Karel Ferdinand z Valdštejna
| Karel Ferdinand z Valdštejna | |
|---|---|
 | |
| Státní a konferenční ministr | |
| Ve funkci: 1690 – ? | |
| Panovník | Leopold I. |
| Nejvyšší komorník císařského dvora | |
| Ve funkci: 1690 – 9. duben 1702 | |
| Panovník | Leopold I. |
| Předchůdce | Gundakar z Ditrichštejna |
| Nástupce | Jan Leopold z Trautsonu |
| Nejvyšší hofmistr císařovny | |
| Ve funkci: únor 1685 (nebo 1686) – 1690 | |
| Panovnice | Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská |
| Nástupce | František Mannsfeld |
| Císařský tajný rada | |
| Ve funkci: 1678 – ? | |
| Panovník | Leopold I. |
| Vyslanec v Londýně | |
| Ve funkci: 1677 – 1679 | |
| Nejvyšší hofmistr ovdovělé císařovny | |
| Ve funkci: ? – 1685 nebo 1686 | |
| Panovnice | Eleonora Magdalena Gonzagová |
| Nejvyšší štolba ovdovělé císařovny | |
| Panovnice | Eleonora Magdalena Gonzagová |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1654 – ? | |
| Panovník | Ferdinand III. |
| Narození | 1634 |
| Úmrtí | 9. dubna 1702 (ve věku 67–68 let) Vídeň  Habsburská monarchie |
| Choť | Marie Alžběta z Harrachu |
| Rodiče | Maxmilián z Valdštejna Kateřina z Harrachu |
| Děti | Karel Arnošt z Valdštejna |
| Příbuzní | Eleonora z Waldsteinu a Marie Henrieta z Valdštejna-Wartenbergu[1] (vnoučata) |
| Zaměstnání | politik, diplomat |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 30. červenec 1675 Řád zlatého rouna (č. 493) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Maxmilián z Valdštejna před 1600–1655 |
|---|---|
| matka | Kateřina Barbora z Harrachu 1599–1640 |
| nevlastní matka | Polyxena Marie z Talmberka 1599–1651 |
| bratr | Ferdinand Arnošt z Valdštejna † 1657 |
| bratr | Albrecht Leopold z Valdštejna 1626–1656 |
| bratr | František Augustin z Valdštejna 1628–1684 |
| sestra | Marie Monika, provdaná Švihovská z Rýzmberka po 1630–1666 |
| nevlastní bratr | Jan Bedřich z Valdštejna 1642–1694 |
| nevlastní sestra | Marie Alžběta, provdaná Vratislavová z Mitrovic po 1644–1687 |
| děd | Adam mladší z Valdštejna 1570–1638 |
| babička | Alžběta Brtnická z Valdštejna asi 1563–1614 |
Karel Ferdinand Maxmilián hrabě z Valdštejna (1634 – 9. dubna 1702 Vídeň), německy Karl Ferdinand des H. R. Reichs Graf von Waldstein byl český šlechtic ze starobylého rodu Valdštejnů, uplatnil se jako významný diplomat ve službách Habsburků, později zastával vlivné hodnosti u císařského dvora ve Vídni. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a vlastnil rozsáhlé statky v severních Čechách. Jeho mladším bratrem byl pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna.
Původ a diplomatická kariéra
Narodil se jako pátý syn hraběte Maxmiliána z Valdštejna (1596-1655) a jeho manželky Kateřiny, rozené z Harrachu (1599-1640). Absolvoval kavalírskou cestu, během níž několik let studoval na univerzitě v Lovani[2]. V roce 1654 byl jmenován císařským komořím a svou další kariéru spojil s vládou Leopolda I., jehož císařské korunovace ve Frankfurtu se zúčastnil (1658)[3].
Prvním diplomatickým úkolem byl pověřen již v roce 1657, kdy zastupoval císaře na pohřbu saského kurfiřta Jana Jiřího. Další diplomatickou cestu podnikl v roce 1661, kdy v německých knížectvích sháněl finanční podporu na válku proti Turkům. Později se ještě několikrát vydal do Německa, v letech 1668 a 1670 byl též členem diplomatických misí do Polska. V letech 1677-1679 byl vyslancem v Londýně. V souvislosti s tím byl jmenován tajným radou (1678), ještě předtím získal od španělského krále Karla II. Řád zlatého rouna (1675).
Vrcholem jeho diplomatické kariéry byla mimořádná mise do Polska v roce 1683, jejímž cílem bylo získat polskou podporu v další válce s Tureckem. Po předchozích zkušenostech i za cenu vysokých úplatků polské šlechtě byl úspěšný a 31. března 1683 podepsal spojeneckou smlouvu mezi císařem a polským králem. Na základě této smlouvy pak polský král Jan Sobieski podnikl rozhodující útok v době tureckého obléhání Vídně. Valdštejnovy zkušenosti při jednání s anglickým parlamentem a polským Sejmem utvrdily jeho monarchistické přesvědčení a jako vlivný dvořan pak zůstával předním stoupencem Habsburků.
