Schloßberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schloßberg
Schloßberg, pohled z hlavního mostuvlevo chlévové hradby, vpravo hodinová věž
Schloßberg, pohled z hlavního mostu
vlevo chlévové hradby, vpravo hodinová věž
Vrchol 475 m n. m.

Světadíl Evropa
Státy Rakousko
Pohoří Alpy / Alpenvorland
Souřadnice 47°4′34″ s. š., 15°26′14″ v. d.
Schlosßberg
Fire.svg
Schlosßberg
Hornina Dolomit

Grazský Schloßberg je mohutná skála z dolomitové horniny a dotváří jádro historického starého města Graz, hlavního města rakouského regionu Štýrsko. Leží přímo na břehu řeky Mury a vyčnívá 123 m nad grazským Hlavním náměstí. Kromě Hodinové věže, symbolu Grazu, najdeme na Schloßbergu také hradní sklepy, zvonici, 98 m hlubokou tureckou studnu a řadu dalších malých uměleckých objektů. Jako jádro Starého města Graz náleží k světovému dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Základy osídlení byly nalezeny již v 8. století př. n. l. V roce 1125 byl na holé skále vystavěn románský hrad, který dal Grazu název (Gradec znamená slovinsky "malý hrad"). Později byl hrad zgotizován a v roce 1544 přestavěn dle plánu Domenica dell'Allia na renesanční mohutnou pevnost. Hrad je zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejsilnější pevnost všech dob.

Dokonce ani Napoleon jej na začátku 19. století nemohl dobýt. Teprv když v roce 1809 obsadil Vídeň a vyhrožoval zkázou hlavního města, Graz se vzdal a téměř všechny opevnění byla zbořena – pouze Zvonice a Hodinová věž zůstaly, ty byly od grazských občanů vykoupeny a tak se vyhnuly zkáze. Zhruba o třicet let později začal Ludwig Freiherr von Welden s přestavbou v romantickou zahradu s velkým množstvím cest, vhodné na procházky, a množstvím jihozemských rostlin, kterým mírné grazské klima prospívá.

Za druhé světové války byl totálně nasazenými ve vnitřku hory vybudován rozsáhlý systém štol, dlouhý 6,3 km, s 20 vchody a zhruba 12 000 m^2 zastavěné plochy, který sloužil jako velící centrála a protiletecký prostor až pro 40 000 lidí. Tyto tunely se dnes ještě zčásti využívají, najdeme zde:

  • výtah na Schloßberg
  • "Dom im Berg" - výstavní hala
  • pěší cestu z Schloßbergplatzu k Karmeliterplatzu
  • pohádkovou jeskynní dráhu
  • muzeum důlních drah, které patří soukromému spolku (není volně přístupné)

Další části štoly jsou příležitostně využity pro výstavy (např. "Berg der Errinerungen" (Kopec vzpomínek) v rámci Let kulturního hlavního města).

V roce 1999 se grazský Schloßberg společně s historickým centrem města dostal jako pátý komplex v Rakousku na světový list dědictví UNESCO.

Pověst[editovat | editovat zdroj]

Pověst o vzniku Schloßbergu praví: Ďábel slíbil grazským občanům, že Schöckl udělá ještě vyšším. Jako protislužbu žádal duši prvního, který na vyvýšený kopec vystoupá. Grazští občané souhlasili, a tak nato ďábel přiletěl k jedné obrovské skále, aby si ji přivezl. Jak se vrátil, povšimnul si však průvodu lidí ve městě a vypozoroval, že je Velikonoční neděle - avšak v tento den nemůže páchat na lidech žádné zlo a tudíž si nemůže pro sebe vzít duši. Na skálu ve městě vrhnul spoustu hněvu. Ta se rozlomila na dva kusy, ten větší kus se stal Schloßbergem. A na menším se vytvořil Austein, na které se dnes nachází návěští s křížovou cestou.

Vlastní jméno[editovat | editovat zdroj]

Ani po reformě německého pravopisu se název nepíše se 'ss', nýbrž se, z historických důvodů, zachoval název s 'ß'.

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Návštěvníci mohou k výstupu na Schloßberg využít lanové dráhy, výtahu a nebo vystoupat po 260 schodech. Další možností je množství cest vedoucích nahoru ke Schloßbergu, které mají také význam rekreačního místa pro Grazany a turisty.

Lanová dráha[editovat | editovat zdroj]

Lanová dráha byla zřízena roku 1894 a naposledy renovována v roce 2004, kdy byla vybavena novými vagony. Tato pozemní lanová dráha na západní straně vede z Kaiser-Josef-Kai nahoru do kasemat a Schloßbergské restaurace.

Výtah[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 byly při stavbě výtahů také bezbarierové možnosti vytvořeny, a na Schloßberg se mohou dostat i hendikepovaní lidé. Za 4,1 milionů eur byla ve středu skály na úrovni Schloßbergplatz vyhloubena cca 7 metrů široká šachta, více jak 77 m vysoká a ve středu skály na úrovni Schlossergplatzes přes 77m vysoká, vedoucí k jednomu přístupu v blízkosti hodinové věže. V šachtě se nachází vlek pro dvě kabiny pro max. 15 osob. Stoupací rychlost kabin činí 2,5m/s, jízda trvá cca 30s. S nově otevřenou Schloßbergskou restaurací byla prodloužena provozní doba výtahů od čtvrtka do neděle až do 2:30 hodin.

