Pribina (firma)
| Pribina | |
|---|---|
 Brána hesovské mlékárny TPK Pribina (2014) | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | společnost s ručením omezeným |
| Datum založení | 1993 |
| Datum zániku | 2010 |
| Adresa sídla | Hesov 421, Přibyslav, 582 22, Česko |
| Souřadnice sídla | 49°35′10″ s. š., 15°42′41″ v. d. |
| Identifikátory | |
| IČO | 49242041 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pribina, původně Mlékárenské a pastevní družstvo, později TPK Přibyslav, součást firmy Savencia Fromage & Dairy Czech Republic, je mlékárenský výrobní podnik známý zejména svými výrobky Pribináčkem[1] či Hermelínem.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Společnost vznikla v roce 1924[3] jako Mlékárenské a pastevní družstvo, zapsaná společnost s omezeným ručením.[4] Vznik byl motivován očekávaným zlepšením odbytu pro místní drobné výrobce mléka v počínající hospodářské krizi.[4] U zrodu také stála místní škrobárna Amylon. Její vedení, v němž byl mj. senátor František Malinský,[5] v té době zvažovalo, zda se výkupu a zpracování mléka začít věnovat, nebo dát podnět ke vzniku samostatné organizace.[6] Podle pramenů byl dne 29. června 1923 ustaven přípravný výbor a 11. listopadu téhož roku valná hromada zvolila představenstvo. Jeho předsedou se stal Ing. Adolf Švec (ředitel Amylonu), který jím zůstal až do německé okupace.[4] K datu založení mělo družstvo 50 členů, převážně pěstitelů brambor.[6]
Výroba začínala v pronajatém objektu firmy Amylon v Hesově. Dne 9. června 1924 bylo zpracováno prvních 207 litrů mléka a v červenci 1925 se zpracovávalo 1500 litrů denně. Produkce začala výrobou sýrů po vzoru francouzských camembertů, většinu však záhy tvořil romadur a sýry eidamského typu.[4]
Do roku 1925 se zdvojnásobil počet členů družstva.[6] Počátkem roku 1927 schválila rada města Přibyslavi používat na etiketách výrobků znak města.[4]
30. a 40. léta[editovat | editovat zdroj]
Postupně byly založeny pobočky v Polné (1931), ve Velké Losenici (1939) a v Havlíčkově Borové (ne dříve než v roce 1940).[6] V roce 1933 vznikla tavírna sýrů.[4] Další růst vedl k nutnosti rozsáhlé rekonstrukce stávající provozovny, kterou družstvo odkoupilo od Amylonu,[6] a k výstavbě nové mlékárny, jejíž provoz byl spuštěn v roce 1941. V únoru 1941 družstvo vykupovalo 12 450 litrů denně.[4] Během okupace se tavírna v Hesově stala největším producentem tavených sýrů v tehdejším Protektorátu[6] s měsíční produkcí 120 tun.[4]
Během okupace byl odvolán dosavadní ředitel a do firmy nastoupilo německé vedení v čele s J. Keulenem a W. Brüningem.[6] Na konci války v roce 1945 mělo družstvo 1039 členů a zaměstnávalo 92 dělníků a 54 úředníků.[4] Vedení se ujal Stanislav Čapek.[6] Ke dni 12. listopadu 1948[7] došlo k přejmenování na Pribina, zemědělské výrobní družstvo Českomoravské vysočiny.[6] Za necelý rok však následovalo další přejmenování na Pribina, družstevní závody Českomoravské vysočiny, s. r. o.[7]
Nový sortiment[editovat | editovat zdroj]
V roce 1946 byl obnoven provoz v provozovnách ve Velké Losenici a Havlíčkově Borové, které byly odstaveny během války. [7] V roce 1947 začala výroba mléčných dezertů v kelímcích s názvy Eva, Bivoj či Mocca, což byli předchůdci pozdějšího Pribináčku, k němuž firma dospěla v roce 1954.[8]
Ještě v roce 1937 družstvo začalo také s výkupem vajec, pro jehož potřeby v Hesově vybudovalo chladírnu, po válce doplněnou moderním drůbežářským závodem.[6] V roce 1948 se začalo např. i s výrobou umělých květin z peří.[7]
Na podzim 1948 se rozšířila produkce také o konzervované ovoce. Nově spuštěná konzervárna vyráběla zpočátku mošty a ovocná vína,[7] později kompoty, džemy do jogurtů, ovocné sirupy a také trvanlivý džus z čerstvého ovoce Pribinka.[6] V roce 1949 byla založena ovocná školka s převažující produkcí sazenic černého rybízu.[7] Ve své době se Pribina stala výhradním dodavatelem džemů pro výrobu jogurtů.[7]
Národní podnik[editovat | editovat zdroj]
