Italská hvězda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Italská hvězda
Italy Star
Přední strana
Přední strana
Uděluje

Panovník Spojeného království a Commonwealthu, Indický císař
Typ vojenská medaile za tažení
Založeno květen 1945
Stát Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Způsobilost příslušníci ozbrojených sil všech hodností
Uděluje se za účast v boji během Italského tažení
Kampaň tažení v Itálii 1943–1945
Spony žádné
Související Pamětní medaile na italské tažení 1943–1944
Zadní strana
Zadní strana

Italská hvězda (anglicky: Italy Star) je britská vojenská medaile za tažení. Byla založena v květnu 1945 a udílena byla příslušníkům sil britského Commonwealthu, kteří sloužili během tažení v Itálie v letech 1943 až 1945.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako první britské medaile za tažení za druhé světové války byly 8. července 1943 založeny dvě medaile, Hvězda 1939–43 (později přejmenovaná na Hvězdu 1939–1945) a Africká hvězda. Do května 1945 celkem vzniklo osm hvězd a devět spon, které byly udíleny za účast v bojích druhé světové války.[1] Další dvě vznikly o poznání později a to až 26. února 2013, tedy více než 67 let po konci války. Jednalo se o Arktickou hvězdu a sponu Bomber Command[3][4][5]

Z těchto medailí nemohlo být žádnému jedinci uděleno více než šest hvězd za tažení s pěti sponami. Na každé hvězdě pak mohla být nošena pouze jedna spona. Maximální možný počet hvězd udělených jednomu člověku zahrnoval následující možnosti:[1][3]

Všichni vyznamenaní některou z hvězd za tažení také automaticky obdrželi právo na udělení Válečné medaile 1939–1945.[14]

Založení medaile[editovat | editovat zdroj]

Po svém vítězství v Severní Africe využili Spojenci svých základen v Tunisku a na Maltě k invazi na Sicílii. K této operaci došlo 10. července 1943 a trvala do 17. srpna 1943. Po tomto rychlém vítězství, postoupily spojenecké jednotky 3. září 1943 do Itálie. Ve stejnou dobu také vpadly na území Italy okupovaného Řecka, Jugoslávie, Korsiky a Sardinie. Boje v samotné Itálii trvaly až do 8. května 1945, kdy byl v Evropě podepsán mír.[15][16]

Italská hvězda byla založena v květnu 1945. Udílena byla vojákům, kteří se zapojili do italského tažení, za jehož počátek bylo bráno obsazení Pantellerie dne 11. června 1943. Konec tažení je pak shodný s koncem války v Evropě, tedy 8. května 1945.[1][2][17]

Pravidla udílení[editovat | editovat zdroj]

Kritéria pro udělení vyznamenání se pro jednotlivé složky ozbrojených sil britského Commonwealthu lišila.[2]

Námořní jednotky[editovat | editovat zdroj]

Moře, která zavdávala právo na udělení medaile, bylo Středozemní moře, Egejské moře a vody patřící Albánii a Krétě, a to v období od 11. června 1943 do 8. května 1945. Vstup do operační služby v ostatních částech Středozemního moře či během invaze na jihu Francie se započítával pod podmínkou, že bylo splněno šestiměsíční služební kritérium pro udělení Hvězdy 1939–1945.[2][15]

Příležitostný vstup do požadovaných mořských oblastí, který přímo nesouvisel s bojovými operacemi, služba v obchodním námořnictvu, posádky vyloďovacích plavidel či zásobovacích plavidel v Severní Africe, Palestině, Sýrii či na Kypru, nebo posádky plavidel ve Španělsku, na Baleárských ostrovech a v Turecku od 30° v. d. se pro splnění kvalifikačního kritéria pro udělení Italské hvězdy nepočítaly.[2]

Pokud byla jedinci udělena medaile za statečnost nebo byl uveden v Mention in Dispatches za akci v době, kdy sloužil v požadované oblasti, kvalifikovalo to dotyčného pro obdržení Italské hvězdy bez ohledu na délku jeho služby v požadované oblasti. Námořníci, jejichž služba byla přerušena jejich smrtí, zraněním či nezpůsobilostí k službě ze zdravotních důvodů, byli také oceněni Italskou hvězdou bez ohledu na délku jejich služby.[2]

Speciální pravidla se aplikovala na příslušníky námořnictva, kteří nastoupili do služby méně než šest měsíců před koncem války. Ti, kteří do služby nastoupili v operační oblasti kvalifikující pro udělení hvězdy po 10. listopadu 1944 byli oprávněni hvězdu získat, nebyli však vyznamenání Hvězdou 1939–1945, u které podmínka služby po dobu minimálně 180 dní zůstala.[2][15]

Pozemní vojsko[editovat | editovat zdroj]

Pro pozemní jednotky armády, příslušníky námořnictva na pevnině a pozemního personálu RAF neexistovalo časové kvalifikační kritérium pro udělení Italské hvězdy. Rozhodující byla služba na některém z následujících míst v přesně daném termínu:[2]

  • Egejská oblast od 11. června 1943 do 8. května 1945
  • Korsika od 11. června 1943 do 4. října 1943
  • Dodekany od 11. června 1943 do 8. května 1945
  • Řecko od 11. června 1943 do 8. května 1945
  • Itálie vč. Elby od 11. června 1943 do 8. května 1945
  • Pantelleria 11. června 1943
  • Sardinie od 11. června 1943 do 19. září 1943
  • Sicílie od 11. června 1943 do 17. srpna 1943
  • Jugoslávie od 11. června 1943 do 8. května 1945