Stavby na Schloßbergu[editovat | editovat zdroj]

Stavby jsou seřazeny zhruba od nejvyššího bodu po nejnižší.

Velká Studna[editovat | editovat zdroj]

Dle návrhu Lazara von Schwendiho vybudovaná studna Domenicem dell'Alliem v letech 1544–1547 je největším stavebním uměním tohoto umělce. V 16 m hlubokém kotli je do kruhu uspořádáno pět studnových šachet s průměrem 3,6 metrů, jejichž objem činí 900 000 litrů. Tam přitéká ze střech přilehlých domů dešťová voda a je zde přefiltrována a slouží dnes jako rezerva pro hašení. Kamenná obrubeň studny z roku 1739 nabyla díky studnovému altánu z roku 1897 dnešní podoby.

Pomník Majora-Hackera (Hackherův lev)[editovat | editovat zdroj]

Bronzová plastika lva od Otta Jarla uctívající Majora Franze Hackhera, který se v roce 1809 se bránil s "hrstkou vojáků" (17 důstojníků a 896 vojáků) proti řítícím se francouzům (cca 3000 vojáků). Protože neexistoval žádný obraz Majora Hackhera, byl mu na poctu vystavěn lev. Originál vznikl v roce 1909, ale v roce 1941, za druhé světové války, byl roztaven. Teprve v roce 1965 postavil na žádost města Graz Wilhelm Gösser jeho repliku.

Schloßbergské jeviště v kasematách[editovat | editovat zdroj]

V původním hradním příkopu byl v roce 1578 vestavěn "Náčelníkův dům", jehož obrovské sklepní klenby byly určeny k přijímání zásob, dočasně také k uvěznění vězňů. Po klenbě dokonce mohly jezdit vagony, na západní straně je ještě patrný vjezd. V troskách budovy, která byla zřícena roku 1809, bylo zřízeno nynější přírodní divadlo a roku 1937 otevřeno Beethovenovým "Fideliem". Moderní přístřešek byl dokončen roku 1987. Kasematy byly přestavovány až do roku 2009. Při tom bylo jeviště otočeno o 180 stupňů a zmenšeno.

Zvonice[editovat | editovat zdroj]

34 m vysoká, osmiboká zvonice byla postavena v roce 1588 na příkaz Karla II. Uvnitř se nachází třetí největší zvon Štýrska, který byl v roce 1587 v Grazu odlit Mertem Hilgerem. Má průměr téměř dva metry a váží 4632 kg. Zvon zvoní 101 údery (zvon byl odlit Turky ze 101 dělových koulí) denně v 7, 12 a 19 hodin. Během intervencí grazského hradu zůstala zvonice v roce 1809 uchráněna před střelbami Francouzů. Pod zvonicí se nachází podzemní sklepení, známé pod jménem "Bassgeige".

Thomasova kaple[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1810 stála vedle zvonice kaple vysvěcená apoštolu Thomasi. Jednalo se o románskou kruhovou rotundu, která byla pravděpodobně zřízena v 12. století. Po střelbě Francouzů byla stavba zachována, ale byla ukradena měděná střecha. Díky povětrnostním vlivů kaple zchátrala a nakonec byla zčásti odstraněna. Dnes jsou viditelné jen základy z ocelového můstku vedle zvonice.

Kanónová chýše[editovat | editovat zdroj]

Kanónová chýše byla postavena roku 1544, stejně tak jako zbytek tvrze podle plánů Domenica dell'Allia. Působila nejprve k obraně a později jako státní vězení a umístění požárního poplachu. Spolu s dalším zařízením byla Francouzi srovnána se zemí. V letech 1978–1979 byla při příležitosti 850. výročí města Graz přestavěna díky daru od Obchodní komory. Až do roku 1797 byli v Kanónové chýši umístěni "Čtyři evangelisté", čtyři kanóny pro varování veřejnosti před blížícími se nepřáteli a při požárech. Ty byly v roce 1809 odneseny Francouzi. Dnes jsou místo toho vystaveny dva větší a dva menší kanóny, které byly odlity v Paříži. Ve zvonové stolici je také poplachový zvonek (z roku 1796). V budově nyní sídlí grazské muzeum vojenské posádky.

Chlévové hradby[editovat | editovat zdroj]

Stavba této mohutné hradby, vysoké více jak 20 m a s 6 m širokou opěrnou zdí, začala v roce 1544 na stejném místě, jako bývalo opevnění středověkého hradu. Na něm stával chlév, podle kterého hradby dostaly název. Dřevěné dveřní křídlo na jižní straně pochází z 19. stol. Nepravá "Egyptská brána" byla zřízena Dr. Bonaventurem Hödlem v roce 1820, pergola v roce 1900. Ve východním rohu se nachází jediná zbývající strážní věž.

