Slezská architektura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tento článek pojednává o slezské architektuře, pro článek o typických budovách Horního Slezska přejděte na článek Familok.

Slezská architektura - tak nazýváme stavby postavených ve Slezsku v průběhu staletí a také stavby slezských architektů ve světě. Za slezskou architekturu se považují i budovy postavené na slezském území před rokem 1172. Díky historické, zeměpisné a generační rozmanitosti slezská architektura podléhala mnohým vlivům (převážně z německých zemí).

Románský sloh (10. století až počátky 13. století).[editovat | editovat zdroj]

Rotunda románského stylu v Polském Těšíně

Románský styl se ve Slezsku začal rozvíjet s příchodem křesťanství; první známou stavbou jsou pozůstatky kostela na ‚‚Ostrow Turiński‘‘ ve Vratislavi. Další známou budovou je rotunda v Polském Těšíně. 12. století znamenalo pro románský sloh velký rozkvět. První kláštery a chrámy byly postaveny ve Vratislavi a Lubiążi. Vylepšení a kvalita práce byla převzata ze stavebních stylů z jižního Německa a Meuse.

Výjimečnou památkou této éry jsou katedrála a kostel Benediktýnského řádu ve Vratislavi, které se později staly nejzajímavějšími románskými stavbami ve Slezsku.

Začátek 13. století se vyznačuje velkým zvýšením stavební aktivity způsobeným velkým přílivem německých osadníků (Ostsiedlung). Většina městských kostelů ve Slezsku, stavěných z kamene nebo z cihel, se objevila právě v této době. Např. ve městech jako Hlohov, Nysa, Jelenia Góra nebo Ziębice. Tyto pozdně románské slezské kostely byly směsí místní, saské a české tradice.

Gotika (začátek 13. až začátek 16. století).[editovat | editovat zdroj]

Katedrála ve Vratislavi postavená H. Bertholdem a P. Franzkem mezi léty 1465-1468
Radnice ve Vratislavi představuje saské a lužické vlivy
Katedrála ve Svídnici od Lukáše Schleierwebera

Nástup gotické architektury je spojen se stavebními aktivitami cisterciáků pod patronátem Jindřicha I. Bradatého. Charakteristickým rysem gotických budov je kombinace cihlových staveb a kamenné detaily, které byly nejspíše převzaty ze Saska.

Nejdůležitějším stavebním projektem tehdy byla Vratislavská katedrála, která se stala první čistě gotickou stavbou ve Slezsku. Kaple sv. Hedviky v Trzebnici bylo další důležitou stavbou této doby. Nejvíce klášterů bylo postaveno ve druhé polovině 13. stoletím, z nichž nejzajímavější jsou ve Vratislavi, Hlohově, Brzegu nebo Strzelině. Ve stejné době se objevily první kostely a mezi nejzajímavější patří ty ve Ziębicích a Złotoryji.

Ve 14. století mnoho měst začalo stavět své vlastní velké farní kostely. Dominantní budovy čerpaly z české, moravské, jihoněmecké, a rakouské tradice, smíšené však s místními tradicemi, které preferovaly jednodušší formy. Nejatraktivnějším výtvorem celého 14. století je bazilikální městský kostel. Ačkoliv Slezsko bylo tehdy součástí Českého království, na architekturu nemělo toto spojení moc velký vliv. Výraznější stavitelské okrášlení můžeme sledovat jen ve třech kostelech, pravděpodobně všechny postavil Klaus Brynner. Tento dynamický stavební program trval celé 14. století. Na konci století skončily všechny stavební projekty klášterů a s rozšířením husitských válek do Slezska byly stavební aktivity velmi ztíženy. Po roce 1480 došlo ke značně velké změně ve stavitelské historii Slezska. Místní dílny zastupované Hansem Bertholdem nesplnily očekávání a do města byl pozván expert přes architekturu Paul Preusse ze Saska a Lužice. Na začátku nového století byl nejpozoruhodnější projev tohoto vlivu v západních částech Slezska, kde Konrád Pfluger a Wendel Roskopf ze Zhořelce postavili radnice a kostely ve Lwówku, Bolesławci, Zaháni nebo Grodźci. Později Lukáš Schleierweber ze Svídnice pokračoval v tomto zhořeleckém stylu a vybudoval stavby také v jiných částech Slezska.

