Tramvajové obratiště
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tramvajové obratiště je část tramvajové trati uzpůsobená k otáčení nebo změně směru jízdy tramvajových vozů a vlaků. Obvykle je součástí obratiště odstavný prostor (odstavná kolej nebo koleje) pro vyčkávání vlaků na stanovený čas odjezdu, zastávka nebo zastávky pro výstup (konečná zastávka linky) a zastávka nebo zastávky pro nástup. Obratiště bývají vybavena sociálním zařízením pro řidiče (záchod, umývárna), nádobami s pískem určeným pro doplnění sypačů v tramvajích, někdy i dalšími služebními prostorami (dispečerská místnost, odpočinková místnost pro řidiče) a dalším zázemím pro řidiče i cestující (občerstvení, veřejné záchodky atd.). Některá tramvajová obratiště jsou součástí přestupního uzlu veřejné dopravy.
Obsah |
[editovat] Poloha na trati
Podle polohy na trati lze rozlišit obratiště:
- mezilehlá – mohou být použitelná buď pouze z jednoho směru trati, nebo z obou (popřípadě z ještě více směrů, větví-li se u ní trať)
- koncová – na konci tratě
[editovat] Typy obratišť
Podle dopravního a stavebního uspořádání lze dále obratiště dělit na tyto typy:
- obratiště pro obousměrné vozy jsou nejstarším typem obratiště – tramvaj pouze změní směr jízdy, případně přejede na správnou kolej
- prosté zakončení jednokolejné trati – není-li doplněno žádnou výhybkou, musí jako první odjet vůz, který přijel poslední. Takové řešení nebylo obvyklé ani v éře jednokolejných tratí.
- kolejový přejezd – slouží pro obracení obousměrných vozů nebo vlaků na dvojkolejných tratích, umožňuje přejet na kolej pro opačný směr. Zejména je-li kolejový přejezd pravidelně užívaným obratištěm, bývá vybaven zajišťovacími výhybkami, takže řidič nemusí výhybky přestavovat. Toto obratiště se v současnosti stále používá např. v Praze obratiště Sparta, či v Brně obratiště Mifkova.
- přenosný kolejový přejezd (Californien) – je možné jej bez větších stavebních zásahů instalovat na běžnou dvojkolejnou trať
- kolejový trojúhelník (vratný trojúhelník - triangl). Úvraťové obratiště, tramvaj se otáčí couváním z jednoho ramene trati do druhého. Pro podobné účely lze upravit i běžnou tramvajovou křižovatku. V Praze je obratiště tohoto typu pouze jedno - Zvonařka, toto obratiště se však používá jen při výlukách. Další obratiště tohoto typu bylo např. v Praze obratiště Laurová (zrušeno 2008) a v Liberci obratiště Kubelíkova (zrušeno 2001)
- smyčka – umožňuje otočení vlaku prostým průjezdem.
- jednokolejná smyčka. Neumožňuje vzájemné předjíždění vlaků (pokud nejde o mezilehlou smyčku, z níž je možné vyjet na trať a pak opět zpět do smyčky). Např. smyčka Tyršovy sady v Jablonec nad Nisou či Stránská skála v Brně.
- smyčka s předjízdnou kolejí nebo kolejemi – větví se do více souběžných kolejí, ty můžou být různě propojeny kolejovými přejezdy (spojkami). Z dvoukolejných obratišť jmenujme např. obratiště Radošovická v Praze či Košutka v Plzni, z trojkolejných např. Nádraží v Mostě či Sídliště Řepy v Praze.
- obousměrná (protisměrná) smyčka: vnitřní kolej má nástupiště uvnitř smyčky, vnější kolej vně smyčky. V Praze jsou takové smyčky např. Petřiny, Divoká Šárka, Podbaba, Ústřední dílny DP, Starý Hloubětín, v minulosti též Spořilov, Nový Hloubětín. Vnitřní nebo vnější kolej se může ještě dále dělit do více souběžných kolejí.
- bloková smyčka – vlak objíždí celý blok budov. Buď může být část takové smyčky vyhrazena pro odstavování vlaků, nebo mohou být využity pouze běžné tratě a smyčka může být průjezdná, t. j. ukončené spoje v ní nemají oddělenou výstupní a nástupní zastávku a ihned pokračují zpět. Bloková smyčka může být buď obousměrná, nebo pouze jednosměrná (je-li jednosměrná některá její část). Bloková smyčka se nachází např. v Olomouci - smyčka Pavlovičky.
- objízdná kolej vozovny – slouží zejména pro otočení vlaku před zacouváním do odstavovací haly, na objízdné koleji bývá umístěn i mycí stroj a předávací místo, v němž pracovníci depa přebírají od řidičů záznamy o závadách na vlaku
- kolejový kruh na dvoře vozovny – slouží k podobnému účelu jako objízdná kolej vozovny.
[editovat] Historie
V počátcích tramvajového provozu byly vozy koňky i motorové tramvajové vozy zpravidla obousměrné, tažná zvířata nebo vlečné vozy se na konečné přepřahaly. K přepřehání vlečných vozů sloužila druhá kolej a soustava výhybek. Smyčky se k obracení vlaků nepoužívaly (podobně jako dodnes nejsou obvyklé na železnici).
V Praze byly smyčky použity poprvé jako řešení mimořádných kapacitních nároků na tramvajový provoz. První tramvajová smyčka v Praze byla provozována jako provizorní při Všesokolském sletu a sloužila na Letné od června do srpna 1907. První trvalá tramvajová smyčka byla zřízena u Výstaviště a zprovozněna od 15. května 1908, dodnes slouží v podobné dispozici, v jaké byla zřízena (přesněji v podobě z roku 1952) až na to, že dnešní výjezdová část smyčky byla původně součástí již zrušené trati z nitra Královské obory. Smyčka měla velký úspěch a ještě roku 1908 byla postavena další, u Vinohradského divadla na Purkyňově náměstí (dnešní náměstí Míru) (byla zrušena roku 1928).[1] V průběhu 20. století byla téměř všechna obratiště přebudována na smyčky. V letech 1946–1967 byly oblíbeným řešením obousměrné smyčky. Posledním úvraťové obratiště v pravidelném tramvajovém provozu v Praze bylo na Smíchově u zastávky Laurová a bylo zrušeno koncem roku 2007. Obracení obousměrných vozů na kolejovém přejezdu se používá jako dočasné řešení při výlukách.
[editovat] Související články
[editovat] Reference
- ↑ Pavel Fojtík: Smyčka Výstaviště slaví sté narozeniny, DP-kontakt, 5/2008, květen 2008, Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s., str. 20–21