Čínský pavilon a Biskupská židle[editovat | editovat zdroj]

Čínský pavilon byl zřízen v roce 1890 a nahradil starší románský sad s vinnou révou. Biskupská židle je kamenná lavice se zvětralým písmenným znakem a na zadní straně s gotickou kružbou. Jedná se o nalezený kus z pozdně gotické éry hradu na Schloßbergu. Legenda praví, že zde po 40 letech ve vazbě ve Schloßbergu odpočíval zemřelý biskup Graf Nádasdy.

Turecká kašna[editovat | editovat zdroj]

V letech 1554–1558 byla tato kašna, hluboká 94 m, vyhloubena k podzemní vodě řeky Mur, aby byly v pevnosti zásoby vody v případě delšího obléhání. Stavební plán pocházel od stavitele Domenica dell'Allia. Nynější jméno dostala brána v 19. století, kdy byli údajně zajati Turci, kteří se pak účastnili na vykopávkách. Doopravdy to byli ale Martolosové, z windischských hranic. Ještě roku 1934 tu byla z jedné strany otevřená hala s čerpadlem, lanový naviják a dvě velká dřevěná vědra.

Domek herce G. Starcke[editovat | editovat zdroj]

V roce 1575 zřídil mistr Dionisio Radei na úpatí Chlévových hradeb prašnou bránu, která však byla roku 1809 zničena Francouzi. Na témže místě vystavěl Dr. Bonaventura Hödl v roce 1820 domek na vinici v neogotickém stylu architektonickém stylu "krab" a pod ním vysadil na přilehlé terase víno. Na přelomu století zde žil dvorní herec Gustav Starcke (1848 - 1921), napsal zde vlastní básně, které byly věnovány Schloßbergu. Dnes se v této stavbě nachází restaurace, z jejíž terasy je nádherný výhled na západní část Grazu.

Hodinová věž[editovat | editovat zdroj]

Hodinová věž je symbol a zároveň nejstarší budova města Graz. Věž byla postavena již v roce 1265 a skrývá tři vnitřní zvony: Hodinový zvon (nejstarší zvon Grazu: 1382), Smolařský zvon (cca 1450) a Ohnivý zvon (1645).

Hradní bašta[editovat | editovat zdroj]

Dodnes zachovaná bašta byla v roce 1551/1552 zřízena italským mistrem Domenicem dell'Alliem, dohotovena teprve v roce 1556. Od roku 1930 je přístupná veřejnosti a dnes je nejkvětnatější částí Schloßbergu.

Cerriniho zámeček[editovat | editovat zdroj]

Karl Freiherr von Cerrini (1777 - 1840) hrdinsky hájil v roce 1809 Hradní baštu proti francouzskému vojsku. Díky svým zásluhám po mírovém ukončení v roce 1820 získal od Francouzů povolení vybudovat dům na jihovýchodním rohu odstřeleného průlomu pod hodinovou věží. V letech 1995 - 1997 byl celý dům renovován městem Graz a slouží jen jako pracovní a azylové místo pro umělce vyhnané z jejich domovské země.

Herbersteinova zahrada[editovat | editovat zdroj]

Na jižním svahu Schloßbergu se odjakživa pěstovalo víno. Na této kultivaci má obzvláště zásluhu hraběcí rodina Herberstein, která založila ve svém paláci na Sackstrasse (dnes již neschůdnou) skalní stezku v jejich vinné zahradě. V roce 1930 byla Herbensteinova zahrada zprůchodněna "válečnou stezkou" a tedy byly otevřeny publiku "střešní zahrady Grazu". Terasy se středozemní květenou patří mezi nejkrásnější ukázky Zahradní architektury meziválečné doby.

Válečná stezka[editovat | editovat zdroj]

Nahoru k hodinové věži vede 260 schodů z Schloßbergbahnplatzu. Na stavbě stezky se podíleli v roce 1914 do 1918 rakouští zákopníci a ruští váleční zajatci, načež jí bylo dáno jméno Ruská stezka. Známější je však výraz Válečná stezka, neboť zde byly během první světové války vystavěny schody. V letech 1924 - 1928 byla u příležitosti 800letého výročí města Graz doplněna o podélně vedenou západní skalní hráz.

Fauna a flora[editovat | editovat zdroj]

Na Schloßbergu najdeme množství smíšených lesů sestávající z buků, habrů, jasanů, jilmu a mnoha druhů javoru, které jsou na slunečných místech smíchány s různými druhy, jako akáty a pajasan. Velmi dobře se zde daří břečťanu, který šplhá na mnoha kmenech, ale také skalních částech. Na zahradní části se nachází Karl-Böhm-Allee se svými japonskými třešněmi a poblíž najdeme habrovou alej, pod hodinovou věží také fíkovník, nádherné kvetoucí keře v Herbensteinově zahradě a u kanónové bašty imposantní paulovnii. Můžeme zde zpozorovat asi 50 druhů ptáků, včetně desítek druhů hnízdících ptáků, jako je puštík obecný, poštolka a lejsek bělokrký. Do 16. století zde hnízdil ibis skalní.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]