Viktor Emanuel Savojský
| Viktor Emanuel Savojský | |
|---|---|
| Jeho královská výsost | |
.jpg) Viktor Emanuel Savojský, následník italského trůnu | |
| Úplné jméno | Vittorio Emanuele Alberto Carlo Teodoro Umberto Bonifacio Amedeo Damiano Bernardino Gennaro Maria di Savoia |
| Tituly | Následník italského trůnu (spor), vévoda savojský (spor), kníže neapolský (spor) |
| Narození | 12. února 1937 Neapol,  Italské království |
| Nástupce | Emanuel Filibert |
| Potomci | Emanuel Filibert |
| Dynastie | Savojská dynastie |
| Otec | Umberto II. Italský |
| Matka | Marie Josefa Belgická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Viktor Emanuel Savojský, celým jménem Viktor Emanuel Albert Karel Teodor Hubert Bonifác Amadeus Damián Bernardin Gennaro Maria Savojský (nar. 12. února 1937 Neapol, Itálie), je synem posledního italského krále Umberta II. a královny Marie Josefy. Je ženatý s Marinou Ricolfi Doria, se kterou má syna, Emanuela Filiberta.
Život
Při svém narození v roce 1937 získal od svého děda titul knížete neapolského, jak bylo zvykem v savojské dynastii pro dědičné následníky trůnu a jejich prvorozené syny. Titul kníže neapolský se uděloval střídavě s historickým titulem kníže piemontský, který kdysi dostal jeho otec Umberto, jako tehdejší následník trůnu. Při svém narození byl Viktor Emanuel zároveň provolán říšským knížetem.
Válečná léta
V roce 1938 se podle britských diplomatických zdrojů (zpráva o tom vyšla najevo až o mnoho let později) měla matka prince Viktora Emanuela, pozdější královna Marie Josefa, dohodnout s Rodolfem Grazianim a šéfem policie Arturem Bocchinim na přípravě státního převratu za pomoci několika ozbrojených jednotek v čele s generálem Pietrem Badogliem. Cílem akce bylo odstavit Benita Mussoliniho od moci, nahradit ho jistým "milánským protifašistickým advokátem" (zřejmě se jednalo o Carla Aphela[1]) a přinutit krále Viktora Emanuela III. k abdikaci ve prospěch jeho syna Umberta. Ten by poté okamžitě abdikoval ve prospěch dosud nezletilého Viktora Emanuela. Marie Josefa měla být zároveň jmenována regentkou Italského království přes existenci tzv. Albertinského statutu (tento statut uznával regentství královny matky pouze v případě absence mužských příbuzných), a to až do dovršení 21 let předpokládaného mladého panovníka. Tento domnělý komplot, s nímž měli souhlasit také Italo Balbo, anglofil Dino Grandi a ambiciozní protiněmecky naladěný zeť duceho Galeazzo Ciano,[2] se ovšem nedostal dále než k předběžnému setkání v Racconigi a k několika schůzkám v Miláně, přičemž Marie Josefa se spiklenci nikdy nehovořila přímo.[3] Spolčení se účastnil také Edgardo Sogno.[4]
7. srpna 1943 musely na příkaz krále Viktora Emanuela III. Maria Josefa a její tři dcery opustit Řím. Odjely do Sant'Anny ve Valdieri v Piemontu.[5]. Z důvodů bezpečnosti se rodina poté přestěhovala na hrad Sarre a večer 8. září 1943 dostala příkaz k odjezdu do Švýcarska. Po skončení války se Viktor Emanuel a jeho sestry mohli o několik dnů dříve než jejich matka vrátit do Říma.
Konec války
Po abdikaci Viktora Emanuela III. 9. května 1946 se mladý Viktor Emanuel stal korunním princem. 5. června 1946, krátce po hlasování o ústavním referendu 2. a 3. června 1946, nařídil Umberto II. vzhledem k nevraživosti ministrů a šéfů politických uskupení své manželce, aby s dětmi opustila Itálii a vyčkala výsledků jednání, neboť chtěl zabránit ohrožení jejich životů.
V noci z 12. na 13. června 1946 italská vláda udělila moc provizorní hlavě státu, předsedovi Státní rady, aniž by vyčkala vyhlášení definitivních výsledků ústavního referenda kasačním soudem, které bylo naplánovano na 18. června. Umberto, který situaci vyhodnotil jako projev revoluce,[6] se rozhodl opustit Itálii, aby zabránil dalšímu krveprolití.[6]
Manželství
Manželkou Viktora Emanuela Savojského je Marina Ricolfi Doria, která se narodila 12. února 1935.[7] Je původem ze Švýcarska, dcera továrníka vyrábějícího sušenky. Před svým sňatkem byla známou sportovkyní, závodila ve vodním lyžování.
Titulatura
Hlavě savojské dynastie tradičně náleží titul vévody savojského. Tento titul byl však přiznán bratranci Viktora Emanuela, Amadeovi Savojskému z Aosty. S tím je spojena rozepře mezi oběma bratranci také ohledně teoretického následnictví italského trůnu.
Rodokmen
Reference
- ↑ "Fermate Mussolini sull'orlo dell'abisso". Quel tentato golpe per evitare la guerra
- ↑ I poteri forti contro Mussolini ecco le prove del golpe mancato
- ↑ Francesco Perfetti, 1938, la congiura di Maria José
- ↑ Maria José, un pugnale contro il Duce, la Repubblica, 1995
- ↑ Viktor Emanuel di Savoia, Alessandro Feroldi, Lampi di vita. Rizzoli, 2002, str. 24.
- ↑ a b Královské prohlášení z 13. června 1946
- ↑ Former European Monarchs, Claimants, Consorts, and Heirs
Literatura
- Giunio Bruto Lucio in: Bassezza reale. Biografia di Sua Altezza Vittorio Emanuele di Savoia principe di Napoli, editor: Kaos, Milano 2006, ISBN 88-7953-168-9
- Vittorio Emanuele di Savoia in: Lampi di vita, editor Rizzoli, Milano 2002, ISBN 88-17-87047-1
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vittorio Emanuele di Savoia na italské Wikipedii.
