Klášter Porta coeli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o klášteře v Předklášteří u Tišnova. Další významy jsou uvedeny v článku Porta Coeli.
Klášter Porta coeli
Areál kláštera Porta coeli se dvěma kostely
Areál kláštera Porta coeli se dvěma kostely
Místo Předklášteří
Zeměpisné souřadnice
Řád cisterciačky
Založení 1233
Zrušení 1782, 1950
Obnovení 1901, 1990
Půdorys gotického ambitu a dvou kostelů

Klášter cisterciaček Porta coeli (z latiny Brána nebes, Monasterium Cisterciense Porta Coeli) se nachází v obci Předklášteří u Tišnova v okrese Brno-venkov. Jeho areál s románsko-gotickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie a novogotickým konventním kostelem stejného zasvěcení je památkově chráněn,[1] roku 2010 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení kláštera cisterciaček zvažovala Konstancie Uherská společně se svým manželem, králem Přemyslem Otakarem I. K realizaci této myšlenky však došlo až po Přemyslově smrti v roce 1230, vyjasněno bylo také umístění nového konventu – místo Prahy byl zvolen moravský Tišnov. Sestry do klášterního provizoria zřejmě přišly v roce 1232, první zmínka o klášteru pochází z roku 1233. Kromě Konstancie podpořili nový konvent také její synové, český král Václav I. a moravský markrabě Přemysl. Královna-vdova zde zřejmě dožila, zemřela roku 1240 a byla zde pochována, podobně jako markrabě Přemysl, jenž zemřel o rok dříve.[3] Jejich hroby však dosud nebyly nalezeny.[4]

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1233–1240 v podobě románsko-gotického bazilikálního trojlodí s příčnou lodí, v jeho západním průčelí se nachází zdobený ústupkový portál francouzského typu ve stylu tzv. burgundsko-cisterciácké gotiky. Zřejmě současně a také v dalších letech probíhala stavba navazujícího raně gotického ambitu s kapitulní síní (včetně zachovaného kamenného pulpitu), přičemž celá kvadratura byla zřejmě dokončena v polovině 13. století. V té době byl klášter také obehnán hradební zdí s příkopem a věžemi. S klášterem také souvisí hrádek z 15. století na nedalekém vrchu Čepička. K následujícím výrazným úpravám klášterního areálu patří stavba sídla abatyše (tzv. nové opatství, za presbytářem kostela) na začátku 17. století, po roce 1641 stavba východní kvadratury a roku 1662 nahrazení zastaralé a částečně také již zastavěné středověké hradební zdi novou ohradní zdí kolem celého areálu včetně hospodářských budov. V první polovině 18. století došlo ke stavbě hospodářského dvora a přestavbě proboštství, v letech 1738–1749 byla vybudována severní kvadratura.[3]

Gotická křížová chodba kláštera

Klášter byl zrušen na základě dekretu Josefa II. v roce 1782, tehdy zde žilo 45 sester a sedm novicek. Z konventního kostela se stal farní chrám, zbytek areálu kláštera byl po roce 1786 průmyslově využíván (tkalcovna, barvírna vlny, výrobna mýdla a cukrovar),[3] od císaře jej měl pronajatý továrník Vilém Mundy.[5]

Rajský dvůr

O obnovu tišnovského kláštera začaly v polovině 19. století usilovat sestry z hornolužického konventu v Marienthalu. Ten v roce 1861 zakoupil celé tišnovské panství a v následujících letech probíhala jednání s vládou, řádovými představiteli a biskupstvím. Protože se nepodařilo získat zpět původní klášterní (od roku 1782 dodnes farní) kostel Nanebevzetí Panny Marie, byl v letech 1900–1901 vybudován nový konventní kostel stejného zasvěcení v novogotickém stylu. Německé cisterciačky do Předklášteří definitivně přišly v roce 1901, kdy byl konvent obnoven. Klášter fungoval do roku 1950, kdy zde žilo 38 sester, tehdy však byl v rámci akce K zrušen. Některé řeholnice zde mohly zůstat a pracovat na státním statku. K obnově konventu došlo v roce 1990, kdy byl legalizován tajný řeholní život z předchozích desetiletí.[3] V roce 2001 zde žilo 10 sester,[6] o čtyři roky později 11 sester[3] a roku 2013 tu přebývalo 5 sester.[7] Jedná se tak o jediný fungující ženský cisterciácký klášter v Česku[6] a slovanských zemích.

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Podhorácké muzeum v areálu kláštera

V budově proboštství sídlí jedno z pracovišť Muzea BrněnskaPodhorácké muzeum. Vystavené sbírky zahrnují paleontologickou a mineralogickou expozici s částí věnovanou nalezištím minerálů na Tišnovsku a stálé expozice Dějiny a současnost kláštera Porta Coeli a Minisalon historických motocyklů. Pořádány jsou také příležitostní výstavy, muzeum rovněž zajišťuje pro veřejnost prohlídky románsko-gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie a gotického ambitu.

Planetka[editovat | editovat zdroj]

Podle kláštera je pojmenována planetka (3276) Porta Coeli objevená 15. září 1982 z hvězdárny na Kleti Antonínem Mrkosem, který se narodil v nedaleké vesnici Střemchoví.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MonumNet : Nemovité památky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-05-09]. Záznam IdReg 139569: Klášter cisterciaček Porta coeli. Dostupné online.  
  2. Klášter cisterciaček Porta coeli v Předklášteří (Předklášteří) [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-05-09]. Dostupné online.  
  3. a b c d e FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha : Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 612–619.   [Dále jen Foltýn.]
  4. ŠTAUD, Václav. Gotický poklad střeží kamenní lvi [online]. Katyd.cz, 2008-09-02, [cit. 2013-05-08]. Dostupné online.  
  5. Mundy [online]. Novanobilitas.eu, [cit. 2013-05-09]. Dostupné online.  
  6. a b Foltýn, s. 66–67.
  7. STATISTICHE 2013 – Monasteri femminili [online]. Ocist.org, [cit. 2013-08-25]. Dostupné online. (italsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Porta Coeli Monastery ve Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky kláštera, portacoeli.cz
  • FLÍDR, Aleš. Porta coeli. Brno, 2004. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Seminář dějin umění. Vedoucí práce Milena Bártlová. Dostupné online.
  • CACKOVÁ, Marie. Obnovení tišnovského kláštera v roce 1901. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Historický ústav. Vedoucí práce Jiří Hanuš. Dostupné online.
  • KOLÁČKOVÁ, Ilona. Rušení klášterů za Josefa II. na příkladu tišnovského a louckého kláštera. Brno, 2007. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Vedoucí práce Zbyněk Sviták. Dostupné online.
  • SUCHÁNKOVÁ, Silvie. Porta coeli – Listinné originály tišnovského kláštera z let 1283–1309 uložené v MZA v Brně. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Vedoucí práce Dalibor Havel. Dostupné online.