Prase sundské: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Popis: hmotnost
Řádek 67: Řádek 67:
== Popis ==
== Popis ==
[[File:Sus verrucosus.png|thumb|left|Kresba prasete sundského namalovaná H. Schlegelem|alt=Kresba prasete sundského na bílém pozadí]]
[[File:Sus verrucosus.png|thumb|left|Kresba prasete sundského namalovaná H. Schlegelem|alt=Kresba prasete sundského na bílém pozadí]]
Prasata sundská váží 44 až 108 kg a měří 90 až 190 cm.<ref name="ADW" /> Samice váží obvykle 35 až 60 kg, hmotnost samců se může vyšplhat na 80 až 150 kg.<ref name="Verhoef" /> Délka samců dosahuje 143−190 cm, délka samic 90−134 cm.[[ocas]]u<ref name="ultimateungulate" /> U tohoto druhu je vyvinut [[pohlavní dimorfismus|pohlavní dimorf, samci jsou na rozdíl od samic větší a vlastní bradaviceismus]].<ref name="ADW" /> Nohy jsou dlouhé a štíhlé, záda rovná, tlama protáhlá.<ref name="ADW" /><ref name="ultimateungulate" /> Celkový zubní vzorec činí 1/3, 3/1, 1/2, 3/3.<ref name="ADW" /> Zvláštním rozlišovacím znakem prasat sundských jsou tři páry výrůstků (bradavic) rostoucích především starým samcům pod očima, za ušima a na [[dolní čelist]]i.<ref name="ADW" /><ref name="ultimateungulate" /> Jsou tvořeny [[chrupavka|chrupavkou]] a ztluštělou kůží<ref name="Verhoef" /> a začínají růst, jakmile jedinec dosáhne hmotnosti 25 až 35 kg. Zbarvení kůže může mít odstíny od jemně červené až po černou, na břiše je obvykle bílá, jež silně kontrastuje se zbarvením hřbetu.<ref name="WPSG" /> Prasatům sundským roste navíc po celém hřbetu dlouhá srst, která má obvykle tmavé zbarve druhé strany podu je nažloutlá<ref name="ultimateungulate" /> a může mít černé konce.<ref>{{Citace monografie
Prasata sundská váží 44 až 108 kg a měří 90 až 190 cm.<ref name="ADW" /> Samice váží obvykle 35 až 60 kg, hmotnost samců se může vyšplhat na 80 až 150 kg.<ref name=":0" /> Délka samců dosahuje 143−190 cm, délka samic 90−134 cm.[[ocas]]u<ref name="ultimateungulate" /> U tohoto druhu je vyvinut [[pohlavní dimorfismus|pohlavní dimorf, samci jsou na rozdíl od samic větší a vlastní bradaviceismus]].<ref name="ADW" /> Nohy jsou dlouhé a štíhlé, záda rovná, tlama protáhlá.<ref name="ADW" /><ref name="ultimateungulate" /> Celkový zubní vzorec činí 1/3, 3/1, 1/2, 3/3.<ref name="ADW" /> Zvláštním rozlišovacím znakem prasat sundských jsou tři páry výrůstků (bradavic) rostoucích především starým samcům pod očima, za ušima a na [[dolní čelist]]i.<ref name="ADW" /><ref name="ultimateungulate" /> Jsou tvořeny [[chrupavka|chrupavkou]] a ztluštělou kůží<ref name="Verhoef" /> a začínají růst, jakmile jedinec dosáhne hmotnosti 25 až 35 kg. Zbarvení kůže může mít odstíny od jemně červené až po černou, na břiše je obvykle bílá, jež silně kontrastuje se zbarvením hřbetu.<ref name="WPSG" /> Prasatům sundským roste navíc po celém hřbetu dlouhá srst, která má obvykle tmavé zbarve druhé strany podu je nažloutlá<ref name="ultimateungulate" /> a může mít černé konce.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = National Research Council
| příjmení = National Research Council
| titul = Little-known Asian Animals with a Promising Economic Future: Report of an Ad Hoc Panel of the Advisory Committee on Technology Innovation, Board on Science and Technology for International Development, Office of International Affairs, National Research Council
| titul = Little-known Asian Animals with a Promising Economic Future: Report of an Ad Hoc Panel of the Advisory Committee on Technology Innovation, Board on Science and Technology for International Development, Office of International Affairs, National Research Council

