Západní Jáva
| Západní Jáva Jawa Barat |
||
|---|---|---|
|
||
| Motto: Gemah Ripah Repeh Rapih | ||
| geografie | ||
| Hlavní město: | Bandung | |
| Rozloha: | 34 597[1] km² | |
| Časové pásmo: | UTC+7 | |
| obyvatelstvo | ||
| Počet obyvatel: | 43 mil. (2010)[2] | |
| Hustota zalidnění: | cca 1250 ob./km² | |
| Jazyk: | indonéština, sundánština | |
| Národnostní složení: | Sundánci (74 %), Javánci (11 %), Betawijci (5 %) Cireboni (5 %)a další[3] | |
| Náboženství: | islám (96,5 %), křesťanství, buddhismus, hinduismus | |
| správa regionu | ||
| Nadřazený celek: | Indonésie | |
| Druh celku: | provincie | |
| Podřízené celky: | 17 krajů (kabupaten) a 9 měst (kota) | |
| Oficiální web: | www.jabarprov.go.id/ | |
Západní Jáva (indonésky Jawa Barat) je jedna z provincií Indonésie. Zabírá většinu západní části ostrova Jáva. Jde o nejlidnatější a nejhustěji zalidněnou[2] provincii v celé zemi s vysokým přírůstkem populace. Z více než 40 milionů obyvatel tvoří zhruba tři čtvrtiny Sundánci; většina příslušníků tohoto etnika žije právě v této provincii.
Hlavním městem je Bandung, který se rozkládá mezi horami v centrální části provincie. Má kolem 2,5 mil. obyvatel (metropolitní oblast: 7,5 mil.) Mezi další milionová města patří Depok či Bekasi, města na severozápadě, sousedící s Jakartou.
Vnitrozemí a jih provincie jsou prostoupeny horami, které mají, stejně jako celý ostrov, vulkanický původ. Lesy byly výrazně zredukovány, dnes pokrývají asi pětinu území.
Západní Jáva sousedí na západě s provincií Banten, která od ní byla administrativně oddělena v roce 2000. Na severozápadě k Západní Jávě přiléhá Jakarta, východním sousedem je Střední Jáva. Pobřeží je na severu omýváno Jávským mořem a na jihu vodami Indického oceánu.
Reference[editovat]
- ↑ http://www.statoids.com/uid.html
- ↑ a b Population growth ‘good for Papua’ [online]. The Jakarta Post, 2010-08-23, [cit. 2010-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Indonesia's Population: Ethnicity and Religion in a Changing Political Landscape. [s.l.] : Institute of Southeast Asian Studies, 2003.