Železniční vůz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vůz na cement SNCF
Na tento článek je přesměrováno heslo vagón. Tento článek pojednává o železničním kolejovém vozidle. O pomocné jednotce hmotnosti pojednává článek vagón (měrná jednotka).

Železniční vůz je označení pro kolejové vozidlo určené pro železnici, které není lokomotivou.

  • tažené železniční vozidlo (bez vlastního pohonu), lidově nazývané vagon (vagón)
  • hnací vozidlo (vozidlo s vlastním pohonem) určené pro přepravu osob nebo nákladů a tažení dalších železničních vozidel (posledně jmenované není podmínkou). Takové vozidlo se nazývá motorový vůz, elektrický vůz, parní vůz a podobně podle druhu použitého pohonu.

Podle stavby se dělí vozy na dvě základní skupiny:

Osobní vozy[editovat | editovat zdroj]

Podle účelu jsou rozlišovány vozy:

  • osobní,
    • oddílové,
    • velkoprostorové,
  • lehátkové,
  • lůžkové,
  • restaurační,
  • služební,
  • poštovní,
  • s kombinovanými funkcemi, např. osobní a služební, nebo vozy se stanovištěm strojvedoucího, ze kterého lze ovládat hnací vozidlo (řídicí vozy),
  • speciální.

Nyní stavěné osobní vozy se obvykle vyznačují těmito konstrukčními charakteristikami:

  • samonosnou nebo částečně nosnou vozovou skříní z oceli nebo slitiny hliníku,
  • mezivozovými přechody na konci vozu,
  • dvěma dvounápravovými podvozky s dvojstupňovým vypružením a s hydraulickými tlumiči kmitů, s pryžovými prvky k tlumení hluku a vibrací, bezrozsochovým vedením dvojkolí a kotoučovými brzdami,
  • elektrickou sítí s elektronickým zdrojem napájeným z hnacího vozidla, jen výjimečně ještě s alternátorem.

Zvláštní skupinu tvoří vozy lehké stavby, které slouží jako přívěsné k motorovým nebo elektrickým vozům. Kvůli omezení hmotnosti je jejich skříň stavěná na přenos menších sil, také jejich spřáhlo bývá drobnější. Jsou-li opatřeny nárazníky a šroubovkou (také odlehčenou), jsou v ČR označovány nápisem „Vůz smí být zařazen jen na konci vlaku“.

Nákladní vozy[editovat | editovat zdroj]

Vozy nákladní bývají přizpůsobeny přepravovaným nákladům. Bývají dvounápravové nebo podvozkové, obvykle s dvounápravovými podvozky. Bývají stavěny na nižší rychlosti, obvykle se vyznačují jednostupňovým vypružením, rozsochovým vedením dvojkolí, ocelovými pružinami nebo pružnicemi a špalíkovou brzdou. V současné době se však ve snaze o zvýšení rychlosti (a tedy konkurenceschopnosti) nákladních vlaků začínají prosazovat některé prvky známé z vozů osobní stavby - hydraulické tlumiče, kotoučové brzdy, bezrozsochové vedení dvojkolí a podobně.

Označování vozů[editovat | editovat zdroj]

Držitelé vozů je obvykle identifikují očíslováním. Pokud nejsou zároveň provozovateli dráhy a zejména pokud vozy mají jezdit po drahách více různých provozovatelů (typicky v mezistátním provozu), vzniká nutnost definovat číslovací systém úmluvou (či mocenským nařízením).

Evropské železniční správy sdružené v Mezinárodní železniční unii (UIC) v 60. letech 20. století zavedly (nejprve pro normálněrozchodné vozy) jednotné značení pomocí dvanáctimístných čísel.

Úmluvy také určují - vedle způsobu zacházení s cizími vozy a účtování poplatků za jejich používání - obsah, rozsah, vzhled a umístění nápisů a značek na vozech, informujících o jejich technických a provozních parametrech a zvláštnostech ovládání a obsluhy.[1] Důležité údaje se vyznačují přímo na vozech, protože vozy (podobně jako např. kontejnery a na rozdíl od automobilů) nejsou doprovázeny obsluhou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Informace o aktuálně užívaných úmluvách o vozech v ČR Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]