Krajina z vrcholu Metodka (788 m n. m.) v centrální části členité Pohledeckoskalské vrchoviny, georeliéfem tvořící v rozsahu 395 až 822 m n. m. geomorfologický okrsek
Krajinná oblast má nepravidelný tvar, nejdelší vzdálenost ve směru SZ – JV na linii Blatiny – Bystřice nad Pernštejnem činí přibližně 19 km, v nejširším místě na severozápadním okraji cca 20 km na linii Oldřiš – Sněžné – Jiříkovice a jen asi 8,7 km na jihovýchodě mezi sídelními lokalitami Hrdá Ves a Rodkov.
Typem georeliéfu členitá vrchovina v nadmořských výškách přibližně 395–822 m, tvořená zejména horninami poličského a svrateckého krystalinika, centrální část ortorula a migmatit až ortorula (paleozoikum až proterozoikum), na severovýchodě pararula (Oldřiš), svor (Telecí), biotitická rula drobně zrnitá s ostrůvky amfibolitu a skarnu (Sněžné), na severozápadě také amfibolit v moldanubiku (Pohledec až Rokytno) a na jihovýchodě pararula v moldanubiku (Domanín), biotitická a dvojslidná rula až svorová rula svrateckého krystalinika (Bystřice nad Pernštejnem).[3]
Nejníže je situovaná hladina řeky Svratky přibližně v nadmořské výšce 395 m pod vodní nádrží Vír I na rozhraní katastrů Karasín a Vír. Nejvyšších nadmořských výšek nad 800 m dosahuje vrchovina na hřbetech s výškovými body Bohdalec (790,6 m a s neoficiálním zaměřením v roce 2016 na vrcholu skalního útvaru 801,1 m) na rozhraní katastrů Líšná a Věcov, Buchtův kopec (812,9 m) na rozhraní katastrů Daňkovice a Krásné nad Svratkou, Pohledecká skála (812 m) v katastru Pohledec a také s vrchy Pasecká skála (818,6 m) a Kopeček (821,7 m) nad silnicí II/354 vedené vrcholem sedla (786 m) v katastru Studnice u Rokytna.
Nejvyšší vrchol v krajinné oblasti vymezené územím geomorfologického okrsku se zeměpisným jménem Kopeček a nadmořskou výškou 821,7 m leží na katastrálním území Nového Města na Moravě v okrese Žďár nad Sázavou náležejícím do Kraje Vysočina.[4]
Buchtův kopec s kopulí na radiolokační věži je nad městysem Sněžné dominantou krajiny Pohledeckoskalské vrchoviny
V geografii Česka krajinná oblast s výškovou členitostí vrchoviny, situována v nadmořských výškách v rozsahu 395 až 822 m, na více místech skalní útvary ve vrcholové části úzkých hřbetů a vodní toky v hlubokých rozevřených údolích, výrazné zejména s řekou Svratkou od Milovské kotliny v celém průběhu jejího toku Pohledeckoskalskou vrchovinou až pod vodní nádrž Vír, od Borovnice s průtokem částečně v Sulkovecké vrchovině. Větší plochou geomorfologické jednotky na katastrálním území obcí okresu Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina, v katastrech Borová, Březiny, Lačnov u Korouhve, Oldřiš, Pustá Rybná, Sádek a Telecí v okrese Svitavy náležejícím do Pardubického kraje.[4]
Mezi významné výškové body krajinné oblasti náleží Buchtův kopec (812,9 m n. m.), v jehož vrcholové části stojí radiolokační věž, vrchol v nadmořské výšce 840 m n. m. je nejvyšším pevným bodem Pohledeckoskalské vrchoviny a současně Žďárských vrchů, Hornosvratecké vrchoviny a Českomoravské vrchoviny.[5]
Krajinnou oblast lze přibližně vymezit obcemi (místy) po jejím obvodu (bez územních výstupků) od nejsevernějšího bodu:
Zeměpisné jméno (oronymum) je odvozeno od zalesněného skalnatého hřbetu tvořeného dvojslídným migmatitem svrateckého krystalinika,[3] orientovaného SZ – JV, s vrcholem Pohledecká skála (812 m n. m.) na severovýchodě katastrálního území Pohledec (část Nového Města na Moravě), hřbet s lesním masivem výrazný v pohledu ze sídelní lokality Odranec (v části obce Věcov) v centrální části vrchoviny.