Vojáci, kteří na sklonku války vstoupili na území Rakouska, měli nárok na Italkou hvězdu nikoliv však na Hvězdu za Francii a Německo.[2][3]

Letecké síly[editovat | editovat zdroj]

Posádky letadel, které se zúčastnily operací proti nepříteli ve Středozemním moři nebo měli základnu v oblasti Středozemního moře získaly nárok na udělení Italské hvězdy již po absolvování jednoho bojového letu. Hvězda však nemohla být udělena posádkám se základnou jinde než v oblasti Středozemního moře. Posádky transportních letadel musely splnit povinnost tří přistání v požadované oblasti. K získání vyznamenání byli také způsobilí příslušníci výsadkových jednotek, kteří se zúčastnili výsadkových operací v oblasti odpovídající kritériím pozemních vojsk.[2][3][15]

Lety nad Evropu uskutečněné z oblasti Středozemního moře od 11. července 1943 do 8. května 1945 opravňovaly udělení Italské hvězdy, nikoliv však Hvězdy za Francii a Německo.[2][3]

Popis medaile[editovat | editovat zdroj]

Vzhled všech devíti hvězd za tažení byl navržen rytci Královské mincovny. Všechny byly ke stuze připojeny kroužkem, který procházel malým očkem vycházejícím z hrotu cípu směřujícího nahoru. Hvězda byla šesticípá vyrobená ze žluté slitiny mědi a zinku. Medaile byla široká 44 mm a vysoká (i s očkem) 50 mm.

Na přední straně byl v centrálním medailonu královský monogram Jiřího VI. GRI VI, nad kterým se nacházela královská koruna. Tato koruna přerušovala kruh při vnějším okraji medaile s nápisem THE ITALY STAR.[18].

Britská Honours Committee se usnesla, že medaile za tažení v druhé světové válce budou udíleny bez jména příjemce.[19] Toto pravidlo dodržely všechny státy Commonwealthu kromě tří. Těmito zeměmi byla Indie, Jihoafrická republika a Austrálie, na jejichž medailích jsou na zadní straně uvedeny detaily o příjemci. V případě Indie je na zadní straně uvedeno služební číslo, hodnost, iniciály, příjmení a jednotka. V případě Jihoafrické republiky a Austrálie je na zadní straně uvedeno služební číslo, iniciály a příjmení.[3][18][20]

Stuha je široká 32 mm a tvoří ji středový pruh zelené barvy široký 6 mm, který je z obou stran obklopen pruhy bílé barvy širokými 6 mm, které následují pruhy červené barvy široké 7 mm. Barvy tak odpovídají barvám italské vlajky.[1][15][18] Autorem vzhledu této stuhy, stejně jako stuhy Medaile za obranu a ostatních medailí za tažení byl král Jiří VI.[1][21]

Pravidla nošení medaile[editovat | editovat zdroj]

Pořadí v jakém jsou medaile za tažení nošeny záleží na datu počátku daného tažení a také na délce kampaně. Předepsané pravidlo se dodržuje, nezáleží na pořadí v jakém byly medaile jednotlivci uděleny. Medaile Za obranu a Válečná medaile 1939–1945 se nosí za hvězdami za tažení. Mezi těmito medailemi je nošena Canadian Volunteer Service Medal, ostatní válečné medaile zemí Commonwealthu jsou nošeny až za Válečnou medailí.[22] Italská hvězda se nosí za Barmskou hvězdou a před Hvězdou za Francii a Německo.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italy Star na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f The Official 1945 Statement regarding the British WW2 Campaign Stars and Defence Medal. www.northeastmedals.co.uk [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m NZDF Medals - The Italy Star Regulations. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. a b c d e f g World War Two Medals. web.archive.org [online]. 2016-04-27 [cit. 2020-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-27. 
  4. WAR SERVICE (DECORATIONS) (Hansard, 3 August 1943). api.parliament.uk [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  5. a b VETERANS-UK WEB TEAM. Arctic Star and Bomber Command Clasp. webarchive.nationalarchives.gov.uk [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-05. 
  6. NZDF - The 1939 - 1945 Star regulations. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  7. NZDF Medals - Breaking News. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  8. NZDF - The Africa Star Regulations. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  9. NZDF - The Pacific Star Regulations. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  10. NZDF - The Burma Star Regulations. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  11. NZDF - The Atlantic Star Regulations. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  12. NZDF - The Aircrew Europe Star Regulations. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  13. NZDF Medals - The France And Germany Star Regulations. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  14. Captain H. Taprell Dorling. Ribbons and Medals. pp. 97-98. Published A.H.Baldwin & Sons, London. 1956.
  15. a b c d e Medals: campaigns, descriptions and eligibility. GOV.UK [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Italy Star Association 1943-1945 [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. NZDF Medals - The Italy Star. medals.nzdf.mil.nz [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  18. a b c THE ITALY STAR - New Zealand Military Medals - Birkenhead RSA. medals.birkenheadrsa.com [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-25. 
  19. Joslin, Litherland and Simpkin. British Battles and Medals. p. 246. Published by Spink, London. 1988.
  20. A distinction almost denied: the naming of Australia's Second World War medals, Trevor Turner. Orders & Medals Research Society Journal, září 2018, s. 148–157
  21. 1939 - 1945 Star | British Campaign Medal World War 2 | War Medals. www.forces-war-records.co.uk [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  22. The London Gazette (Supplement). 1954-06-11, čís. 40204, s. 3538. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]