Oesterreichischer Alpenverein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oesterreichischer Alpenverein
Vlajka ÖAV na Teufelsteinu ve Vídeňském lese
Vlajka ÖAV na Teufelsteinu ve Vídeňském lese
Právní formaspolek
Založeno1862
AdresaÖsterreichischer Alpenverein, Olympiastraße 37, 6020 Innsbruck
Další informace
Webhttp://www.alpenverein.at/portal/index.php
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oesterreichischer Alpenverein (zkratka ÖAV n. OeAV), v překladu „Rakouský alpský spolek“ je největší rakouská horolezecká zájmová organizace. Sídlo Rakouského alpského spolku je v Innsbrucku. Spolek se skládá z 195 právně samostatných sekcí (s 236 horskými chatami a přibližně 26 000 km turistickými a horskými cestami) sdružujících přes 470 000[1] členů (stav leden 2013). Prezidentem byl v roce 2013 zvolen rakouský právník a dlouholetý spolkový funkcionář Andreas Ermacora (* 23. červen 1960, Innsbruck).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výroční zpráva sekce Berlín DuÖAV, 1914

Po britském Alpine Clubu je Rakouský alpský spolek druhou nejstarší organizací svého druhu na světě. Ustavující schůze Rakouského alpského spolku/Oesterreichischer Alpenverein (OeAV) se konala 9. listopadu 1862 v Zeleném sále Vědecké akademie/Akademie der Wissenschaften ve Vídni. Na založení spolku se významně podíleli studenti Paul Grohmann, Edmund von Mojsisovics a Guido von Sommaruga.

V roce 1869 založili v Mnichově němečtí a rakouští horolezci Německý alpský spolek/Deutscher Alpenverein (DAV). Pojem «německý» v té době v sobě zahrnoval německy mluvící oblasti střední Evropy a «německými Alpami» byly myšleny Východní Alpy. DAV nepůsobil centralizovaně. Od severního Německa až po Jadran fungovala spousta samostatných spolků, které měly na starosti alpské pracovní oblasti, kde stavěly turistické chaty a cesty, školily horské vůdce a podporovaly místní horské obyvatelstvo. Ustanovující shromáždění 6. sekce DAV se konalo 19. května v 1870 v Praze.

Rychlý rozvoj a úspěchy DAV brzy vedly ke sloučení obou alpských spolků. V roce 1873 oba spolky založily Německý a rakouský alpský spolek/Deutscher und Oesterreichischer Alpenverein (DuÖAV). OeAV se společně s Vídeňskou sekcí/Sektion Wien DAV stal novou sekcí Austria Německého a rakouského alpského spolku /Sektion Austria DuÖAV. Centrální spolková kancelář s výborem putovala po celém společném území. Až do první světové války vzniklo téměř 400 sekcí s 319 horskými chatami.[2]

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Austriahütte 1890, s Dachsteinsüdwand - Hoher Dachstein

Po rozpadu monarchie ztratily sekce spoustu chat v Jižním Tyrolsku a po vzniku Československa se musely od své mateřské organizace distancovat i německé sekce na území nového státu. Nově ustavené alpské spolky na území Československa se sdružovaly od 7. března 1920 ve Svazu německých alpských spolků v Československu/Verband der Deutschen Alpenvereine in der Tschechoslowakei (VDAV) se sídlem v Teplicích. Prvním předsedou byl zvolen Peter Kotter.[3]

„Členové DAV v Česku mají stejná práva jako členové DuÖAV s výjimkou hlasovacího práva na valné hromadě DuÖAV. Členové DAV obdrží členské karty a známky, které jsou podobné kartám členů DuÖAV. Mají stejné slevy na chatách a rovněž obdrží bezplatně Mitteilungen, pokud zaplatí roční příspěvek, který činí pro člena A 32 Kč a pro člena B 12 Kč.“

Odpověď DuÖAV na dopis Franze Wenigera z Böhmisch Krumau ze dne 24. 10. 1932[3]

Zejména v prvních letech po první světové válce se začaly projevovat ve spolku xenofobní a antisemitské tendence. I když byla ze strany centrálního výboru ponechána k přijetí árijského odstavce a k pozměnění stanov sekcím volná ruka, většina sekcí jej v Rakousku přijala. Nově založená sekce židovských a liberálních členů Donauland se stala terčem útoků ze strany antisemitské členské základny. V roce 1924 se centrální výbor dohodl na kompromisu. Sekce Donauland byla z DuÖAV vyloučena s tím, že antisemitisté přestanou se svými útoky. Situace se zhoršila i ve vztahu ke spolku Naturfreunde/Přátelé přírody.[2] V roce 1933/34 rozpustila nacistická vláda v Německu a austrofašistická vláda s levicovým blokem v Rakousku i spolek Naturfreunde. Sekce alpského spolku ale odmítaly přijmout jejich zabavený majetek, který jim vláda nabídla.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Hofpürglhütte v roce 1971
Schwarzenberghütte v roce 2012