Pasecká skála je významným a veřejně přístupným geomorfologickým útvarem, geologickou lokalitou a přírodní památkou v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, ve vrcholové části se skalní vyhlídkou
Geomorfologie řadí Pohledeckoskalskou vrchovinu mezi geomorfologické okrsky v rámci regionálního členění georeliéfu provedeného systémově pro celé území Česka. Řádově nejnižší geomorfologická jednotka se dále nedělí, charakterizuje ji obecně typ georeliéfu se stejným původem povrchových tvarů a s podobnou výškovou polohou. V seznamu geomorfologických jednotek České republiky je označena pětimístným indexem IIC-4A-2.[1]
Tvoří skladebnou část geomorfologického podcelku s názvem Žďárské vrchy (index IIC-4A) spolu s dalšími třemi geomorfologickými okrsky: Borovský les (index IIC-4A-1), Devítiskalská vrchovina (index IIC-4A-3) a Milovská kotlina (index IIC-4A-4). V rámci Žďárských vrchů rozlohou největší okrsek, sousedí na severu s okrskem Borovský les převážně v Pardubickém kraji (Březiny – Borová), na severozápadě s horopisně nejvyšším okrskem Devítiskalská vrchovina (Lhotka u Žďáru nad Sázavou – Blatiny) a také s Milovskou kotlinou (Blatiny – České Milovy).
Z hlediska historie geomorfologického vývoje georeliéfu (tvaru zemského povrchu) náleží Pohledeckoskalská vrchovina do geomorfologického celku Hornosvratecká vrchovina (index IIC-4). Na východě až jihovýchodě tvoří rozhraní s jejím geomorfologickým podcelkem Nedvědická vrchovina (index IIC-4B) s okrsky Jedlovská plošina (index IIC-4B-1) v úseku Oldřiš – Sádek, Sulkovecká vrchovina (index IIC-4B-7) v úseku Sádek – Hrdá Ves a Pernštejnská vrchovina (index IIC-4B-6) v úseku Hrdá Ves – Rodkov.
V rámci Hornosvratecké vrchoviny je také částečně okrajovým okrskem, tvoří rozhraní s geomorfologickým celkem Křižanovská vrchovina (index IIC-5) a jejím podcelkem Bítešská vrchovina (index IIC-5A), s okrsky Bobrovská pahorkatina (index IIC-5A-7) v úseku Rodkov – Divišov a Novoměstská pahorkatina (index IIC-5A-6) v úseku Divišov – Lhotka u Žďáru nad Sázavou.[2]
Horniny modelují terén do úzkých hřbetů oddělených hlubokými údolími tzv. žďárského typu georeliéfu, ve vrcholové části typický skalními útvary, např. vrch Bohdalec a také významné geologické lokality a přírodní památky Pasecká skála, Pohledecká skála, Prosička a Štarkov.
Na hřbetech kryogenní tvary – skalní útvary, balvanové sutě, kryoplanační terasy a mrazové sruby, v pásu krajiny mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Vojtěchovem tzv. pediment neboli úpatní zarovnaný povrch vzniklý rovnoběžným ústupem svahu v lokalitě, kde svah i skalní úpatí je tvořeno horninami stejně odolnými vůči jejich odnosu.[1] V okolí sídelní lokality Studnice (část Nového Města na Moravě), nejvýše položené vesnice v oblasti Žďárských vrchů, výskyt krystalického vápence (dříve též znám jako bílý mramor ze Studnice, vápenec z velké části odtěžen, pálen v místních vápenkách od 17. století do 30. let 20. století), v něm objeveny již v roce 1878 drobné krasové jevy (nepřístupné).[6]
Částečně zalesněná oblast převážně porosty smrku s příměsí buku, zbytky bučin a suťových listnatých dřevin v okolí vodní nádrže Vír, krajinný ráz charakterizuje mozaika lesů, zemědělsky obdělávaných polí, pastvin a luk, roztroušené skupiny náletových dřevin (například bříza, jeřáb, javor, líska a další, podél vodních toků zejména olše).[1]