Renesance a manýrismus (počátky 16. – 17. století).[editovat | editovat zdroj]

Plakowická brána
Zámek v Brzegu, jeden z nejlepších příkladů italsky ovlivněných architektur ve Slezsku

Renesanční doba začíná s Johanem V. Thurzem, který představil Slezsku nový styl. Nejstarší zachovalé renesanční budovy jsou dnes ve Vratislavi (Zur Goldenen Krone) a hrad vévody Karla I. von Munsterberg-Oels v Ząbkowicích (dříve Frankenstein). Mnoho gotických budov bylo v té době přestavěno v renesančním stylu, např. hrad ve Wojnowici (Wohnwitz) nebo radnice v některých městech.

Vysoká stavební aktivita ve středověku měla za důsledek plno měst s kostely; jen občas byly budovány nové. Avšak i v této době byly zbudovány slavné kostely, například kostel sv. Marie v Olavě, postavený Bernhardem Niuronem v roce 1587. Nejvýznamnější stavbou slezské architektury tehdy byl hrad v Brzegu a jeho hradní brána, která je symbolem slezské renesance. Hrad postavil v letech 1544-1570 Franziskus Parr.

Hrad ve Siedlisku (v minulosti Carolath), postavený M. Duckhardtem a V. v. Sabischem, byl nejdůležitější památkou pozdně renesanční doby; byl však zničen v roce 1945. Zničených hradů ve stejném období je více, například ve městech Niemodlin (v minulosti Falkenberg), Kamienna Góra (Kreppelhof) a Plakowice (Plagwitz).

Styl architektury byl zařazen do stejné skupiny jako u českých a lužických stylů, které byly reprezentovány Wendelem Roskopfem a Hansem Lindenerem. Do roku 1560 převažovaly vlivy italské renesance, ale po roce 1560 přišel na řadu holandský renesanční styl a stavitelé jako Hans Vredeman de Vries. Důležití představitelé této éry byli Gaspare Cuneo, Gerhardt von Amsterodam a Hans Lucas.

V ryze manýristické architektuře byla ve Slezsku postavena jen kaple ve Siedlisku, objednaná Valentinem Von Sabischem. Jeho syn Albrecht vytvořil ještě protestantský kostel, který byl bez věže a postavený v minimálním čase, byla to spíše komerční stavba, ale v jeho jednoduchosti se obraceli na severní evropský manýrismus.

Baroko (polovina 17. století až druhá polovina 18. století)[editovat | editovat zdroj]

Wroclavská univerzita
Kostel sv. Hedwiga postaven K. I. Dientzenhoferem v letech 1727-1731

Začátek a konec baroka byl mezi dvěma válkami, mezi třicetiletou a sedmiletou válkou. Impozantní patronové barokní architektury byli dva biskupové z Vratislavi a to Karl Friedrich von Hessen-Darmstadt a Franz Ludwig von Pfalz-Neuburg. Během jejich padesátileté služby vytvořily plno uměleckých projektů a podporovali plno umělců. Cisterciácké kláštery a jejich velký majetek působily jako intelektuální a umělecká centra, zároveň tak cisterciácké opatství používalo umění jako nástroj pro ukázání svého postavení.

Ve Slezsku v době baroka byli u moci Piastovci a po jejich vymření přišly na menší část Slezska Habsburkové. Ještě než Piastovci ztratili moc tak postavily Piastovské mausoleum v Lehnici na památku dynastie. Raná doba baroka (1640-1680) byla vyznačována značnou aktivitou italských pánů.

Evropsky důležité protestantské kostely byly v Glogówě (Hlohov), Jaworu (Javorník) a Swiednici (Svídnice). Postavil je vojenský inženýr Albrecht von Sabisch z Vratislavi. Kostely měly být postaveny ze zdí bez kamenů a bez věže. Výsledek byly kostely, které byly podle holandských a francouzských příkladů, ale s místními vlivy. Druhá varianta protestantských kostelů byla tzv. okrajové kostely, jednoduché budovy zhotovené z levných materiálů, lokalizované na okraji Slezska či v okolních zemích.

