Olena Teliha
| Olena Teliha | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Олена Теліга, Olena Teliha |
| Narození | 21. červenec 1906 Iljinskoje, Moskevská oblast, Rusko, tehdy Ruské impérium |
| Úmrtí | 21. únor 1942 Kyjev, Ukrajina, tehdy Ukrajinská SSR |
| Místo pohřbení | Národní historicko-památková rezervace Babyj Jar Lukjanivský hřbitov |
| Povolání | básnířka a spisovatelka |
| Národnost | ukrajinská |
| Politická příslušnost | Organizace ukrajinských nacionalistů |
| Rodiče | Ivan Opanasovyč Šovheniv |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Olena Teliha (ukrajinsky Олена Теліга, za svobodna Šovhenová (21. července 1906 – 21. února 1942) byla ukrajinská básnířka, literární kritička, organizátorka ukrajinského kulturního života, průkopnice ukrajinského feminizmu; příslušnice tzv. Pražské básnické školy.
Život
Narodila se v roce 1906 v Petrohradě, v rodině ukrajinských intelektuálů. Od roku 1918 rodina přejíždí do hlavního města Ukrajinské národní republiky – do Kyjeva, kde otec budoucí básnířky, Ivan Šovhenov, dostává významnou funkci v ukrajinské vládě. Po dobytí Kyjeva sovětskými vojsky byl však I. Šovhen nucen emigrovat do Československa. Jeho rodina jej následovala v roce 1925. Rodina Šovhenů se usídlila v Poděbradech.
Olena, studentka kyjevského dívčího gymnázia, odmaturovala v Ukrajinském gymnáziu v Řevnicích a v tomtéž roce (1925) se přihlásila na Ukrajinský pedagogický institut. V roce 1929 se Olena Teliha se svým manželem Mykolou Telihou přestěhovala do Varšavy, kde spolupracovala s literární skupinou TANK (organizovanou Jurijem Lypou). V roce 1939 se v Krakově seznámila s básníkem Olehem Olžyčem a pod jeho vlivem vstoupila do OUN(M).
V říjnu roku 1941 Olena Teliha spolu s dalšími literáty – členy OUN – přijela do Němci okupovaného Kyjeva. Nedbaje varovných signálů, naznačujících blížící se represe, pokračovala v aktivním organizovaní kulturně-společenského života. Iniciovala založení Svazu ukrajinských spisovatelů, zařídila jídelnu pro své kolegy, spolupracovala s redakcí časopisu „Ukrajinské slovo“ a pustila se do vydávaní literárního týdeníku „Litavry“.
Zanedlouho básnířka byla zatčena gestapem a ve věku 35 let spolu se svým manželem a dalšími zhruba šesti sty ukrajinskými aktivisty popravená 22. února 1942 na známém kyjevském popravišti Babí Jar.
Styl
Pro básnickou tvorbu Oleny Telihy jsou příznačné motivy intimní a občanské lyriky a popisy emigrantského života. Kontrastní je dualizmus nostalgického stesku za vlasti a aktivního vztahu k životu, přecházejícího do výzev k boji a nepokoře vnějším okolnostem.
Dílo
- vydáno posmrtně
Související články
Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olena Teliha na Wikimedia Commons