Verze z 3. 8. 2016, 15:36

Jak číst taxoboxPrase sundské
Černobílá fotografie prasete sundského
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleďprasatovití (Suidae)
Rodprase (Sus)
Binomické jméno
Sus verrucosus
F. Boie, 1832
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prase sundské, také prase vousaté, kanec bradavičnatý[2] nebo prase sundské bradavičnaté[3] (Sus verrucosus), je druh prasete z čeledi prasatovití (Suidae) a rodu prase (Sus). Druh popsal Friedrich Boie v roce 1832. Byly zjištěny celkem 3 poddruhy. Jedná se o endemita Indonésie, vyskytuje se na ostrovech Jáva a Bawean, vyhynul na Maduře. Samci prasat sundských mohou dosahovat hmotnosti 100 kg, tento druh se vzhledem podobá praseti divokému. páskovaémup Je aktivní za soumraku a žije v malých skupinkách. Samci o samice v období rozmnožování svádějí souboje, po 120 dnech březosti se samici narodí průměrně šest mláďat. Prase sundské je všežravec, živí se drobnými savci, hmyzem, ořechy, listy či spadlým ovocem, vniká rovněž na zemědělskou půdu, krade zde plodiny a způsobuje tím škody. Mezinárodní svaz ochrany přírody ho řadí mezi ohrožené druhy, nebezpečí představuje především lov a ztráta přirozeného prostředí.

Nomenklatura

Prase sundské patří do čeledi prasatovití (Suidae) a rodu prase (Sus), většina prasat žijících v jihovýchodní Asii byla popsána nedávno a jejich taxonomie je částečně nejasná.[4] Jsou známy celkem tři poddruhy:

  • Sus verrucosus verrucosus Boie, 1832
  • Sus verrucosus blouchi Groves, 1981
  • Sus verrucosus olivieri Blouch, 1998†

Subspecie S. v. blouchi je podle Grovese & Grubba (2011) hodnocena jako možný samostatný druh, avšak kvůli nedostatku genetického materiálu je prozatím[pozn. 1] vedena jako poddruh prasete sundského.[5] Druh popsal Friedrich Boie v roce 1832.[2] Dle fosilních záznamů se prasata sundská vyvinula na ostrově Jáva asi před 2 miliony lety.[6]

Druhové jméno verrucosus pochází z latiny a v překladu znamená bradavičnatý.[7]

Výskyt

Prase sundské je zvířetem orientální oblasti.[8] Původně se vyskytovalo na ostrovech Jáva, Baewan a Madura, avšak jeho populace klesla. Na Jávě žije v celkem deseti izolovaných oblastech, ale malé skupiny mohou přežívat i v dalších, například v roce 2007 byla objevena populace v oblasti Banjar. Prokázaný výskyt byl zaznamenán dále například v oblastech Malingping, Rangkasbitung, Sukabumi a Cikepuh, v Purwakartě (poslední jedinec zaznamenán v roce 2001), v Garutě, Cilacapě, Cipatajuhu a přírodní rezervaci Nusakambangan. Běžně žije dále v oblastech Subah, Blora a Bojonegoro.[5] Nizozemský atlet a zoolog Andries Hoogerwerf (1970) uvedl, že se vyskytovalo i v Národním parku Ujung Kulon, zde již ale vyhynulo.[9] Na Baewanu je druh vzácný a poslední pozorování pocházejí z roku 2002. Na Maduře vyhynul.[5]

K životu dává přednost sekundárním lesům,[pozn. 2][8] potkat jej lze rovněž v otevřené krajině,[3] případně u pobřeží moře, kde obývá mangrovníkové porosty. Na ostrově Baewan žijí prasata sundská v tekových lesích.[10] Vyskytují se do výšek pod 800 m n. m. Za to, že neobývají oblasti s vyšší nadmořskou výškou, možná může jejich malá snášenlivost nízké teploty,[10] jednou však byla pozorována ve výšce 1 500 m n. m.[11]

