Maximilian Fretter-Pico

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Maximilian Fretter-Pico
Narození:	6. únor 1892 Karlsruhe, Německé císařství
Úmrtí:	4. duben 1984 (92 let) Kreuth u Bad Wiessee, Západní Německo
Vojenská kariéra
Hodnost:	General der Artillerie (generál dělostřelectva)
Doba služby:	1911–1945
Sloužil:	Německé císařství (do roku 1918) Výmarská republika (do roku 1933) Třetí říše
Složka:	Reichsheer (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht (do roku 1945)
Velel:	náčelník štábu XXIV. armádní sbor (1939–1941) 97. lehká divize (1941) XXX. armádní sbor (1941–1944) 6. armáda (1944) Armádní skupina Fretter-Pico (1944) IX. armádní sbor (1945)
Války:	První světová válka Druhá světová válka
Bitvy:	Bitva o Francii (1939-1940) Operace Barbarossa (1941) Bitva o Krym (1941-1942) Bitva o Sevastopol (1942) Operace Saturn (1942-1943)
Vyznamenání:	Rytířský kříž s dubovými ratolestmi Německý kříž ve zlatě

Maximilian Fretter-Pico (6. února 1892 Karlsruhe – 4. dubna 1984 Kreuth u Bad Wiessee v jižním Německu) byl generál dělostřelectva německého Wehrmachtu.

Do německé císařské armády vstoupil v lednu 1911. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u pěchoty. Po válce zůstal v Reichswehru, kde zastával nižší velitelské funkce. V třicátých letech působil ve vyšších štábech a v ústředních vojenských institucích, v roce 1938 byl na krátký čas jako poradce u turecké armády. V listopadu 1938 se stal náčelníkem štábu Sárského pohraničního velitelství, které se v polovině září přeměnilo na XXIV. armádní sbor, zde zůstal ve stejné funkci až do dubna 1941, kdy přešel do zálohy OKH, ale ještě ten měsíc dostal na starost velení 97. lehké divizi. S touto divizí se účastnil Operace Barbarossa.

27. prosince 1941 převzal velení nad XXX. armádním sborem pod velením Mansteinovy 11. armády na Krymu, kde se účastnil opakovaného dobytí Kerče a později i Sevastopolu.

Od konce roku 1942, spadal jeho sbor pod Hollidtovu armádní skupinu, později přejmenovanou na novou 6. armádu. Zde se účastnil zimních ústupových bojů roku 1942 a od poloviny roku 1943 obraných bojů u Dněpru a následně bojů na západní Ukrajině. Sám se pak stal v červenci 1944 velitelem 6. armády a od srpna téhož roku velel zároveň Armádní skupině Fretter-Pico (6. armáda, 2. maďarská armáda a později i 3. maďarská armáda) při obraně Maďarska. Koncem roku 1944 byl odvolán do velitelské zálohy hlavního stanu. Ve druhé polovině března 1945, byl jako soudní poradce při říšském válečném soudu u případu Waltera Friese ve městě Torgau. Ještě 30. března 1945 se stává přesně na 23 dnů, velitelem IX. armádního sboru, 22. dubna je zajat Američany. V roce 1947 je propušten ze zajetí a uchyluje se do ústraní v Bavorsku.

Povýšení a vyznamenání

Data povýšení

• Fahnenjunker-Unteroffizier - 27. leden 1911
• Fähnrich - 23. květen 1911
• Poručík - 27. leden 1912
• Nadporučík - 18. září 1915
• Kapitán - 18. říjen 1918
• Major - 1. duben 1932
• Podplukovník - 1. březen 1935
• Plukovník - 1. duben 1937
• Generálmajor - 1. březen 1941
• Generálporučík - 15. leden 1942
• Generál dělostřelectva - 1. červen 1942

Vyznamenání

• Rytířský kříž (761. držitel) - 26. prosinec, 1941
• Dubové ratolesti k rytířskému kříži (368. držitel) - 16. leden, 1944
• Německý kříž ve zlatě - 19. září, 1942
• Železný kříž I. třídy - 23. prosinec, 1916
• Železný kříž II. třídy - 12. říjen, 1914
• Spona k železnému kříži II. třídy - 31. říjen, 1939
• Spona k železnému kříži I. třídy - 16. červen, 1940
• Odznak za zranění v černém (První světová válka)
• Hamburský Hanzovní kříž (První světová válka)
• Rytířšký kříž II. třídy velkovévodského bádenského řádu Zähringerského lva s meči
• Medaile za východní frontu - 1942
• Krymský štít - 1942
• Kříž cti - 10. listopad, 1934
• Královský rumunský řád Michaela Vítěze III. třídy - 6. říjen, 1942
• Služební vyznamenání Wehrmachtu od IV. do I. třídy
• Zmíněn ve Wehrmachtbericht - 30. říjen, 1944

Fotografie

• [1]
• [2]

Externí odkazy

• [3]
• [4]

Literatura

• Ztracená Vítězství - Erich von Manstein