Wroclavská univerzita

Mezi rokem 1680 a 1740 vstoupilo Slezsko do barokního blahobytu. Palác v Suhlau, postavený v roce 1680 byla první budova dělaná se všemi představiteli slohových elementů z barokního období. Rodina Althans vybudovala několik paláců ve Wolfelsdorfu a Mittelwalde, Konrád Ernst Maximilian von Hochberg rozšířil hrad ve Furstensteinu (1718-1725). Za deset let Martin Frantz zvětšil palác v Chocianově a vytvořil jeden z nejjemnějších barokních zahrad ve Slezsku.

V roce 1680 byla účast na bohoslužbách v katedrále ve Vratislavi nejvýznamnějším dovozem italského božského vnuknutí baroka a zároveň poslední významnější práce uskutečněná Italy. Za 30 let Johann Bernhard Fischer von Erlach vytvořil přívěsek kaple, která už předpovídala neoklasické myšlenky. První kostel z českého barokního stylu byl jezuitský kostel v Lehnici postavený Christophem a Kiliánem Ignázem Dientzenhoferem mezi léty 1714 a 1727. Byly také kostely postavené podobajícím se Stockholmským kostelům například Hirschberg a Landeshut od Martina Frantza.

Obrazy od Ph. Chr. Bentum, skulptury Fr.J. Mangoldt a omítnutí I. A. Provisore 1735-1737

Zabrání Slezska Pruskem označuje začátek konce barokní doby ve Slezsku. Orientace politického i uměleckého centra byla směrem k Berlínu a přineslo to změny v organizaci stavebních aktivit. Noví umělci z Pruska zastupovali umírající slezské umělce (Tausch †1731, Peintner †1732, Hackner †1741, Frantz †1742, Frisch †1745).

Mezi první a druhou slezskou válkou se stavěli hlavně opevnění a kasárny. Města jako Cosel, Brieg, Vratislav, Hlohov, Nysa a Swiednice byli převedeny na pevnosti. Nejvíce prestižní projekt tehdy byla stavba hradního kostelu ve Vratislavě, který byl později přetvořen Carlem Gotthardem Langhansem a stal se modelem všech pozdějších klasických protestantských kostelů.

Neoklasicismus[editovat | editovat zdroj]

Divadlo ve Vrratislavi od Karla Ferdinanda Langhanse (1839-41)

Po Hubertusburgské smlouvě byla dlouhá fáze politické a úsporné stabilizace, která vedla ke stavebním aktivitám jež trvaly až do porážky Pruska v roce 1806. Zničená města byla přestavěna, Horní Slezsko se stalo industriálním místem a bylo tam postaveno mnoho obraných pevností. V roce 1775 bylo Slezsko rozčleněno na dvě oddělená stavební oddělení, která byla pod vedením zcela nezávislých hlavních stavbyvedoucích (tzv. Oberbaudirektoren). Důležitější z nich byl Karl Gotthard Langhans, který vyvinul jeho unikátní neoklasický styl, který byl známý po celé Evropě.

V této době se stavělo nejvíce protestantských kostelů. Po roce 1763 začalo mnoho malých skromných kostelů z minulosti postupně chátrat, ale začali se stavět nové monumentální kostely. Slavní architekti navrhující kostely v této době byly například J. M. Pohlmann a K. G. Langhans. Stavební aktivity katolických kostelů stagnovaly až do poloviny 19. století.

Residenční architektura mezi 1740 a 1806 byla značně dynamicky pozměněna týkající se stylů a typů. Městské paláce se už stavěli pouze zřídka. Nejdůležitější byl velký taneční sál ve vratislavském paláci, jeden z prvních neoklasických budov v Evropě. Výhody byly spíše pro veřejnost a to hlavně nové vojenské budovy dále pak nemocnice a chudobince. Se začátkem industrializace Horního Slezska byla naplánovaná celá řada budov všech druhů.