Popis

Kresba prasete sundského na bílém pozadí
Kresba prasete sundského namalovaná H. Schlegelem

Prasata sundská váží 44 až 108 kg a měří 90 až 190 cm.[8] Samice váží obvykle 35 až 60 kg, hmotnost samců se může vyšplhat na 80 až 150 kg.[12] Délka samců dosahuje 143−190 cm, délka samic 90−134 cm.ocasu[11] U tohoto druhu je vyvinut pohlavní dimorf, samci jsou na rozdíl od samic větší a vlastní bradaviceismus.[8] Nohy jsou dlouhé a štíhlé, záda rovná, tlama protáhlá.[8][11] Celkový zubní vzorec činí 1/3, 3/1, 1/2, 3/3.[8] Zvláštním rozlišovacím znakem prasat sundských jsou tři páry výrůstků (bradavic) rostoucích především starým samcům pod očima, za ušima a na dolní čelisti.[8][11] Jsou tvořeny chrupavkou a ztluštělou kůží[3] a začínají růst, jakmile jedinec dosáhne hmotnosti 25 až 35 kg. Zbarvení kůže může mít odstíny od jemně červené až po černou, na břiše je obvykle bílá, jež silně kontrastuje se zbarvením hřbetu.[6] Prasatům sundským roste navíc po celém hřbetu dlouhá srst, která má obvykle tmavé zbarve druhé strany podu je nažloutlá[11] a může mít černé konce.[12]

Lebka prasete sundského
Lebka prasete sundského

Vzhledem se podobá praseti divokému (Sus scrofa)[pozn. 3], od něhož je při zběžném pozorování prakticky k nerozeznání, zvláště obtížné je rozlišení druhu u samic, které nemají bradavice, naopak kvůli nim je poměrně lehké u samců.[11] Samice prasat divokých jsou však mnohem větší a těžší než samice prasat sundských. Rozlišit prasata divoká a sundská lze rovněž podle zbarvení; zatímco první jsou na Jávě spíše černá, prasata druhá mají obvykle načervenalé zbarvení. Krycí proužkování mláďat je u prasat sundských na rozdíl od prasat divokých nevýrazné.[6]

Chování

O chování prasete sundského nebylo zjištěno dostatečné množství informací už i proto, že se jeho areál výskytu překrývá s areálem výskytu prasat divokých a je obtížné tyto dva druhy od sebe odlišit.[11] Prase sundské je obvykle aktivní za soumraku.[8] Žije ve skupinkách s proměnlivým složením. Existují skupiny složené pouze ze samic, pouze ze samců, ze samic a jednoho samce nebo samotářsky žijící jedinci.[3] Většinou lze najít společně samici s mláďaty.[8] Většina skupinek pozorovaných na ostrově Jáva je složena ze čtyř až šesti prasat,[13] avšak existují záznamy o skupinách, které byly složeny až z 20 jedinců.[6] O velikosti teritoria nebyly zjištěny téměř žádné informace.[8]

Když se blíží nebezpečí, vydávají prasata pronikavý pískot, aby tím varovala ostatní.[8] V případě napadení zježí srst na hřbetě a zvednou ocas.[8][11] Jedinci mezi sebou komunikují pomocí vizuálních gest a také vzájemnými dotyky.[8]

Potrava

Prase sundské je všežravec.[8] Skladba jeho potravy přibližně odpovídá skladbě potravy prasete divokého.[6] Její živočišnou část tvoří drobní savci, červi a hmyz, z rostlin pojídá například listy, kořeny, kůru stromů, semena nebo ořechy, konzumuje rovněž spadlé ovoce. Miluje rýži; vniká kvůli ní na zemědělské pozemky, na nichž způsobuje značné škody.[6][8] Rovněž se vloupává na pole kukuřice a manioku.[11]