Po připojení Rakouska k Německé říši v roce 1938 se následnickou organizací stal Německý alpský spolek (DAV) fungující pod Národně-socialistickým říšským svazem pro tělesnou výchovu/Nationalsozialistischer Reichsbund für Leibesübungen (NSRL), který zastřešovala organizace NSDAP. Na podzim roku 1938 bylo k němu připojeno i 17 sekcí Alpského spolku z československého pohraničí (Sudet). Sídlem rakouské sekce zůstal Innsbruck. Všechny malé alpské spolky i s elitním Rakouským alpským klubem/Österreichischer Alpenklub (ÖAK) byly zrušeny nebo se z nich staly samostatné sekce pod DAV. Předsedou byl zvolen rakouský zemský kancléř Arthur Seyß-Inquart, přesvědčený národní socialista a antisemita.[2]

Poválečná historie[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce si prošly rakouské alpské spolky obtížnou cestou vyjasňování právních vztahů a vymáháním majetku pře Ústavní soud (Verfassungsgerichtshof). Některé sekce byly uznány a některé musely být znovu založeny. Od roku 1951 přijal spolek svůj původní název Oesterreichischer Alpenverein. Horské chaty bývalých sekcí pod Německým říšským alpským spolkem byly svěřeny nezávislému správci a teprve po podepsání Rakouské státní smlouvy o znovuobnovení rakouské suverenity a demokracie mohly přejít do majetku původních sekcí DAV.[2] Životní poměry v zemi se postupně normalizovaly, Rakousko zažívalo v 60. letech 20. století rozmach ekonomiky a se zájmem obyvatelstva o trávení dovolené a volného času se rozvíjela nejen činnost Rakouského alpského spolku, ale stoupla i členská základna. Spřátelené spolky ÖAV, DAV a AVS (Alpenverein Südtirol) začaly společně spolupracovat. Vedení Rakouského alpského spolku sídlí v Innsbrucku. V roce 2012 oslavil spolek 150 let od svého založení.[2]

Sekce Rakouského alpského spolku[editovat | editovat zdroj]

Burgenland[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Kärnten[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Niederösterreich[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Oberösterreich[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Salzburg[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Steiermark[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Tirol[editovat | editovat zdroj]


Landesverband Wien[editovat | editovat zdroj]

Sekce v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Horolezecké vesničky/Bergsteigerdörfer[editovat | editovat zdroj]

Projekt Bergsteigerdörfer/Horolezecké vesničky iniciovali v roce 2008 Oesterreichischer Alpenverein, Alpenkonvention/Alpská konvence[4] a starostové rakouských obcí s původní zachovanou kulturou. Cílem projektu je zachovat historii i přírodní krásy zapojených lokalit pro budoucí generace. V alpských vesničkách, které stály při zrodu alpinismu, nedojde díky takovému projektu k výstavbě rozlehlých hotelových komplexů či velkých lyžařských center s lanovkami. Do projektu se zapojilo 20 vesniček z Rakouska a dvě z Bavorska: Ramsau bei Berchtesgaden (Berchtesgadenské Alpy/NP Nationalpark Berchtesgaden) a Hinterstein (Oberallgäu).[5]

Výhody členství ve spolku[editovat | editovat zdroj]

Členství v Rakouském alpském spolku má pro sportovce i turisty mnoho výhod:

  • slevy na ubytování v horských chatách OeAV a ostatních alpských spolků, přednost při rezervaci před nečleny
  • pojištění sportovních aktivit v horách platném po celém světě
  • možnost dalšího vzdělávání v pořádaných kurzech

Úplný výpis výhod lze nalézt na stránkách OeAV[6].

Získání členství pro občany ČR[editovat | editovat zdroj]

Občané ČR se mohou stát členy Rakouského alpského spolku. Mají pak nárok na stejné služby jako členové z Rakouska. Některé české cestovní kanceláře zprostředkovávají za poplatek členství v Rakouském alpském spolku. Podrobnější informace lze nalézt na českých stránkách OeAV www.alpenverein.cz, www.oeav.cz, www.edelweiss.cz a dalších.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Struktura spolku
  2. ↑ a b c d e Alpenverein - Geschichte
  3. ↑ a b Chaloupská Pavlína: Vývoj německých alpských spolků v Českých zemích do roku 1938 (Development of German Alpine Clubs in Czech Lands until 1938), disertační práce, Fakulta tělesné výchovy a sportu (FTVS), 2014
  4. ↑ Alpská konvence (Dohoda o ochraně Alp) je občanskoprávní smlouva o ochraně a trvalém rozvoji Alp. Stálý sekretariát konvence sídlí v Innsbrucku. V roce 1989 se alpské státy a Evropské hospodářské společenství dohodly na první Alpské konferenci v Berchtesgadenu (Bavorsko) na Berchtesgadenské rezoluci, která vyjadřuje vůli ke společné konvenci pro rozvoj alpského prostoru. Konvence byla 7. 11. 1991 během druhého zasedání Alpské konference v Salcburku podepsána ministry životního prostředí alpských zemí.
  5. ↑ Horolezecké vesničky - na www.lideahory.cz Archivováno 16. 3. 2015 na Wayback Machine.
  6. ↑ Členské výhody[nedostupný zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oesterreichischer_Alpenverein&oldid=23881054“