Skarn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Skarn v polarizačním mikroskopu při zkřížených nikolech, pozorovatelný kalcit, pyroxen, křemen

Skarn je kontaktní metamorfovaná hornina vyznačující se různou hrubostí zrna. Jedná se o křemičitanovou horninu, na jejímž vzniku se podílí přeměna uhličitanových hornin. Skarn vzniká reakcí mezi uhličitany a roztoky minerálů, které byly uvolněny z tuhnoucího magmatu. Nejčastěji mají zelenou nebo červenou barvu. Méně časté jsou šedé, hnědé, černé nebo bílé varianty.

Složení[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Skarn bývá velmi často významným zdrojem různých kovů, například mědi, železa, molybdenu, wolframu, zlata, olova, cínu a zinku. Ve skarnech nejčastěji vzniká magnetitová mineralizace, později se může objevit i další, hlavně sulfidy. Ložiska tohoto typu jsou označována jako kontaktně-metasomatická, kontaktně-pneumatolické nebo pyrometasomatická.

Předpokládá se, že železné a zlatonosné skarny vzniklé působením mafických nebo střednědobých intruzí, pravděpodobně plášťového původu. Měděná, olověná, zinková a wolframová ložiska tohoto typu byla vázána na některé typy žulových masivů I-typu, zatímco molybdenové a cínové zrudnění vznikalo působením magmatu vzniklé anatexií sedimentů (S-typ).

Ložiska a výskyt ve světě[editovat | editovat zdroj]

Skarn tvoří významné ložiskové akumulace různých druhů surovin. Velký význam v minulosti měly Fe-Skarn, které byly často dobývány v Evropě díky své vhodné pozici. Dnes jsou tato ložiska těžená například v Rusku na Urale (Magnitnaja Gora), v USA (Iron Spring, Iron Mountain) a Rumunsku (Ocna de Fer). Velmi významná jsou také skarnová ložiska wolframu, které tvoří většinu světových zásob tohoto kovu, jsou to například King Island Mine v Tasmánii nebo kanadské ložisko MacTung. Ekonomicky nevýznamné výskyty skarnu jsou známé také na mnoha lokalitách po celém světě.