Geologické podloží tvoří především horniny poličského a svrateckého krystalinika, migmatit a ortorula (dvojslídný migmatit až ortorula), také dvojslídný svor a biotitická rula drobně zrnitá, též pararula a v malých ostrůvcích amfibolit a vápenec, v místech vodních toků a nádrží hlína, písek, štěrk nivního sedimentu kvartéru.[3]
Krajinná oblast náleží do povodí Svratky, evropské řeky Dunaj a úmoří Černého moře, významné vodní toky Fryšávka a Medlovka (zdrojnice v Devítiskalské vrchovině), Černý a Hlučál (prameniště Borovský les), lesní a luční lokality s prameništi mnoha potoků: Bezděčka, Bílý, Blatinský, Bobrůvka (Loučka), Bohuňovský, Bystřice, Domanínský, Chobotský, Kamenka, Karasínský, Krásenský, Končinský, Kroupnica, Myšánka, Nedvědička, Písečenský, Ptačí, Rybníček, Skalský, Sněženský, Spělkovský, Štarkovský, Telecký, Věcovský, Vojtěchovský, Záleský, Ždánický a další bezejmenné vodoteče.[4]
Skalní útvar ve vrcholové části Pohledecké skály (812 m n. m.), z větší části nepřístupné lokality v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, od názvu vrchu odvozeno jméno geomorfologického okrsku Pohledeckoskalská vrchovina
Významné body[1] a vrcholy s nadmořskou výškou 700 a více metrů:[4]
Přední skála 715,6 m (Karasín), v západo-severozápadním směru ve svahu pod vrcholem, v nadmořské výšce zhruba 696 m, rozhledna Karasín s vyhlídkovou plošinou ve výšce 25 m do Pohledeckoskalské vrchoviny i sousedních krajinných oblastí
Prosíčka, vrchol 739,4 m n. m. v lokalitě přírodní památky se skalním útvarem na úzkém hřbetu, pohled ze svahu vrcholu Kamenice (780 m n. m.), v údolí část zástavby v obci VěcovProsíčka 739,4 m (Borovnice), významný bod, rozhledové místo, na zalesněném úzkém hřbetu přírodní památka Prosička[14] se skalním útvarem vypreparovaným mrazovým zvětráváním v pleistocénu
bezejmenný vrchol 749,7 m (někdy Pohledecký kopec, významný bod nad lokalitou přírodní památky Vávrova skála, Pohledec)
Vávrovka, též Vávrova skála 750,5 m (přibližně 10,5 m vysoký izolovaný rulový skalní útvar v lokalitě přírodní památky Vávrova skála, dle vrstevnice v nadmořské výšce zhruba 440 m úpatí skaliska, Pohledec), významný bod
bezejmenný vrchol 750,8 m (Koníkov), rozhledové místo, cca 422 m severovýchodně (55°) od vrcholu Metodka nad trasou naučné stezky, vyhlídka do údolí Štarkovského potoka (Roženecké Paseky) a Věcovského potoka (Věcov)
Metodka 787,8 m (Koníkov), na vrcholu z roku 1975 památník partyzánů z II. světové války, vrcholovou částí vedena naučná stezka Metodka
Na Konvalinkovým kopci 797,3 m (trigonometrický bod, Studnice u Rokytna)
Bohdalec, kopec s trigonometrickým bodem 791 m n. m., ve vrcholové části se skalním útvarem s neoficiální nivelací 801 m n. m. určenou v roce 2016Bohdalec 801 m (výška dle neoficiálního měření z roku 2016 na vrcholu skalního útvaru),[15] trigonometrický bod 790,6 m na vrcholu kopce, rozhraní katastrů obcí Líšná a Věcov,[16] významný bod
Kopeček 821,7 m (zalesněná vrcholová část, Studnice u Rokytna), na jihozápadním bezlesém svahu stožáry s vedením pro VVN určené k výzkumu vlivu námrazy a koroze, nejvyšší vrchol krajinné oblasti
↑ abcdeDEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 582 s. ISBN80-86064-99-9. Heslo: Pohledeckoskalská vrchovina, s. 353.
BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 2012. 344 s. ISBN978-80-200-2026-0.
Česko
multimediální obsah na Commons
,_CZ170824-056.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pohledeckoskalská vrchovina na Wikimedia Commons 