Max Born

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Max Born
Narození11. prosince 1882
Vratislav
Úmrtí5. ledna 1970 (ve věku 87 let)
Göttingen
Místo pohřbeníStadtfriedhof Göttingen (51°32′2″ s. š., 9°54′40″ v. d.)
BydlištěGöttingen
Cambridge
Vratislav
Edinburgh
Bad Pyrmont
NárodnostŽidé
Alma materVratislavská univerzita (1901–1904)
Univerzita Heidelberg (1902)
Curyšská univerzita (1903)
Univerzita v Göttingenu (1904–1906)
Gonville and Caius College
Povolánífyzik, matematik, akademik, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu, teoretický fyzik a vědec
ZaměstnavateléUniverzita v Göttingenu (1908–1914)
Humboldtova univerzita (1914–1919)
Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt (1919–1921)
Univerzita v Göttingenu (1921–1933)
Edinburská univerzita (1936–1952)
Oceněníspolečník Edinburské královské společnosti (1937)
společník Královské společnosti (1939)
Makdougall Brisbane Prize (1942)
medaile Maxe Plancka (1948)
Hughesova medaile (1950)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníjudaismus
luteránství
ChoťHedwig Born
DětiGustav Victor Rudolf Born
Irene Helen Käthe Born[1]
RodičeGustav Born a Margarethe 'Gretchen' Kauffmann[1]
PříbuzníOlivia Newtonová-Johnová (vnučka)
Max Born (vnuk)
Funkceprofesor
PodpisMax Born – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Born (11. prosince 1882, Vratislav5. ledna 1970, Göttingen) byl německo-britský matematik a fyzik židovského původu. Spolu s Waltherem Bothem získal v roce 1954 Nobelovu cenu za fyziku za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce.[2]

Život

Narodil se asimilované židovské rodině.[3] Jeho otec byl profesorem anatomie a embryologie. Zpočátku Maxe zajímaly více humanitní obory, později ho zaujala astronomie.[4] Vystudoval fyziku a matematiku na Vratislavské univerzitě, studoval také v Heidelbergu (1902) a Curychu (1903). Nejvíce ho ovlivnily přednášky Davida Hilberta, Hermanna Minkowského, Felixe Kleina a Karla Schwarzschilda. Doktorát získal roku 1907, jeho dizertaci vedl Felix Klein. Po službě v armádě a krátkém zastavení v Cambridge v laboratoři Josepha Johna Thomsona působil na univerzitě v Göttingenu jako asistent Hermanna Minkowského, poté na univerzitě v Berlíně jako asistent Maxe Plancka, roku 1919 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu a v roce 1921 profesorem teoretické fyziky v Göttingenu, kde se právě tvořilo intelektuální epicentrum "kvantové revoluce" - Born zde potkal řadu dalších významných vědců, ať současných nebo budoucích (Enrico Fermi, Paul Dirac, Robert Oppenheimer, Edward Teller, Wolfgang Pauli, Werner Heisenberg, Georg Gamow aj.) S řadou z nich později spolupracoval a publikoval - nebyl samotářským typem vědce, rád tvořil v týmu, což tehdy ještě nebylo zcela samozřejmé. Zpočátku se Born zabýval zejména Einsteinovou teorií relativity, avšak kolem roku 1925 ho Heisenberg "přetáhl" na stranu kvantové teorie.

V roce 1933, po uchopení moci nacisty, odešel z Německa nejprve do Itálie a posléze do Anglie. Stal se zde vedoucím katedry teoretické fyziky na univerzitě v Cambridgi. Od roku 1936 zastával stejný post na univerzitě v Edinburgu. Roku 1939 se stal členem Královské společnosti. Ve stejném roce získal britské občanství.

Za války se odmítl zapojit do vývoje atomové bomby, vždy kritizoval zneužívání vědy pro vojenské účely.

V roce 1950 získal Hughesovu medaili, roku 1954 Nobelovu cenu.

Po odchodu do důchodu, v roce 1953, se vrátil do Německa. Žil v Bad Pyrmontu. V Německu i zemřel.[5]

Jeho vnučkou je britská herečka a zpěvačka Olivia Newton-John, známá hlavně z filmového muzikálu Pomáda.[6]

Dílo

Položil základy kvantové mechaniky, přičemž zdůraznil její pravděpodobnostní charakter, tedy nutnost uchopit kvantové jevy statisticky. Roku 1926 objasnil rozptyl částic alfa. Spolu s Norbertem Wienerem zavedl do kvantové mechaniky operátory fyzikálních veličin. S Robertem Oppenheimerem formuloval teorii dvouatomových molekul. S Maxem von Lauem a Theodorem von Kármánem formuloval teorii vibrací a tepelných kmitů krystalové mřížky. Našel také způsob vyčíslení deformací elektronového obalu atomu.

Citát

Je autorem výroku: „Lidé, kteří tvrdí, že studiem věd se člověk stane ateistou, musí být dost hloupí.“[zdroj?]

Odkazy

Reference

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. Max Born - Facts. www.nobelprize.org [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  3. Max Born | German physicist. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-10]. (anglicky) 
  4. BUREŠ, Jiří. Max Born | životopis. www.converter.cz [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  5. Max Born | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  6. Olivia Newton-John: Prožila roky utrpení kvůli zradě milovaného muže!. Šíp. 2018-05-26. Dostupné online [cit. 2018-06-10]. 

Literatura

  • SODOMKA, Lubomír; SODOMKOVÁ, Magdalena. Nobelovy ceny za fyziku. Praha: SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2. 

Externí odkazy

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1951-1975