Ozbrojené síly Ruské federace
| Ozbrojené síly Ruské federace Вооружённые Си́лы Росси́йской Федера́ции | |
|---|---|
.svg) Velký znak Ozbrojených sil Ruské federace | |
| Složky armády |  Pozemní síly
 Vojenské zálohy |
| Velení | |
| Vrchní velitel | Vladimir Putin |
| Ministr obrany | Sergej Šojgu |
| Náčelník generálního štábu | Valerij Gerasimov |
| Stav | |
| Věk odvodu | 18–27 let |
| Délka odvodu | 12 měsíců[1] |
| Aktivních vojáků | 1 900 000[1] (2. na světě) |
| Rezervistů | cca 1 000 000 |
| Výdaje | |
| Rozpočet | 2 141,2 mld rublů (2013)[2] |
| Podíl na HDP | 4.4% |
.svg)
Ozbrojené síly Ruské federace (rusky Вооружённые Си́лы Росси́йской Федера́ции) jsou vojenské jednotky Ruské federace. Jejich vrchním velitelem je prezident Ruské federace.
Ozbrojené síly Ruské federace byly ustaveny dekretem Borise Jelcina ze 7. května 1992, který postavil všechny jednotky Sovětské armády příslušné k základnám na území Ruska pod ruskou kontrolu. V armádě tehdy sloužilo asi 2,88 milionu osob, v roce 2017 podle dekretu prezidenta mají Ozbrojené síly Ruské federace celkem 1,9 osob, z toho 1,013 milionu vojenských osob. Většinu tvoří vojáci a důstojníci z povolání, kolem 300 tisíc jsou vojáci základní služby, která trvá 12 měsíců. Oficiální rozpočtové výdaje na obranu činily v roce 2015 3,7 bilionu rublů, což je asi 19,7 % federálního rozpočtu a asi 3,7 % HDP. Mobilizační rezervy činily v roce 2009 asi 31 milionu osob, do roku 2050 podle demografů klesnou asi na polovinu.
Organizační rozdělení
Organizačně jsou Ozbrojené síly Ruské federace rozděleny na:
V rámci Ozbrojených sil Ruské federace dále existují tři samostatné druhy vojsk, a to:
Charakteristika
Správním úřadem, který má na starosti Ozbrojené síly Ruské federace je Ministerstvo obrany Ruské federace.
Ruská armáda dlouhodobě patří mezi nejsilnější armády světa. Po 2. světové válce tvořila největší konkurenci západnímu světu, který se její síly obával. Na základě této skutečnosti došlo k vytvoření bipolárního světa, který byl také definován ideologickou odlišností mezi Západem a Východem. V devadesátých letech došlo k ekonomickému kolapsu SSSR. Jednou z hlavních příčin byl tzv. závod ve zbrojení, který vedlo SSSR s USA. Toto předhánění začalo již po 2. světové válce, nicméně docházelo k brzdícím akcím. Vzájemné dohody o odzbrojování neboli tzv. SALT však nedokázaly toto ekonomicky náročné soupeření ukončit. Naopak americký prezident Ronald Reagan v 80. letech navýšil armádní rozpočet a přistoupil k politice, která ekonomicky vyčerpala SSSR a následně vytvořila multilaterální světový systém.
V 90. letech „nově“ vzniklý stát Rusko procházel hlubokou krizí. Armáda nebyla prioritou, docházelo k velkému rozkrádání armádní výzbroje a zásob. Ruská armáda sice disponovala jadernými zbraněmi, nebyla však po dlouhou dobu modernizována a její konvenční síla byla v dezolátním stavu. Z dob SSSR bylo námořnictvo velmi silné. S odstupem času lze hovořit o tom, že SSSR se zaměřovalo především na kvantitu a účelnost zbraní. Opomeneme-li jaderné zbraně, tak dominantou sovětské armády bylo námořnictvo a tankové jednotky. Dnes ruská armáda disponuje pouze jednou letadlovou lodí, 55 ponorkami, 74 námořními korvetami a jinými loděmi, které jsou spíše pobřežními plavidly. Nutné je si také uvědomit, že Rusko disponuje zhruba 8500 jadernými hlavicemi, což je zhruba o 800 více než USA a o 8250 více než Čína. Na základě tohoto faktu lze zařadit Rusko mezi vojenské supervelmoci.
Změna přišla na konci 90. let s příchodem Vladimíra Putina. Jako prezident je nejvyšším představitelem bezpečnostních sil Ruské federace a armáda je mu přímo zodpovědná. Za doby jeho vlády se armáda začala modernizovat. Zaměřila se především na modernizaci ponorek a menších lodí, které mají spíše sloužit pro účel obrany pobřežních vod. V roce 2008 se nejvyšší ruští představitele rozhodli urychlit a více modernizovat armádu. Důvodem byly nedostatky nejen v zastaralé technice, ale i logistice nebo koordinaci, které se projevily při 4denním konfliktu v Gruzii. Tyto reformy přinesly například jednotky zvláštního určení Specnaz nebo vzdušné a vyloďovací vojsko VDV.
