Současně byl vyzván, aby suploval přednášky prof. Zengera, který v tomto roce odešel na odpočinek. Pro tento účel zpracoval tři díly přednášek z technické fyziky (mechanika, optika a termika). Pak se opět věnoval experimentální práci a zabýval se Hallovým jevem. Výsledky své práce publikoval v roce 1908. Jeho práce byla ale zkritizována Vladimírem Novákem (polemika obou autorů v Časopisu pro pěstování matematiky a fysiky). Felix svůj neúspěch těžce nesl a na několik let se uzavřel. V roce 1912 byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky.

V roce 1921 byl jmenován ředitelem radiologického ústavu.

Začátkem dvacátých let se zabýval též aerodynamikou. Pro účely tohoto studia mimo jiné pořídil v roce 1926 filmové záběry letících racků na pobřeží Severního moře, které poté proměřoval. Dalším oborem jeho studia byla otázka nízkých teplot. Pro tento účel navrhl aparaturu na zkapalňování vzduchu. Její realizace se ale nedočkal.

Zemřel na rakovinu v roce 1933.

Rodinný život

S manželkou Camillou, rozenou Laglerovu (1876–??) měl syna Václava (1901–??) a dceru Ludmilu, provdanou Běhounkovou (1906–??). Rodina bydlela na pražském Smíchově.^[2]

Zajímavost

Václav Felix byl tchánem českého vědce a polárníka Františka Běhounka.^[3]

Spisy

O vlnách elektrických, in: Rozpravy české Akademie, číslo 42, Praha : Čes. ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a um., 1899
O vlnách elektrických, in: Rozpravy české Akademie, číslo 29, Praha : Čes. ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a um., 1900
Fysika technická – Mechanika, Praha, 1904 – přednášky
Fysika technická – Nauka o světle, Praha, 1905–1906 – přednášky
Fysika technická – Nauka o teple, Praha, 1906–1907 – přednášky

Odkazy

Reference

↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923–1935, s. 181. Dostupné online.
↑ Soupis pražských obyvatel, Felix Václav
↑ Matrika oddaných, Smíchov, 1925–1930, snímek 271

Literatura

NACHTIKAL, František. Za prof. Václavem Felixem. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 1933, roč. 62, čís. 6, s. 267–271. Dostupné online. ISSN 1802-114X.
heslo Felix, Václav. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek II / 1. S. 521.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Felix na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Felix
Václav Felix na stránkách ČVUT

[1] Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923–1935, s. 181. Dostupné online.

[2] Soupis pražských obyvatel, Felix Václav

[3] Matrika oddaných, Smíchov, 1925–1930, snímek 271

[1]

[2]

[3]

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze