Perchtoldsdorf
| Perchtoldsdorf |
||
|---|---|---|
 |
||
|
||
| poloha | ||
| zeměpisné souřadnice: | 48° 7′ s. š., 16° 16′ v. d. | |
| nadmořská výška: | 265 m n. m. | |
| časové pásmo: | SEČ/SELČ | |
| stát: |  Rakousko |
|
| spolková země: |  Dolní Rakousy |
|
| okres: | Mödling | |
 Perchtoldsdorf
|
||
| rozloha a obyvatelstvo | ||
| rozloha: | 12,6 km² | |
| počet obyvatel: | 14 517 (2009-4-1) | |
| hustota zalidnění: | 1152 obyv. / km² | |
| správa | ||
| starosta: | Martin Schuster (ÖVP) | |
| oficiální web: | www.perchtoldsdorf.at | |
| adresa obecního úřadu: | Marktplatz 11 2380 Perchtoldsdorf |
|
| telefonní předvolba: | 01 | |
| PSČ: | 2380 | |
| označení vozidel: | MD | |
Perchtoldsdorf je městys v okrese Mödling v Dolním Rakousku a je jedním s četných vinařských míst v okolí Vídně. Perchtoldsdorf se také dříve nazýval jako Petersdorf nebo také P´dorf.
Obsah |
Poloha [editovat]
Perchtoldsdorf leží na jižní hranici Vídně, na západě sousedí s Vídeňským Lesem. Okresní město Mödling je největší obcí okresu.
Historie [editovat]
Podle současných poznatků byl Perchtoldsdorf osídlený již 6000 let před naším letopočtem. Později byl osídlen také Římany.
Název místa Perchtoldsdorf je poprvé v listinách zmíněn v roce 1140. Osídlováno bylo tehdy nejdříve okolí hradu v místě dnešního náměstí. Na hradě Perchtoldsdorfu v té době sídlilu Babenberkové, vlivní Páni z Perchtoldsdorfu. Odkud pochází název hradu, není historicky doloženo. Po pánech z Perchtoldsdorfu přešla v roce 1286 práva panství na Habsburky. Ti využívali hrad Perchtoldsdorf jako vdovské sídlo. Obec vzkvétala a v roce 1400 získala práva trhů.
Když Uhry za panování Matyáše Korvína (1443-1490) převzali vládu nad Dolními Rakousy, byl Perchtoldsdorf postižen častou změnou držitelů panství. Teprve za císaře Maxmiliána I. Habsburského (1459-1519) se obec opět zotavila. Byla dostavěna ochranná věž a některé měšťanské domy, které stojí dodnes.
Během prvního tureckého obléhání v roce 1529 byla obec zpustošena. Obyvatelé, kteří se opevnili v kostele byli ušetřeni. Teprve po druhém tureckém obléhání v roce 1683 se obec postavila, když předtím velmi hospodářsky zeslábla, bezmála všechno obyvatelstvo bylo Osmany vyvražděno. Velmi pomalu se obec zotavovala.
V období ke konci 17. a v první polovině 18. století jsou do Perchtoldsdorfu zavedeny pašijové hry. Na počátku 19. století bylo dříve protestantské místo, dokonce poutním místem.[1]
Ve druhé polovině 19. století byl Perchtoldsdorf oblíbeným místem jako letovisko. Vznikaly tu vinice a stavěly se vily, které z větší části stojí ještě dnes. To vydrželo ještě do 20. století. Škody ve druhé světové válce postihly také Perchtoldsdorf, který byl v letech 1938 až 1954 součástí Velké Vídně.
Vývoj počtu obyvatel [editovat]
V roce 1971 bylo v místě 11.486, roku 1981 13.451, 1991 14.051, 2001 13.998 a v roce 2006 bylo v obci 14.398 obyvatel.
Dnes je tu žije přibližně 14.000 obyvatel a ještě 2500 obyvatel s přechodným pobytem.
Doprava [editovat]
Přes Pertoldsdorf probíhá Jižní dráha z Vídně do Vídeňského Nového Města. Ve stanici zastavují také vlaky S9 na jih a S1/S2 na sever. Kromě toho se zde sjíždějí obecní autobusy a je tu také místní doprava.
Severní část obce leží při městské hranici Vídně s konečnou stanicí tramvajové linky 60. Tato trať, která Perchtoldsdorf spojuje s Hitzingem (Vídeň), byla postavena firmou Kraus & Comp. s koncesí od 30. července 1882[2] jako dílčí pouliční dráha,[3] se zkušebním provozem od 18. října 1883[4] a od 27. října 1883 byla otevřena jako první parní pouliční dráha v Rakousku.[2][5] Průběžně byly vlaky každodenně využívány v obou směrech.[6] Podle koncese z 26. března 1886[7] byla dráha až do Mödlingu předána do provozu 12. května 1887.[8][6]
Po převzetí tratě městem Vídní dne 1. ledna 1908,[9] došlo neprodleně s elektrizací této tzv. jižní trati a už 7. srpna 1912 jel poslední parní vlak do Mauer (Vídeň). Z důvodu poválečných byly vlaky až do roku 1921 taženy parní lokomotivou. V roce 1920 se slavnostně začalo s prodloužením elektrizace a 27. května 1921 byla dokončena. Trať byla označena číslem linky 360 (posílené vlaky do Perchtoldsdorfu až do roku 1938, jakož i v letech 1945 až 1963, se označovaly číslem linky 260).
Linka 360/260 se změnila na linku číslo 60 vídeňského dopravního podniku (Vídeňské dráhy). Z 24. listopadu 1963 je známo prodloužení linky 60 nejdříve do Rodaun a později i do Perchtoldsdorfu po samostatném kolejovém tělese mimo ulice.
V letech 1964 až 1966 byla trať modernizována, mezi jinými v roce 1964 nádraží v Perchtoldsdorfu, 1966 těleso dráhy prodlouženo až na území Mödlingu. Ještě během renovace se hovořilo o zastavení provozu, nejdříve od 1. ledna 1967, potom v témže roce došlo kvůli politickým rozporům dnem 30. listopadu 1967[10] k úplnému zastavení provozu tramvaje.[11] Po zastavení provozu se ještě stavěla trať ve směru Donauwörther Straße. Kolejiště je ještě na konečné stanici v roce 2009 viditelné.
Bezprostřední dálniční připojení je k vídeňskému vnějšímu okruhu A21, a také přístup na jih k dálnici A2 není daleko.
Mimo to je tu několik firem s taxislužbou, na kterou přispívá obec a umožňují tak pohodlnou jízdu do okolních míst.
V roce 1883 byl zahájen provoz na železniční trati Liesing-Kaltenleutgebener (Kaltenleutgebenerská dráha) probíhající z 80% na katastru Perchtoldsdorfském. Trať dosud existuje na Perchtoldsdorfském území, je ale využívána pouze pro dopravu cementu a vede už jen do konečné stanice Waldmühle v Holcimu (dříve Lafarge-Perlmooser), továrny v Kaltenleutgebenu. Nádraží železniční trati Liesing-Kaltenleutgeben bylo již druhým na Perchtoldsdorfském území. První nádraží bylo daleko od centra obce u silničního mostu v Mühlgasse na Jižní dráze (viz historické mapy), otevřeno v roce 1841[12] a roku 1883 po postavení Kaltenleutbenerské dráhy bylo opět uzavřeno.[13] Dnešní zastávka Perchtoldsdorf na Jižní dráze byla zřízena až po druhé světové válce. Historická nádražní budova železniční trati Liesing-Kaltenleutgeben ještě existuje. Pro její velmi špatný stav byla v devadesátých letech nákladně a významně opravena.
Hospodářství [editovat]
Živnostenské hospodaření bylo již ve starších dobách velmi rozdílné. Početnější zastoupení řemesel bylo u cechů - nazývané "Zechen" - jako řezníci, obuvníci, pekaři, tkalci, kováři a bednáři. Jejich cechy jsou doloženy již ve středověku. Cechy rozvíjely určitou samosprávu v řemeslech, jejich dokumenty a pokladní podklady jsou uloženy v truhle, která se zachovala a zůstala v ochranné věži, ve které je zřízeno místní muzeum. I ostatní řemeslnické živnosti měly v Perchtoldsdorfu v 18. a počátkem 19. století svou důležitost. K tomu ještě se počítalo s výrobou ledku, tisku kartounů, výroba krabic a voskovaného plátna, svíčkařství, pivovarnictví a výroba octu.
Vinařství [editovat]
Perchtoldsdorf je vinařskou obcí v dolnorakouské oblasti a je známé zejména svými burčáky. Víno v Pertoldsdorfu prospívá tak dobře, protože se pěstuje ve sprašové půdě.