Rozmnožování

Podobně jako ostatní prasata je i prase sundské polygamní a samci o samice svádějí souboje. Rozmnožování probíhá pravděpodobně jednou ročně od září do listopadu.[8] Těsně před porodem si samice staví hnízdo vystlané listy, ve kterém porodí.[11] Porody začínají v období dešťů, nejčastěji mezi lednem až březnem,[13] existují však zmínky od lovců, kteří uvádějí, že nejčastěji je možno vidět samici s mláďaty mezi srpnem a prosincem.[11] Po zhruba 120 dnech březosti se samici v noře narodí 3−9 mláďat (průměrně 6), která po porodu váží 500 až 1500 g. Stará se o ně společně s ostatními samicemi. Odstav od mateřského mléka nastává ve 3 až 4 měsících života mláďat. Pohlavní dospělosti samice dosahují v 8 měsících, ale většina z nich se začne rozmnožovat až v 1,5 roce. Samci se páří ještě později, asi v 5 letech, kdy už jsou plně vzrostlí a mohou soupeřit o samice.[8] Prasata sundská se mohou dožít až 18 let,[3] avšak průměrná délka života ve volné přírodě je kratší a činí asi 8 let.[8]

Vzhledem k tomu, že prase sundské i prase divoké mají stejný počet chromozomů, 38 párů, je možné, že se tyto dva druhy na ostrově Jáva navzájem kříží.[14]

Ohrožení

Prasatům sundským ubývá vhodné životní prostředí. Místa vhodná pro prasata se ještě zmenšila po druhé světové válce, kdy se na Jávě rozrostla lidská populace.[13] Ilegální kácení tekových lesů je považováno za hrozbu, která se rozmohla především po indonéském otřesu z let 1996−1998, kdy byly krádeže tek hlášeny po celé Jávě.[15] Následkem masivního odlesňování vyhynul i poddruh prasete sundského na ostrově Madura.[10]

Strom v Národním parku Meru Betiri
Národní park Meru Betiri, kde je tento druh chráněn

Změna stanoviště způsobila rozšíření prasat divokých, která mohou být potravními konkurenty prasat sundských a vzájemné křížení mezi nimi může rovněž ohrozit genofond sundských prasat, avšak tato hrozba se nezdá být velká.[5][14] Největším nebezpečím se stal lov. Prasata jsou zabíjena sportovními lovci, ale také zemědělci, kteří je loví kvůli škodám na zemědělských plodinách, přičemž k lovu používají psy a pasti,[15] jedním z nejčastějších způsobů zabíjení však patří trávení pomocí jedů. Za jednu noc může být otráveno 10 až 40 prasat a průměrně až 100 kusů týdně. Kvůli nelegálním otravám vymizela velká část populace prasat mezi Semarangem a Surabajou, stejná činnost je problematická i v provincii Západní Jáva a Pembarisan Hills, přičemž probíhá i navzdory zákonům.[10] Na ostrově Baewan jsou prasata sundská lovena křesťanskými přistěhovalci z ostrova Sumatra; původní muslimské obyvatelstvo je nezabíjelo.[5]

Mezi přirozené nepřátele prasat sundských patří dhoulové (Cuon alpinus), levharti (Panthera pardus melas) a tygři jávští (Panthera tigris sondaica), avšak dhoulové a levharti jsou vzácní a tygři jávští vyhynuli, proto pro ně nepředstavují hrozbu.[10]

Ochrana

Prase sundské se stalo natolik vzácným, že bylo v roce 1970 považováno za vyhynulé, avšak o jedenáct let později byla na východní Jávě objevena malá populace tohoto druhu.[15] Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je prase sundské hodnoceno jako ohrožený druh s klesající populací, která během let 1998–2016 klesla asi o polovinu, přesná čísla nejsou známa.[5] Prasata sundská se v malých počtech vyskytují v několika chráněných územích; bylo navrženo (Blouch 1993) vytvořit další.[5] Poddruh S. v. verrucosus žije v Přírodní rezervaci Leuweung Sancang o rozloze 20 km2, v Přírodní rezervaci Nusakambangan o rozloze 9,3 km2 a Národním parku Meru Betiri o rozloze 500 km2. Poddruh S. v. blouchi obývající Bawean se vyskytuje v Přírodní rezervaci Baewan Island, mající rozlohu 45 km2.[9] V roce 2006 byl doporučen chov prasat sundských v zajetí, který by měl pomoci ve studiu druhu a posílit volně žijící populace vysazením vypěstovaných prasat.[15] Program chovu úspěšně probíhá a uvažuje se o vypouštění jedinců do volné přírody.[5] Další ochrana by měla spočívat v prozkoumání genů prasat sundských i divokých a oddělení čistých populací prasat sundských, aby byl zachován jejich genofond. Dále by měl být zjištěn vztah lidí k tomuto druhu jako ke škůdci.[16]

