Martha Argerichová
| Martha Argerich | |
 Martha Argerich roku 1962 v New Yorku |
|
| Narození | 5. června 1941 (72 let) Buenos Aires  Argentina |
|---|---|
| Národnost | argentinská |
| Vzdělání | Vincenzo Scaramuzza (1946) Friedrich Gulda (1955, největší vliv) Stefan Askenase Maria Curcio Arturo Benedetti Michelangeli |
| Povolání | Klavíristka |
| Ocenění | 1. místo: Mezinárodní hudební soutěž v Ženevě (1957) 1. místo: Mezinárodní soutěž Ferruccia Busoni (1957) Absolutní vítěz: Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě (1965) Medaile Claudia Arrau (1997) Grammy Award (2000, 2005, 2006) Praemium Imperiale (Japonsko) (2005) Řád vycházejícího slunce (Japonsko) (2005) |
| Partner(ka) | Robert Chen Charles Dutoit (1969–1973) Stephen Kovacevich |
| Děti | Lyda Chen, Annie-Catherine Dutoit, Stephanie Argerich |
Martha Argerichová ([argeričová], nepřechýleně Martha Argerich, * 5. června 1941 v Buenos Aires, Argentina) je argentinská klavíristka, jež patří mezi nejvýznamnější klavíristy druhé poloviny 20. století.
Obsah |
Kariéra[editovat]
Narodila se v roce 1941 v Buenos Aires a je židovského původu.[1] Na klavír se učila hrát už od svých tří let. V osmi letech veřejně debutovala s Beethovenovým Klavírním koncertem č. 1[2][3] a téhož roku ho také nahrála[4][5][6]. V roce 1955 se s rodinou přestěhovala do Rakouska, kde studovala u světoznámého klavíristy Friedricha Guldy. V roce 1957, ve svých šestnácti letech věku, vyhrála prestižní Mezinárodní hudební soutěž v Ženevě. Později své umění zdokonalovala u Artura Benedettiho Michelangeliho. V roce 1965 vyhrála Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě. Od roku 1966 se věnovala také nahrávání. Ve světě vystupovala hlavně jako koncertní klavíristka. V 80. letech 20. století se začala více orientovat na komorní hudbu. V roce 1980 vzbudila rozruch, když vystoupila z poroty Chopinovy soutěže ve Varšavě na protest proti tomu, že chorvatský klavírista Ivo Pogorelić vypadl ze soutěže už ve třetím kole. Prohlásila o něm, že je génius, čímž mu pomohla k mezinárodnímu úspěchu. Nadále se věnuje podpoře mladých talentů, založila soutěž, která nese její jméno a je prezidentkou Medzinárodní klavírní akademie v Lake Como.
Osobní život[editovat]
Martha Argerich se vždy úzkostlivě vyhýbala publicitě, což způsobilo, že nebyla v počátečním období své kariéry adekvátně známá. Málo známé jsou také detaily z jejího soukromí. Je však známo, že má tři dcery se třemi různými muži, se kterými byla sezdána – první byl skladatel Robert Chen, druhým z nich byl známý dirigent Charles Dutoit, třetím americký klavírista Stephen Kovacevich. Se svým druhým mužem nadále spolupracuje a pravidelně spolu koncertují.
Umělecká činnost[editovat]
Martha Argerich zaujala hudební veřejnost svým temperamentem, rebelantským duchem a především spontánní a nenásilnou virtuózní interpretací hudebních děl. Navzdory tomu, že je klavíristkou neobyčejných možností, její technika hry je považována za velmi osobitou a nepříkladnou, podobně jako tomu bylo u klavíristy Vladimira Horowitze.
Její repertoár je široký, zahrnuje na jedné straně skladby z období hudebního klasicismu (Haydnovy a Mozartovy klavírní koncerty) a raného romantismu, na druhé straně skladby 20. století, kterými si získala největší uznání. Vytvořila početné nahrávky děl F. Chopina, R. Schumanna a Maurice Ravela. V koncertní literatuře se soustředila hlavně na ruské autory, z čehož vyniká především její interpretace Prokofjevova Klavírního koncertu č. 3. Vytvořila také množství nahrávek komorní hudby. Vystupuje a nahrává často s houslistou Gidonem Kremerem, violoncellistou Mišou Maiským a brazilským klavíristou a svým blízkým přítelem Nelsonem Freirem.
Významné nahrávky[editovat]
- Sergej Prokofjev: Klavírní koncert č. 3 C dur, Berlínská filharmonie, Claudio Abbado (1967, Deutsche Gramophon)
- Petr Iljič Čajkovskij: Klavírní koncert č. 1 b moll, Royal Philharmonic Orchestra, Charles Dutoit (1971, Deutsche Grammophon)
- Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 3 d moll, Berlin Radio Symphony Orchestra, Riccardo Chailly (1982, Philips)
- Olivier Messiaen: Visions de l'Amen, Alexander Rabinovič (1989, Philips)
- Dmitrij Šostakovič: Klavírní trio č. 2, Gidon Kremer, Mischa Maisky (1998. Deutsche Grammophon)
- Sergej Prokofjev: Klavírní koncerty č. 1 a 3/Bartók: Klavírní koncert č. 3, Montreal Symphony Orchestra, Charles Dutoit (1998, EMI Classics)
- Grammy Award za nejlepší představení sólisty s orchestrem (2000)
- Maurice Ravel: Popelka, suita pro 2 klavíry (arr. Mikhail Pletnev), Maurice Ravel: Ma Mere L'Oye, Argerich a Mikhail Pletnev (2004, Deutsche Grammophon)
- Grammy Award za nejlepší komorní hudbu (2005)
- Ludwig van Beethoven: Klavírní koncerty č. 2 a 3, Mahler Chamber Orchestra, Claudio Abbado (2004, Deutsche Grammophon)
- Grammy Award za nejlepší představení sólisty s orchestrem (2006)
Reference[editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martha Argerichová na slovenské Wikipedii.