Víno se v Perchgtoldsdorfu vyrábí tradičními metodami, kde od roku 1990 důležitou roli hrají dřevěné dubové (barikové) sudy. Víno se pěstuje v malých až středních podnicích, velkozávody nebo družstva zde nejsou.
Jen málo vinařství v regionu pěstuje biologickým způsobem. Vinařství Tiger Wurth nechává víno před stáčením protékat přes krystaly, čímž se víno stává jakostnější.
Průmysl [editovat]
Teprve v posledním desetiletí se ve východní části obce usídlily průmyslové podniky. Jedním z nejstarších je rakouská pobočka firmy 3M. Také další firma Stihl zřídila zde pobočky, především obchodního rázu.
Pamětihodnosti [editovat]
Hlavní pamětihodností je v centru stojící hrad, středověké tržiště a mohutná, zachovaná Ochranná věž Rakouska. Věž slouží současně i za kostelní, avšak s kostelem není stavebně propojena.
Školství [editovat]
V Perchtoldsdorfu jsou dobře vybudované budovy pro vzdělávání. V místě jsou čtyři mateřské školy, dvě obecné školy, střední škola, gymnázium a zvláštní škola, jakož i hudební škola Franze Schmidta.
Významní občané [editovat]
- Johann Siegmund Valentin Popovič (1705-1774) - znalec starorakouštiny a přírodovědec
- Josef Matyáš Trenkwald (1824-1897) - česko-rakouský malíř
- Hugo Wolf (1860-1903) - hudební skladatel a hudební kritik
- Friedrich Eckstein (1861-1939) - rakouský vědec, literát, mecenáš, teolog, asistent Antona Brücknera
- Alois Theodor Sonnleitner (*1869, Dašice u Pardubic - †1939) - spisovatel - Die Höhlenkinder
- Franz Schmidt (1874-1939) - hudební skladatel
- Siegried Ludwig (*1926, Vlasatice na Mikulovsku) - někdejší hejtman Dolního Rakouska
- Franz Viehböck (*1960) - první Rakušan ve Vesmíru
- Alexander Wurz (* 1974) - dřívější pilot Formule 1
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perchtoldsdorf na německé Wikipedii.
- ↑ Otto Gerhard Schindler: Di Libretto-Samlung des Stiftes Klosterneuburg. In Max Kratochwill (Schriftleitung): Jahrbuch des Vereinses fúr Geschichte der Stadt Wien. Band 23/25. Jahrgänge 1967/69.
- ↑ a b Concessiondurkunde für die Locomotiv-Eisenbahn von Hietzing nach Perchtoldsdorf. R. G. B1. Nr. 118/1882
- ↑ Handel, Industrie, Verkehr, Landwirschaft (Dampf-Tramway Hietzung-Perchtoldsdorf.) Wiener Zeitung. 6. Oktober 1883)
- ↑ Dampf-Tramway von Hietzing nach Perchtoldsdorf. Neue Freie Presse, 19. Oktober 1883
- ↑ Nachrichten aus dem Bezirke. Dampftramway. Badener Bezirks-Blatt, 3. November 1883
- ↑ a b (Dampf-Tramway.) Wiener Zeitung, 17. Oktober 1883
- ↑ Concessionsurkunde fúr die Locomotiveisenbahn von Perchtoldsdorf nach Mödling. R. G. B1. Nr. 60/1886
- ↑ Geschichte der Eisenbahnen der österreichen-ungarischen Monarchie. Band 1,2. Karl Prochaska, Wien 1898
- ↑ Hellmuth R. Figlhuber. Die Straßenbahnlinie 360 von Mauer nach Mödlung 1921-1967. Bezirks-Museums-Verein Mödling, Mödling 1988
- ↑ Dann war der 360er endgültig tot… In Arbeiter-Zeitung. Wien 2. Dezember 1967
- ↑ Peter Wegenstein: Die Linien 360 und 317 der Wiener Verkehrsbetriebe. Bahn im Bild. Band 16. Verlag Pospischil. Wien 1980.
- ↑ Pertoldsdorfer Rundschau. Jahrgang 2002, Heft 11
- ↑ Primo Calvi: Der Gerichtsbeziork Liesing. Als Ergäntung zur Darstellung des politischen Bezirkes Hietzing Umgebung. Wien 1904
