Viktor Synek
| Viktor Synek | |
|---|---|
.png) Viktor Synek (asi okolo r. 1930) | |
| Narození | 10. února 1903 Praha |
| Úmrtí | 10. června 1942 (ve věku 39 let) Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen |
| Příčina úmrtí | poprava |
| Příbuzní | Otto Synek (sourozenec) |
| Sídlo | Praha |
| Profese | politik, redaktor, publicista a novinář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viktor Synek (10. února 1903 Praha – 1. června 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl český levicový novinář a komunistický politický činitel. Za druhé světové války se jako člen I. ilegálního ÚV KSČ zapojil do aktivit komunistického protinacistického odboje, za což byl, mj. se svým bratrem Ottou, zatčen, vězněn a následně popraven.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Praze v rodně advokátního úředníka Josefa Synka a jeho manželky Karoliny, rozené Neumannové. Oba rodiče byli židovského původu a vyznání. Začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která ale nedokončil. Následně začal být, stejně jako jeho starší bratr Otto, činný v levicovém odborovém a mládežnickém hnutí. Byl členem čs. Komsomolu, kde od roku 1928 zastával funkci ústředního tajemníka a hlavního redaktora časopisu Pravda mládeže. Členem Komunistické strany Československa (KSČ) se nicméně nestal. Pracoval jako úředník.
V roce 1929 se přestěhoval do Moravské Ostravy, kde se podílel na vydávání komunistických periodik.[1] V dalších letech byl v sérii soudních procesů odsouzen za porušení tiskového zákona k sedmi měsícům vězení. Po propuštění pokračoval v aktivitě v domácích komunistických organizacích, mj. se jako delegát účastnil VI. a VII. sjezdu KSČ (1931 a 1936).[1] Po událostech Mnichovské dohody a vzniku tzv. druhé republiky byl vytvořen I. ilegální Ústřední výbor KSČ, jehož byl Synek členem, mj. spolu s Emanuelem Klímou, Janem Zikou, Eduardem Urxem či opětovně bratrem Ottou, tehdy ještě poslancem čs. Národního shromáždění[2] (jeho mandát zanikl 28. prosince 1938 v souvislosti s rozpuštěním KSČ).[3]
Po začátku německé okupace Druhé republiky a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava odcestoval na několik měsíců ilegálně do Moskvy v SSSR, kde byl instruován k odbojové a ideologické činnosti ve své vlasti. Po návratu pokračova v činnosti jednoho z předních představitelů domácího komunistického odboje.
12. února 1941 byl zatčen gestapem a uvězněn. Dva dny předtím byl zatčen také Otto Synek, který byl 29. září 1941 popraven na střelnici v Praze-Kobylisích.[4] Viktor Synek byl internován v koncentračním táboře Mauthausen v Horních Rakousích.[5][6] Posléze byl odsouzen k trestu smrti a popraven v Mauthausenu 1. června 1942 ve věku 39 let.
Po smrti[editovat | editovat zdroj]
Po komunistickém převratu v únoru 1948 a nastolení komunistického režimu v ČSR po nich bylo roku 1948[7] přejmenováno nuselské Riegrovo náměstí, náměstí Bratří Synků. Tento název zůstal nezměněn i po politické a společenské změně po pádu komunismu během Sametové revoluce roku 1989.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Viktor Synek | Politické procesy. www.politickeprocesy.cz [online]. [cit. 2024-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Otto Synek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Synek, Otto, 1900-1941 [online]. kmp.plzen-city.cz [cit. 2014-12-10]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 611.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 426.
- ↑ Náměstí bratří Synků v Praze se po levicových idealistech jmenuje od roku 1948. Vládu ale komunistů nezažili, byli popraveni. Region [online]. 2023-09-21 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Magnet-Press, 4.1971, 20(2-3), s. 233. ISSN 0018-2583. Dostupné online
- Lidová armáda. Praha: MNO, 16.05.1975, 28(10), s. 48. ISSN 0323-1097. Dostupné online
- MATĚJKOVÁ, EVA. NOVÝ PAMÁTNÍK V LIDICÍCH. Hlas revoluce: Týdeník Československé obce legionářské. Praha: Československá obec legionářská, 11.2.1978, 32(6), 3, s. 3. ISSN 0231-8164. Dostupné online