Modernizace armády musí jít souběžně s ekonomikou Ruska, která od svého vzniku zaznamenává značnou kolísavost. Nicméně ruský prezident dle svého vyjádření chce navrátit Rusku roli, kterou mělo dříve SSSR, a proto klade důraz na modernizaci armády a rozvoj klíčových oblastí. Například v roce 2013 nařídil V. Putin remilitarizaci arktického území. V Arktidě má Rusko nejen důležité námořní trasy, ale vyskytují se tu také důležité surovinové zdroje. V této oblasti Rusko jasně dominuje, má světově největší flotilu ledoborců a modernizuje přístavy a letiště, které byly od dob Sovětského svazu téměř zapomenuty. Tato oblast bude pravděpodobně hrát v budoucnu důležitou roli a toho si je ruský prezident vědom.
I přesto, že by Rusko mělo modernizovat svou leteckou flotilu, disponuje silnou vzdušnou obranou. K dispozici má zhruba 2500 letadel, jež jsou schopna provozu. Jeho stroje značky Suchoj však začínají zastarávat a pro zajištění silné vzdušné obrany je nutné je modernizovat či nahradit technologicky lepšími stroji, které jsou stále ve fázi vývoje a testování (např. Suchoj T-50). Co se týče například bezpilotních letadel, je Rusko v tomto směru mírně pozadu avšak ztrátu pomalu dohání investicemi do vývoje a výroby.[3]
Vojenský rozpočet ruské vlády se pohybuje v desítkách miliard amerických dolarů a výdaje každoročně rostou. Nicméně přesná částka není zcela jasná. Různé zdroje se rozcházejí, například The Diplomat uvádí, že rozpočet pro rok 2013 byl 58,2 USD, zatímco nezávislá ruská televizní stanice RT uvádí 68,887 USD. Vezmeme-li částku téměř 69 miliard USD v roce 2013, zjistíme, že od roku 2007 došlo k dvojnásobnému navýšení ruského armádního rozpočtu. Na navyšování ruského rozpočtu mají také vliv tržby prodaných zbraní. Stockholmská mezinárodní instituce uvádí, že tržby předních výrobců zbraní vzrostly v roce 2012 o 28 procent. Ruský rozpočet v oblasti bezpečnosti roste již od svého vzniku v 90. letech a v roce 2016 by měl dosáhnout téměř 96 miliard USD. Položkami, které výrazně navyšují rozpočet, jsou výdaje na jaderné zbraně, letectví a námořnictví.
Struktura
Vojenské okruhy
V období po rozpadu SSSR bylo území Ruska rozděleno do šesti vojenských okruhů: Moskevského, Leningradského, Severokavzského, Povolžsko-Uralského, Sibiřského a Dálněvýchodního. Jednotlivá loďstva byly z hlediska organizace samostatné. Těchto šest vojenských okruhu bylo v rámci reformy sloučeno a byly z nich vytvořeny čtyři nové vojenské okruhy, jejichž součástí jsou již veškeré pozemní, vzdušné a námořní síly Ruska.
Od konce roku 2010 jsou pozemní síly, letectvo a námořnictvo rozděleny do čtyř vojenský okruhů:
- Západního vojenského okruhu, (velitelství Petrohrad)
- Jižního vojenského okruhu, (velitelství Rostov nad Donu)
- Středního vojenského okruhu (velitelství Jekatěrinburg)
- Východního vojenský okruh. (velitelství Chabarovsk)
Historie
- 1992 Válka v Podněstří
- 1992 Válka v Jižní Osetii
- 1992-1997 Občanská válka v Tádžikistánu
- 1993 Gruzínsko-abchazský konflikt
- 1993 Ruská ústavní krize 1993
- 1994-1996 První čečenská válka
- 1998 Šestidenní válka (Abcházie)
- 1999-2009 Druhá čečenská válka
- 2008 Válka v Jižní Osetii
- 2009 Invaze do severního Kavkazu
- 2014 Anexe Krymu Ruskou federací
- 2014 Válka na východní Ukrajině
- 2015 Válka v Sýrii
Související články
Reference
- ↑ a b http://www.cfr.org/russian-federation/russian-military/p33758
- ↑ {title}. www.komitet2-15.km.duma.gov.ru [online]. [cit. 22-03-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-10-2013.
- ↑ Ruské projekty bojových bezpilotních letadel. ArmádníNoviny.cz. Dostupné online [cit. 2016-10-18].
