Borovice ostnitá

Pinus muricata
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta);
Třída	jehličnany (Pinopsida);
Řád	borovicotvaré (Pinales);
Čeleď	borovicovité (Pinaceae);
Rod	borovice (Pinus);
Podrod	Pinus;
Sekce	Trifoliae;
Podsekce	Oocarpae;
Binomické jméno
	Pinus muricata; D.Don
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pinus muricata česky borovice biskupská (z angl. „bishop pine“) je severoamerická a mexická borovice, vyznačující se nejtrvanlivějšími šiškami ze všech borovic. Latinský druhový název „muricata“ znamená „měkce trnitá“.

Synonyma

Pinus edgariana
Pinus muricata varieta anthonyi
Pinus remorata
Pinus muricata forma remorata
Pinus muricata varieta borealis
Pinus muricata varieta stantonii
Pinus muricata varieta remorata.

Homonymum

V roce 1866 popsal Henry Bolander „Pinus muricata Bol.“, což je synonymum pro Pinus contorta.

Popis

Stálezelený, jehličnatý, jednodomý a větrosnubný, velmi rychle rostoucí (i u mořského pobřeží) - mladé stromy vyrostou 180 cm za rok, strom, dorůstající do výšky 24 m. Kmen je rovný či pokroucený, dosahuje průměru 0,90 m. Větve stromu jsou rozložité a vzestupné, často pokroucené. Koruna je zaoblená, zploštělá nebo nepravidelná. Borka zpočátku červenošedá a hladká, později tmavě šedá, hluboce rozbrázděná do dlouhých hřebenů, šupinovitě plátovitá, tlustá. Letorosty štíhlé až tlusté, zprvu oranžovohnědé, později tmavohnědé, drsné. Pupeny vejčitě válcovité, tmavohnědé, 10-25 mm dlouhé, pryskyřičnaté.

Jehlice jsou ve svazečcích (Fasciculus) po 2 ; jehlice 8-15 cm dlouhé, 1,2-2 mm široké, lehce překroucené, tmavožlutozelené (u severní formy stříbrnomodrošedozelené), rozprostřené až zakřivené směrem vzhůru, s průduchy na všech površích, na okrajích silně vroubkované, se špičkou přecházející náhle z kuželovité do ostré; u neopadavé báze s 15 mm dlouhými, svazečkovými pochvami; jehlice zůstávají na větvi 2-3 roky.

Samčí šištice elipsoidní, 5 mm dlouhé, oranžové. Samičí šištice - šišky dozrávají po 2 letech, jsou serotinní (serotinita je proměnlivá - severní populace mívají šišky méně serotinní než populace jižní) a zůstávají na stromě nejdéle ze všech borovic - více než 70 let, často jsou zarostlé do větví či kmene, většinou rostou v přeslenech, jsou často nesouměrné, před rozevřením kopinatě vejčité, po rozevření zakřiveně vejčité, 4-9 cm dlouhé, leskle hnědé, přirostlé nebo na 2-4 mm dlouhých stopkách, většinou zahnuté směrem dolů; šišky se otevírají a rozsévají semena po lesních požárech či horkých létech, ani teplota kolem 95 °C nesnižuje výrazně klíčivost semen. Šupiny na šiškách jsou na okrajích červenohnědé, se ztluštělými výčnělky; spodní výčnělky jsou postupně kopulovitě tvarované směrem k základně šišky, přírůstek prvního roku je středový, se zahnutým drápkem se silnou bází. Semena jsou v šiškách životaschopná až 25 let, jsou šikmo elipsoidní, 6-7 mm dlouhá, tmavohnědá až černá, s 15-20 mm dlouhým křídlem; Strom kvete v červnu, semena dozrávají leden-únor, jejich klíčivost je přibližně 80 %.

Příbuznost

Pinus muricata se vyskytuje ve 3 (podle některých botaniků ve 4) varietách ^[2]:

Pinus muricata varieta muricata
Pinus muricata varieta borealis
Pinus muricata varieta stantonii
(Pinus muricata varieta remorata) (synonymum Pinus muricata varieta anthonyi) - varieta s malými, souměrnými šiškami.

Rozdíly mezi varietami jsou ve velikostech stromů, vlastnostech jehlic, v borce a v šiškách.

Výskyt

Domovinou stromu jsou: Spojené státy americké (stát Kalifornie); a Mexiko (stát Baja California).