V roce 1952 bylo družstvo s 226 zaměstnanci znárodněno a od 1. ledna 1953 se stalo národním podnikem Pribina Přibyslav s provozovnami Hesov, Polná, Velká Losenice, Žďár nad Sázavou, Havlíčkova Borová, Nové Město na Moravě a později i Velké Meziříčí.[6][7] Krom jiného vznikly v bývalých stříbrných štolách v Dolním Dvoře nové zrací sklepy pro sýr niva.[7]
K další změně organizačního členění došlo k 1. dubnu 1958,[7] kdy se Pribina stala závodem č. 03 národního podniku Posázavské mlékárny v Havlíčkově Brodě. V ředitelských pozicích nastalo po Stanislavu Čapkovi (odešel téhož roku) období střídání, zakončené nástupem Květoslava Skřečka v roce 1964.[6] Mezitím 1. července 1960 došlo v souvislosti s ustavením nového krajského zřízení ke vzniku národního podniku Východočeské mlékárny Pardubice, jehož 12. závodem se stala Pribina.[7]
V roce 1976 se Pribina stala pouhou nesamostatnou provozovnou závodu Havlíčkův Brod, v té době už pod národním podnikem Průmysl mléčné výživy v Hradci Králové (ten vznikl z Východočeských mlékáren 1. ledna 1975).[7][6] Novým ředitelem se stal MVDr. Václav Žatečka.[7]
V druhé polovině 60. let se výrobní sortiment rozšířil o sušené mléko a obnovila se ruční výroba camembertu pod značkou Hermelín.[7] V 70. letech byl postupně ukončen provoz konzervárny ovoce[6] a výroba se soustředila zejména na tavené sýry, Pribináček a Hermelín. Výroba Hermelínu byla od 9. dubna 1976 spuštěna na nové plně mechanizované výrobní lince.[7]
Od 90. let[editovat | editovat zdroj]
V roce 1990 se firma znovu osamostatnila[7] a po dlouhém jednání se v roce 1993[6] stala tehdejší PRIBINA s.r.o. se svými 370 zaměstnanci[7] součástí francouzské sýrařské společnosti Bongrain sídlící v Paříži[6] (v roce 2015 přejmenované na Savencia Fromage & Dairy).
V roce 1998 dosáhl celkový roční objem zpracovaného mléka 44,6 milionu litrů.[6]
V roce 2010 došlo ke sloučení[9] s mlékárenským závodem TPK v Hodoníně, výrobcem tavených sýrů Apetito,[10] jehož 100% vlastníkem byla rovněž firma Bongrain.[9] Sloučená společnost se sídlem v Hodoníně nesla název TPK, s. r. o.,[11] značka Pribina pro přibyslavský závod však zůstala zachována.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MACEK, Ladislav; ČORNEJ, Petr; ROUS, Pavel. Přibyslav: Sborník příspěvků k dějinám města vydaný u příležitosti 570 let úmrtí Jana Žižky. Přibyslav: Městský úřad v Přibyslavi, 1994. S. 3.
- ↑ Závod Přibyslav - Pribina [online]. TPK [cit. 2014-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-13.
- ↑ KOLEK, Jaroslav. Potravinářský závod PRIBINA oslavuje letos dvě významná jubilea. Přibyslavský občastník. Červen 2013, roč. XXIII, čís. 270, s. 14. Dostupné online [cit. 2014-05-11].
- ↑ a b c d e f g h i KOLEK, Jaroslav. 75 let práce a úspěchů Pribiny. Noviny radnic. Říjen 1999, čís. 108, s. 1–2. Dostupné online [cit. 2014-05-11].
- ↑ MUDr. František Malinský [online]. Městské muzeum Přibyslav [cit. 2014-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-23.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r MARKOVÁ, Lucie. Přibyslav. 1. vyd. Praha a Havlíčkův Brod: Elmar, 2008. 144 s. ISBN 978-80-904192-0-9. S. 80–81.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q KOLEK, Jaroslav. 75 let práce a úspěchů Pribiny. Noviny radnic. Listopad 1999, čís. 109, s. 3. (pokračování článku). Dostupné online [cit. 2014-05-11].
- ↑ HÁJKOVÁ, Julie. Pribináček nám chutná už šedesát let. Havlíčkobrodský deník.cz [online]. 2014-03-28 [cit. 2014-05-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c SAADOUNI, Štěpánka. Pribina se sloučí, ale tradiční značka nezaniká. Havlíčkobrodský deník.cz [online]. 2010-06-05 [cit. 2014-05-12]. Dostupné online.
- ↑ Závod Hodonín - TPK [online]. TPK [cit. 2014-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-12.
- ↑ TPK, spol. s r.o. [online]. ARES, Ministerstvo financí ČR [cit. 2014-05-12]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Pribina – TPK, oficiální stránky společnosti