Využití

Vzhledem k tomu, že je prase sundské přizpůsobivé, by se dalo zdomestikovat[14] a uvažuje se o něm jako o zdroji masa.[16]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ K lednu 2016
  2. ↑ Les vzniklý obnovou po požáru, těžbě, polomu či jiném velkém narušení
  3. ↑ V Indonésii žije poddruh prase páskované (Sus scrofa vittatus)

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ a b BioLib.cz – Sus verrucosus [online]. BioLib.cz. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e VERHOEF, Ester. Encyklopedie volně žijících zvířat. 1. vyd. Čestlice: REBO, 2001. 320 s. ISBN 80-7234-213-4. S. 274. 
  4. ↑ BEHIE, A. M; OXENHAM, M. F. Taxonomic Tapestries: The Threads of Evolutionary, Behavioural and Conservation Research. Acton: ANU Press, 2015. 394 s. Dostupné online. ISBN 1925022374, 9781925022377. S. 349. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g h Sus verrucosus [online]. Iucn Red List od Threatened Species, leden 2016 [cit. 2016-07-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f MEIJAARD, E.; D'HUART, J. P.; OLIVER, W. L. R. Family Suidae (Pigs). S. 248-291. Handbook of the Mammals of the World [online]. Wild Pig Specialist Group, 2011 [cit. 2016-07-11]. Čís. 2, s. 248-291. Dostupné online. 
  7. ↑ Sus [online]. metazoa.us [cit. 2016-07-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r MCMAHON, Sara. Sus verrucosus [online]. Animal Diversity Web, 2002 [cit. 2016-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b BLOUCH, Raleigh A. The Javan Warty Pig. In: OLIVER, William L. R. Pigs, peccaries, and hippos, Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Switzerland: IUCN, 1993. [Dále jen Blouch]. Dostupné online. ISBN 2831701414. S. 129–135, na s. 130. (anglicky)
  10. ↑ a b c d e Blouch, s. 133
  11. ↑ a b c d e f g h i j k HUFFMAN, Brent. sus verrucosus [online]. ultimateungulate.com, rev. 20.2.2013 [cit. 2016-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b NATIONAL RESEARCH COUNCIL. Little-known Asian Animals with a Promising Economic Future: Report of an Ad Hoc Panel of the Advisory Committee on Technology Innovation, Board on Science and Technology for International Development, Office of International Affairs, National Research Council. Washington, D.C.: National Academies, 1983. 131 s. Dostupné online. Kapitola The Javan Warty Pig, s. 80. (anglicky) [Dále jen National Research Council 1983]. 
  13. ↑ a b c Blouch, s. 131
  14. ↑ a b c National Research Council 1983, s. 82
  15. ↑ a b c d JAVAN WARTY PIG (Sus verrucosus) [online]. Cikananga Wildlife Center [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b National Research Council 1983, s. 84

Literatura

  • VERHOEF, Ester. Encyklopedie volně žijících zvířat. 1. vyd. Čestlice: REBO, 2001. 320 s. ISBN 80-7234-213-4. S. 274. 
  • BLOUCH, Raleigh A. The Javan Warty Pig. In: OLIVER, William L. R. Pigs, peccaries, and hippos, Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Switzerland: IUCN, 1993. Dostupné online. ISBN 2831701414. S. 129–135. (anglicky)

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Prase_sundské&oldid=13988142“