Ve Slezsku byla nová Pruská administrativa a nadále každý stavební projekt musel být přijatý stavebním dozorem, který sám byl pod kontrolou královského policejního prezídia. Každé město mělo svého architekta a stavební delegaci, která ovládala technické aspekty každého projektu. Tyto principy byly v platnosti až do roku 1900.

Po pozitivních výsledcích z roku 1820 se stalo nové období stavební aktivity. Většina těchto aktivit byla nyní uskutečněna ve městech, která se stávala obrazem Slezska. Bylo postaveno přes deset divadel, domy pro různé asociace, školy, nemocnice nebo také azyly. Nejdůležitější umělecké centrum bylo ve Vratislavi a nejdůležitější slezští architekti až do roku 1840 byly Karl Ferdinand Langhans, syn Karla Gottharda. Začaly se vyvíjet nové typy nájemních domů pro bohaté měšťanstvo, kteří začaly žít ve velkých vilách v okolí měst.

Neoklasicistický kostel od K. G. Langhanse (1785)

Architektura tehdy byla širokou směsí několika neoklasických stylů. Zcela nový historismus začal se stavbou paláce v Kamenici od Karla Friedricha Schinkela, letním sídlem pro pruského krále. Také se začali stavět městské parky a pěstovat městská zeleň, první takto vytvořený park ve městě byl roku 1807 ve Vratislavi.
Čtvrtá dekáda 19. století byla přelomem v historii slezské architektury. Fridrich Vilém IV. nastoupil na trůn v roce 1840, Karl Friedrich Schinkel zemřel v 1841 a Karl Ferdinand Langhans byl nakonec přesunut do Berlína. Slezská architektura byla stále více spojovaná s Berlínem a místní architektura se stala plně ovládaná německým uměleckým pohybem. Neorenesance byla přijata ve dvou variantech – Italská a Severoněmecká. Tato německá renesance byla užívaná hlavně pro státní budovy například pošty. Paláce a samosprávy byly často postavené v nových barokních formách, kdežto neorománský styl nebyl ve Slezsku moc populární.

Odjezd Karla Ferdinanda Langhanse způsobil mezeru, kterou bylo potřeba vyplnit a tak přijel do Slezska architekt z Berlína. Až do roku 1914 bylo mezi architekty jakési soupeření, na jedné straně architekti ze Slezska a na druhé straně architekti z Berlína. Společné a soukromé stavební projekty byly uskutečněny slezskými architekty s prosazovanou místní tradicí, kdežto státní stavební projekty ovládaly architekti z Berlína, kteří stavěli bez slezské charakteristiky. Země (podle krále) měla být reprezentativní a proto se stavělo hodně administrativních budov (úřady, archivy…), soudů, policejních stanic, vězení a akademií. Král nechal také postavit plno kostelů. Největší katolické kostely byly zejména v Horním Slezsku.

V roce 1883 byla vytvořena funkce biskupský stavební úředník, první jím byl jmenován Josef Ebers. Nezabýval se však pouze kostely, měl na starosti také nemocnice, školy a mnoho jiných budov. V 19. století se postavilo přibližně 2000 institucí pro protestanty a katolíky.

Díky pruských reforem z 19. století se stalo měšťanstvo dominantní skupinou a nahradili patriciáty, kteří částečně odcházely investovat do industrializační zóny v Horním Slezsku. Měšťanstvo se také stalo nejpřednějším patronem a odběratelem umění a zahájilo budování mnoha divadel, muzeí nebo galerií, navíc také podporovali budování parků ve městech. Jejich největší úspěch však byl postavení nesčetných nájemních domů, který vedl k prudkému vzrůstu měst. Ve stejnou dobu probíhalo dělení měst na centra a předměstí, takhle to bylo pouze v Dolním Slezsku. Většina měst v Horním Slezsku měla centrum některé ulice a předměstí byly roztroušené domy v okolí. Opak industrializovaného Horního Slezska bylo Dolní Slezsko (hlavně v sudetském horském pásmu), které bylo plné lázní. Začali se tam stavět železniční tratě a tyto lázeňské hotely a okolní města byla volná místa pro architektonickou práci, kterých se ujímali architekti převážně z Vratislavi.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silesian architecture na anglické Wikipedii.