Kariéra u dvora
Vedle diplomatické kariéry budoval i své postavení u císařského dvora, kde byl nejprve již od 60. let 17. století nejvyšším štolbou ovdovělé císařovny Eleonory Gonzaga, třetí manželky Ferdinanda III. V letech 1685-1690 byl nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory Falcko-Neuburské, nakonec se stal nejvyšším komorníkem Leopolda I. (1690-1702). Od roku 1690 byl zároveň státním a konferenčním ministrem, svými názory a rétorikou ovlivňoval chod státní konference a v závěru vlády Leopolda I. patřil k významným osobnostem císařského dvora. Posledním důležitým úkolem byl pověřen v roce 1698, kdy z titulu svých funkcí hostil ve Vídni ruského cara Petra Velikého.
Majetkové poměry
Po otci Maxmiliánovi zdědil Svijany a Loučeň (1655), krátce nato po starším bratrovi Ferdinandu Arnoštovi zdědil Mnichovo Hradiště (1657). Na základě nejasně formulované závěti svého bratrance Adama Maxmiliána (1666) se začal soudit o jihomoravské panství Židlochovice. Spor o Židlochovice vedli různí členové rodu Valdštejnů téměř padesát let a o toto výnosné panství nejblíž k Vídni měl Karel Ferdinand velký zájem. Díky spříznění s rodem Clary-Aldringenů byl krátce v letech 1666-1678 také majitelem severočeského panství Benešov nad Ploučnicí. V roce 1672 odkazem příbuzného z rodu Kouniců převzal Českou Lípu a Zahrádky, tyto statky ale nikdy nenavštívil a v roce 1696 je za 450 000 zlatých přenechal opět Kounicům. Mezitím svému synovci Arnoštu Josefovi prodal v roce 1678 panství Mnichovo Hradiště. Jako nejstarší člen rodu Valdštejnů převzal v roce 1684 panství Třebíč, ve stejném roce po starším bratrovi Františku Augustinovi (1628-1684) zdědil Dobrovici v severních Čechách. Pro občasný pobyt v Praze sloužil palác na Malé Straně, vystavěný po roce 1667.
Vzhledem ke službě u dvora a diplomatickým cestám pobýval Karel Ferdinand převážně mimo Čechy a jeho zájem o zděděný majetek se omezoval pouze na výnos, který mu umožňoval finančně náročný pobyt u dvora. I když jsou doloženy jen strohé výnosy ohledně povinností poddaných, na druhou stranu jeho postavení u dvora umožnilo rozkvět poddanských měst a rozšiřování městských privilegií (Dobrovice[4]). V Dobrovici jsou také doloženy tři krátké pobyty (1685, 1691, 1696). Přestože vlastnil rozsáhlé statky v Čechách, finančně náročné aktivity u dvora a v zahraničí jej nutily ke značnému zadlužování. Půjčoval si například od spřízněného rodu Thun-Hohensteinů, v roce 1681 si půjčil 100 000 zlatých od Heřmana Jakuba Černína. Naopak sám půjčoval dál a mezi jeho věřiteli byl například nejvyšší sudí František Karel Přehořovský z Kvasejovic.
Přehled majetku Karla Ferdinanda z Valdštejna
- Benešov nad Ploučnicí (1666-1678)
- Česká Lípa (1672-1696)
- Dobrovice (1684-1702)
- Loučeň (1655-1702)
- Mnichovo Hradiště (1657-1675)
- Svijany (1655-1702)
- Třebíč (1684-1702)
Rodina
Za manželku si vzal svou sestřenici Marii Alžbětu z Harrachu (1637-1710), vzhledem k blízkému příbuzenskému vztahu byl ke sňatku nutný papežský dispens. Jejich manželství bylo podle dochované korespondence šťastné a harmonické, ale narodil se z něj jen jeden potomek, syn Karel Arnošt (1661-1713), později taktéž významný císařský diplomat. Karel Ferdinand z Valdštejna zemřel ve Vídni 9. dubna 1702 a za početné účasti dvořanů byl pohřben ve vídeňském kostele sv. Augustina.
Odkazy
Reference
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Kubeš, Jiří: Náročné dospívání urozených; Pelhřimov, 2013, s. 75-76 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ Kubeš, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou; České Budějovice, 2009, s. 161 ISBN 978-80-86829-43-2
- ↑ Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl I.; Praha, 1996, s. 655 ISBN 80-85983-13-3
Literatura
- Hrbek, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách; Praha, 2013 ISBN 978-80-7422-233-7
- Kalista, Zdeněk: Čechové, kteří tvořili dějiny světa; Praha, 1999, str. 137-146 ISBN 80-901760-4-6
