Lev Šimák

Lev Šimák
	ak. mal. Lev Šimák
Narození	3. března 1896; Všestudy ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. října 1989 (ve věku 93 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	malíř, publicista a grafik
Ocenění	zasloužilý umělec (1966); národní umělec (1978); Řád republiky (1986)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev Šimák (3. března 1896 Všestudy – 19. října 1989 Praha) byl český malíř, grafik a publicista.

Život

Za první světové války byl nasazen v Haliči. V letech 1919–1927 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Pirnera, Obrovského, Thieleho a grafiku u Brömse. Při hledání svého vyjádření vycházel z vlivů expresionismu, fauvismu a kubismu, také obdivoval české gotické malířství, české lidové umění, celý život také vycházel z realistické tradice Mikoláše Alše a Karla Purkyně. Zabýval se především krajinomalbou, inspiraci sbíral jak v zahraničí, tak v Čechách na Šumavě a ve Středohoří. Od roku 1927 byl členem Umělecké besedy a od roku 1945 SČUG Hollar.

Důležitým tématem Šimákova díla byl též každodenní život venkova a sociální motivy, které na důležitosti získaly poté, co vstoupil do KSČ a poprvé v roce 1935 navštívil Sovětský svaz, a další rozměr v době druhé světové války a v době euforie bezprostředně po osvobození. Svůj vztah ke KSČ popsal v roce 1946 takto: „Tomuto géniovi Marxovi lidstvo nebude nikdy dost vděčno... Můj poměr ke Komunistické straně Československa je láska k ní!“^[1] V roce 1946 rovněž podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.^[2] Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[3] Dále připojil svůj podpis pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.^[4] V roce 1977 podepsal „Antichartu“.

V komunistickém Československu bylo jeho dílo vysoce ceněno a bylo mu uděleno i nejvyšší státní ocenění pro umělce, čestný titul národní umělec.

Dílo

Výtvarné

Páteř Šimákova díla tvořily oleje krajin, ale též figurálních motivů, v nezvykle velké míře se objevovaly akvarely. Rád maloval motýly. Grafika ve většině případů fungovala jen jako přípravná technika pro malbu, mezi jeho výraznější počin patří cyklus litografií Indiáni ještě ze studentských let. Nejvíce ceněno je jeho dílo předválečné.^[5]

Praha budoucnosti, 1927
Bouračka, 1928
Trh v Trenčíně, 1934
Erechtheion na Akropoli, 1934
Zátiší s citróny a cibulí, 1935
Odpich vysoké pece (Dněproges), 1935
Mexiko, 1938
Bolsenská vinárna, 1939
Žluva, 1942
Noční tramvaj, 1943
Makedonský tanec, 1948
Soutok Labe s Vltavou, 1958

Literární

Několik článků publikoval v revue Umělecké besedy Život, též v Hollaru a v časopisu Svazu československých umělců Výtvarné umění:

Malířské myšlenky in Život, roč. XVII, r. 1942
Umění do nové doby in Život, roč. XX, r. 1946
Výstava čínské kultury in Život, roč. XX, r. 1946
Nástěnné malby Zlatko Prici v Topusku in Život, roč. XX, r. 1947
Můj pohled na grafiku in Hollar, roč. XXII, r. 1951
O akvarelu in Výtvarné umění, roč VI, r. 1956

Ocenění

1966 – zasloužilý umělec
1978 – národní umělec
1980 – medaile Za obětavou práci pro socialismus
1986 – Řád republiky ^[6]

Odkazy

Reference

↑ Můj poměr ke KSČ: Projevy z řad pracující ionteligence. 1. vyd. Praha: Komunistická strana Československa, květen 1946. S. 75.
↑ Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1
↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.
↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-25]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
↑ PECHÁČEK, Jaroslav. Lev Šimák. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1960. (Současné profily). S. 6.
↑ Přehled výtvarných umělců: nositelé čestného titulu nár. a zasloužilý umělec, řádů, státních vyznamenání a cen. Praha: Dílo, 1988, s. 31.

Literatura

PECHÁČEK, Jaroslav. Lev Šimák. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1960. (Současné profily).
RACEK, Miloslav. Lev Šimák (Text k výstavě). Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1976. 36 s.
BOHÁČ, Jiří M. Lev Šimák. Praha: Odeon, 1987.
NEUBERT, Vladimír. Lev Šimák neznámý. Malířské dílo Lva Šimáka z 30. a 40. let. Praha: Galerie Art, 1998. 16 s.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Šimák na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Šimák
Lev Šimák v informačním systému abART

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Můj poměr ke KSČ: Projevy z řad pracující ionteligence. 1. vyd. Praha: Komunistická strana Československa, květen 1946. S. 75.

[2] Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1

[3] KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.

[4] Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-25]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.

[5] PECHÁČEK, Jaroslav. Lev Šimák. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1960. (Současné profily). S. 6.

[6] Přehled výtvarných umělců: nositelé čestného titulu nár. a zasloužilý umělec, řádů, státních vyznamenání a cen. Praha: Dílo, 1988, s. 31.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]