Ekologie

Pinus muricata roste v přírodě v nadmořských výškách od 0 (hladina moře) do 300 m, v přímořských oblastech v chaparální zóně, s mírnými, vlhkými zimami, a horkými, suchými léty, a častými jarními a letními mlhami. Roční úhrn srážek zde bývá kolem 500 mm. V horkých suchých létech dochází často v těchto oblastech k rozsáhlým lesním požárům, které zabijí celá stanoviště borovic, nicméně serotinní šišky tohoto stromu jsou přizpůsobeny tak, aby se po požáru rychle otevřely, a uvolnily semena v době, kdy byl konkurenční podrost zlikvidován požárem. Tímto dochází k účinné regeneraci populace stromu a rychlému znovuosídlování těchto míst touto borovicí, z téhož důvodu bývají celé populace tohoto stromu stejného stáří. Starší stromy mají silnou borku a lehčí požáry přežijí, nikoliv ovšem požár koruny, který strom zabije, neboť po požárech není schopen rašit. Růst stromu začíná na jaře.

Strom vyžaduje lehké písčité či jílové, vodu dobře odvádějící, suché či vlhké, půdy; nejlépe roste v půdách křemelinových; snáší nízký obsah humusu (roste často v neúrodných půdách) i zasolení, roste často na mořských pobřežích nebo v rašelinových bažinách či na různých bažinatých územích. Má rád plné slunce, nelibuje si ve stínu. pH půdy: 4-8 , ve vápenných půdách roste špatně. Nepříliš mrazuvzdorná borovice, snese mráz do maximálně –10 °C. Výměšky z jehlic potlačují klíčení semen a tím si strom reguluje množství rostlin, které pod ním mohou růst. Dospělé stromy tvoří širokou a těžkou korunu, při silných vichřicích mohou být někdy sraženy k zemi.

Borovice Pinus muricata se občas kříží s borovicí Pinus radiata. Severní populace Pinus muricata často tvoří monokulturní porosty nebo roste dohromady se sekvojí vždyzelenou Sequoia sempervirens, douglaskou tisolistou Pseudotsuga menziesii a dalšími. Jižní populace roste v chaparálních společenstvech například s pelyňkem Artemisia californica, škumpou Rhus integrifolia a dalšími. Semeny stromu se občas živí veverky, jinak ovšem trnité šišky většinu predátorů semen odstraší.

Nepřátelé a nemoci

Obecně období bez lesních požárů, trvající více než 80 let, značně zvyšuje náchylnost Pinus muricata k chorobám. Strom je náchylný k napadení houbou václavkou (Armillaria). Ve své domovině je strom napadán též parazitickou rostlinou z čeledi santálovitých Arceuthobium littorum. Strom nemá moc v oblibě hasiče (až na případy, kdy mu hoří koruna) a exotické ovce.

Využití člověkem

Strom není pro svou malou populaci, rostoucí na omezeném území, příliš komerčně využíván. Občasně je hrubé a pryskyřičnaté dřevo využíváno ve stavebnictví na konstrukci trámů, a v tesařství a truhlářství. Pinus muricata je často pěstována jako okrasný strom v parcích a velkých zahradách.

Ohrožení

Strom je považován za zranitelný. Nejvíce mu škodí jakékoliv předcházení, potlačování a obecně hašení lesních požárů,^[3] neboť zvýhodňuje jeho konkurenty, což je z dlouhodobého hlediska pro tento strom škodlivé, protože regenerace jeho populace je na těchto požárech přímo závislá. Pro přežití tohoto stromu je důležité nehasit lesní požáry, mající přirozené příčiny (například blesk atd.), které jsou součástí přirozeného koloběhu v přírodě, všude tam, kde je to možné. Též nadměrné spásání semenáčů exotickými ovcemi ohrožuje populaci stromu. Tento strom se vyskytuje v několika chráněných oblastech, většinou v kalifornských státních parcích.

Galerie

Pinus muricata jehlice a šišky, Mendocino, Kalifornie, USA.
Pinus muricata, les 1, Mendocino, Kalifornie, USA.
Pinus muricata, les 2, Mendocino, Kalifornie, USA.
Pinus muricata, šiška na dospělém stromě v parku Vogrie Park, Midlothian, Skotsko, Velká Británie.
Pinus muricata, jehlice na větvi, San Jose, Kalifornie, USA.
Pinus muricata, větev s typickými ostnatými šiškami, město San Luis Obispo, Kalifornie, USA.
Pinus muricata, borka. Botanická zahrada University of Dundee Botanic Garden, Dundee, Skotsko, Velká Británie.
Pinus muricata varieta borealis, strom a v pozadí obrys pobřeží v parku Salt Point State Park, okres Sonoma County, Kalifornie, USA.