Síran hlinitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Síran hlinitý
Síran hlinitý Síran hlinitý
Obecné
Systematický název Síran hlinitý
Anglický název Aluminium sulfate
Německý název Aluminiumsulfat
Sumární vzorec Al2(SO4)3
Vzhled bílé krystalky nebo prášek
Identifikace
Číslo RTECS BD1700000
Vlastnosti
Molární hmotnost 342,153 g/mol
666,427 g/mol (oktadekahydrát)
Teplota rozkladu 770 °C
Teplota dehydratace 86,5 °C (- H2O, oktadekahydrát)
Hustota 2,71 g/cm³ (20 °C)
2,672 g/cm³ (22 °C, oktadekahydrát)
Index lomu oktadekahydrát
nDa= 1,474
nDb= 1,477
nDc= 1,483
Tvrdost 1,5 - 2 (oktadekahydrát)
Rozpustnost ve vodě 31,2 g/100 ml (0 °C)
36,4 g/100 ml (20 °C)
59,2 g/100 ml (60 °C)
98,1 g/100 ml (100 °C)
oktadekahydrát
86,2 g/100 ml (0 °C)
108,2 g/100 ml (20 °C)
262,7 g/100 ml (60 °C)
1 108 g/100 ml (100 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -4,54 10-6 cm3 g-1
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
trojklonná (oktadekahydrát)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -3 435 kJ/mol
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -1 024 J/g
Standardní molární entropie S° 239,2 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -3 101 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,765 J K-1 g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R37/38, R41, R68
S-věty S26, S36/37/39
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Síran hlinitý je anorganická sloučenina, hlinitá sůl kyseliny sírové se vzorcem Al2(SO4)3. Používá se především jako flokulační (vločkovací) činidlo při čištění pitné a odpadní vody a také při výrobě papíru.[1][2]

Síran hlinitý bývá někdy nesprávně označován jako kamenec, ovšem kamence jsou podobné sloučeniny typizované síranem hlinito-draselným (KAl(SO4)2.12H2O). Bezvodý síran hlinitý se vyskytuje v přírodě jako vzácný nerost millosevichit, přítomný například v sopečném prostředí nebo v hořících haldách hlušiny z uhelných dolů. Se síranem hlinitým se lze jen vzácně, pokud vůbec, setkat jako s bezvodou solí. Tvoří celou řadu hydrátů, z nichž nejčastější jsou hexadekahydrát (Al2(SO4)3•16H2O) a oktadekahydrát (Al2(SO4)3•18H2O). Pentahydrát ([Al(H2O)6]2(SO4)3•5H2O) se vyskytuje v přírodě jako minerál alunogen.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Síran hlinitý lze získat přidáním oxidu (Al2O3), uhličitanu (Al2(CO3)3) nebo hydroxidu hlinitého (Al(OH)3) do kyseliny sírové:

Al2O3 + 3 H2SO4 → Al2(SO4)3 + 3H2O
Al2(CO3)3 + 3 H2SO4 → Al2(SO4)3 + 3H2O + 3CO2
2 Al(OH)3 + 3 H2SO4 → Al2(SO4)3 + 6H2O

Síran hlinitý lze připravit také rozpouštěním hliníku v kyselině sírové, ale pouze zředěné. V koncentrované kyselině sírové se hliník pasivuje:

2 Al + 3 H2SO4(zřed.) → Al2(SO4)3 + 3H2

Použití[editovat | editovat zdroj]

Síran hlinitý se používá při čištění vody a jako mořidlo při barvení a potisku textilu. Při čištění vody způsobuje koagulaci nečistot, které se pak odstraňují jako částečky usazené na dně nádrže nebo se snadno odfiltrují. Tomuto procesu se říká flokulace čili vločkování.

Rozpustí-li se velké množství síranu hlinitého v neutrální nebo slabě zásadité vodě, vzniká želatinovitá sraženina hydroxidu hlinitého Al(OH)3. Při barvení a potisku textilií tato sraženina napomáhá přilnutí barviva k vláknům tím, že ho učiní nerozpustné.

Síran hlinitý se někdy používá ke snížení pH zahradní půdy, protože hydrolyzuje za vzniku sraženiny hydroxidu hlinitého a zředěné kyseliny sírové. Příkladem, co změna úrovně pH půdy může udělat s rostlinami, je hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla). Tato rostlina při snížení pH půdy změní svoji barvu.

Síran hlinitý je aktivní složkou některých antiperspirantů; ovšem od roku 2005 není schválen FDA pro takové použití v USA.

Bývá také obsažen v kypřicích prášcích, což je ale kontroverzní, protože existují obavy ohledně hliníku v potravě.

Ve stavebnictví se síran hlinitý používá jako urychlovač a hydrofobní činidlo do betonu. Může sloužit také jako pěnidlo v hasicí pěně.

Bývá také v kamencových tyčinkách a používá se pro omezení bolesti při bodnutí hmyzem nebo požahání.

Může být též velmi účinný jako moluskocid, k hubení plzáka španělského.

Chemické reakce[editovat | editovat zdroj]

Při zahřívání na 580 až 900 °C se síran hlinitý rozkládá na oxid hlinitý a oxid sírový. S vodou tvoří hydráty různého složení.

S hydrogenuhličitanem sodným reaguje za vzniku oxidu uhličitého; pokud se přidá stabilizátor pěny, lze takto produkovat pěnu k hašení:

Al2(SO4)3 + 6 NaHCO3 → 3 Na2SO4 + 2 Al(OH)3 + 6 CO2

Oxid uhličitý je zachycován stabilizátorem pěny a tvoří hustou pěnu, která plave na povrchu uhlovodíkových paliv a brání přístupu atmosférického kyslíku, čímž udusí oheň. Tato pěna je nevhodná pro hašení polárních rozpouštědel, například ethanolu, protože se s nimi může smísit a rozpadnout se. Vznikající oxid uhličitý slouží i jako hnací plyn, který vytlačuje pěnu z nádoby, ať již přenosného hasicího přístroje nebo z pevné instalace. V USA se však taková chemická pěna považuje za zastaralou a byla nahrazena syntetickými mechanickými pěnami, například AFFF, které mají delší životnost, jsou účinnější a šířeji použitelné. V některých státech (např. Japonsku a Indii) se však chemické pěny stále používají.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aluminium sulfate na anglické Wikipedii.

  • Pauling, Linus(1970). General Chemistry. W.H. Freeman:San Francisco. ISBN 0-486-65622-5. 
  1. GLOBAL HEALTH AND EDUCATION FOUNDATION. Conventional Coagulation-Flocculation-Sedimentation [online]. National Academy of Sciences, 2007, [cit. 2007-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Kvech S, Edwards M(2002).  "Solubility controls on aluminum in drinking water at relatively low and high pH". WATER RESEARCH 36 (17): 4356–4368. doi:10.1016/S0043-1354(02)00137-9. PMID 12420940. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]